Setkání (Vladimír Boublík)

Vzkříšení a věčnost by se měly stát viditelnou skutečností v životě křesťanů, a pak by se svět mnohem snáze přiblížil ke vzkříšenému Ježíši. Jestliže pro věřícího člověka společenství se vzkříšeným Ježíšem je skutečnost, pak se jistě stopy tohoto společenství musí projevit i ve viditelném životě. Proto ze života křesťanů by měla vyzařovat podobná radost, která se zrodila v srdci apoštolů, když se setkali se vzkříšeným Ježíšem. I nás život by měl být prostoupen nadějí a mírem, který může být přítomen pouze tam, kde život a smrt jsou považovány za těžkou cestu k věčnosti a kde vzmach svobody, zaměřený k budoucnosti, odkryje před sebou opojnou krásu věčnosti. Tato naděje pak ovládá úzkost, překonává nejistotu, vítězí nad smrtí a vede k vnitřnímu pokoji a vyrovnanosti. Je též zdrojem radosti, která se může zrodit jen v okamžicích, v nichž se odkryje stopa věčnosti. Lidstvo sténající pod kletbou smrti, úzkosti a nejistoty mělo by najít v našem životě stopy radosti a naděje, pramenící především z našeho společenství s Kristem, který vstal z mrtvých a žije.

Až svoboda křesťanů bude naplněna vzmachem, který přijímá i smrt jako cestu k věčnosti; až okamžiky našeho života budou prostoupeny nadějí, která překonává úzké obzory času a proniká do věčnosti ; až z našeho každodenního života bude možno vyčíst, že společenství se vzkříšeným Ježíšem není pro nás neskutečnou útěchou nebo iluzí, nýbrž náplní našeho života i práce - pak budeme světu vydávat svědectví, které usnadní setkání se vzkříšeným Ježíšem a jeho poselstvím života. Pak bude moci každý člověk vytušit skutečnost vzkříšení v každém okamžiku, v kterém se setká s Ježíšovým učedníkem, pro nějž život a společenství se vzkříšeným Ježíšem je skutečnost. Pak skutečnost vzkříšení bude hlásána na ulicích, v továrnách, v úřadech a na polích - všude tam, kde křesťané prožívají svůj život jako cestu k věčnosti a prostupují svůj viditelný život stopami své naděje, radosti a míru.

Člověk se dnes nemůže setkat se vzkříšeným Ježíšem jako kdysi apoštolové za jeho viditelné přítomnosti v dějinách. Mohl by se s ním však setkat alespoň v životě věřících, kteří tvrdí světu, že prožívají s Ježíšem jeho smrt a vzkříšení. Záleží proto na Ježíšových učednících, zdali poselství vzkříšeného Ježíše bude považováno za mýtus a iluzi, nebo bude přijato jako skutečná cesta k budoucnosti světa. Bude-li náš život prostoupen viditelnými stopami a předzvěstí věčnosti, pak pro člověka, který nemá víru, vzkříšení nebude jen iluze hlásaná církví, ale život, skutečnost, skutečná budoucnost člověka a světa. Setkání se vzkříšeným Ježíšem se uskutečňuje tedy dnes především prostřednictvím života církve a jednotlivých křesťanů, kteří by měli hlásat světu celým svým životem, že společenství se vzkříšeným Ježíšem je pro ně skutečnost. Člověk, který tápavě hledá svoji budoucnost, nebude moci odolat poselství věčného života, jestliže odkryje v naší víře a naději viditelné plody našeho společenství se vzkříšeným Ježíšem, v němž se uskutečnila budoucnost světa.

(Vladimír Boublík: Setkání s Ježíšem, Křesťanská akademie, Řím 1970, 335-36)