Silvestrovské zamyąlení (Podle Romana Guardiniho)

®ádná chvíle tolik nevyzývá k zamyąlení jako ta, kterou nyní očekáváme. Je to konec a začátek. Konec uplynulého roku, začátek nového. Zvláą» ostře tu proniká do vědomí, co se děje neustále. Musíme se vlastně podivovat způsobu, jakým se tato událost oslavuje. V naąem vědomí se silvestrovský večer větąinou spojuje s hlasitým veselím a ohňostrojem - tedy s chováním, které nás nijak nepřivádí k vědomí toho, co se tu děje: ukončení starého roku a začátek nového.

Ve veselí na Silvestra původně tkví radost, ľe jsme dosud zde, ľe smíme přejít do daląího roku. Pravá veselost ale má za základ váľnost. Kdyľ se zamyslíme nad tímto oslavováním, dostáváme dojem, ľe je zde přítomno jeątě něco jiného, totiľ strach. Lidé, kteří v novoročním zmatku překračují hranici času se bojí. Ale čeho, proč ? Asi proto, ľe nechtějí hledět do očí skutečnému konci. A ani skutečnému začátku. Pravé zakončení by vyľadovalo, aby doąlo k nějakému uzavření, k nějakému ohlédnutí se, k účtování před vlastním svědomím a před Bohem. A pravý začátek by mohl být víc, neľ pouhé napětí, kdy uľ vteřinová ručička přejde přes dvanáctku...

Bylo by to v jakémsi smyslu vyzbrojení se k něčemu novému, příprava na budoucí události, úkoly, radosti i těľkosti.

Nevím, kde ty nalézáą poslední smysl tohoto ľivota. Zda - a to je rozhodující - věříą v Boha nebo ne. V Boha, o němľ je řečeno, ľe je Počátek a Konec, od něhoľ vąechno pochází a k němuľ vąechno spěje, v Boha, který vąe řídí.

(Podle Romana Guardiniho)