Eucharistie nás učí,  že Boží blízkost a lásku  jednou zažijeme tváří v tvář.  - archív citátů

Navigace: Tematické texty T Trojice (nejsvětější)Delší texty Trojjediný Bůh - největší tajemství křesťanské víry

Trojjediný Bůh - největší tajemství křesťanské víry

Největší tajemství křesťanské víry: trojjediný Bůh. Židé a muslimové se nad tímto učením pohoršují. Bojí se, že se tím dává všanc víra v jednoho a jediného Boha. Na skalní mešitě v Jeruzalémě stojí nápis: "Alláh je jeden. Žádný syn není."

Křesťané nikdy neopustili jediný moment víry v jediného Boha. Bůh je jediný Bůh. Vždy platilo základní přikázání Starého zákona: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh;....Nebudeš mít jiného boha mimo mne." (Ex 20,2-3). Věřící však stále naléhavěji v průběhu dějin poznávali, že tento Bůh není "jednoduchý".

Na základě toho, co jste dosud přečetli, jste snad začali tušit, jak "různorodá" je Boží skutečnost. Trojjedinost Boha není žádná lidská spekulace - koho by napadlo takto myslet Boha! Ale právě takto se Bůh zvěstoval. Křesťané věří, že Bůh nepoužil Ježíše jen jako nějakou masku, jako by se prostě převlékl za tuto lidskou postavu.Jádrem víry je: Ježíš je tímto Bohem. Duch svatý není podle křesťanského přesvědčení jen "síla vycházející od Boha", nýbrž on je Bůh sám.

Bůh člověku ukázal: takový jsem! Jak si to ale srovnáte se svými racionalistickými zákony a logikou, to není můj problém: nad tím si sami lámejte hlavu. To teologové dělají už 2000 let a konec je v nedohlednu.

I když v Písmu nikde není zmíněn pojem "trojjedinost" nebo "trojjediný Bůh", v celé bibli najdeme k této záležitosti narážky. Ježíš, ačkoliv byl opravdu a plně člověkem, se zároveň cítí být "se svým Otcem" zvláštním způsobem jedno (J 5,20.26; 8,58; 10,30; 14,7.9; 17,5; Mt 11,27; 26,63nn.). Proto mu jeho současníci - z jejich pohledu oprávněně - vytýkali, že se staví na Boží místo (srovnej dopis č. 5).

A Boží Duch? Již ve starozákonním chápání se objevuje, že Duch Boží není nikdo jiný než Boží Duch, a proto ne jednoduše s ním identický. Na to navazuje Ježíš. Duch, kterého Ježíš slibuje svým přívržencům, není žádná neosobní moc: jedná s lidmi a pro ně. Posvěcuje, uvádí do pravdy, je to pomocník a utěšitel. Je to Duch Boží a také Duch Kristův. Nikde v Písmu ani v církevní víře není Duch prostě identifikován s Otcem nebo se vzkříšeným Pánem. Ale nelze ho od nich ani oddělit.

Proto již když se Ježíš stává člověkem, jsou Otec, Syn a Svatý Duch jmenováni vedle sebe. Později při křtu v Jordánu (Mt 3,13-17). Po zmrtvýchvstání Ježíš ještě jednou spojuje všechna tři Boží jména: "Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.." (Mt 28,19). A především také v listech apoštolů jsou Otec, Syn a Duch Svatý vedle sebe jmenování se stejnou úctou a láskou.

Církev se během staletí přidržovala těchto biblických předloh a své oficiální modlitby zakončuje slovy: "Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, který v jednotě Ducha svatého s tebou žije a kraluje na věky věků."

Možná máte sto chutí náš dopis odložit a říci: Ať se v tom přebírá někdo jiný! Mně už z toho jde hlava kolem. Jednota a rovnost, a přece různost, ne identita, ne prostá zaměnitelnost... Bezmoc nad tímhle problémem není žádnou ostudou. Naopak: stálo by za to žít pro Boha, kterého bych byl s to plně pochopit svým lidským rozumem?

První křesťané a Ježíšovi učedníci každopádně tento teologicko-filozofický problém neznali. Žili v pevném přesvědčení: je jenom jeden Bůh. Je to Bůh otců: Abrahama, Izáka a Jákoba. Tento Bůh je přítomen v Ježíši z Nazareta. jeho slovo je Boží slovo. Jeho vůle je vůle mého Stvořitele. - Věřili tomu i v pochybách: "Pane, pomoz mé nevíře!" (Mk 9,24).

A ten, kdo je překvapí o letnicích v zavřeném večeřadle, kdo se zmocní jejich srdcí, promění je, zapálí, přinutí vyjít ven, dodá jim odvahy a uschopní je k hlásání - kdo jiný by to měl být, než tentýž Bůh: Jahve. A tento Duch, který z nich tvoří nové lidi, který započíná "nové stvoření celého světa" - to je týž Boží Duch, který se ještě před vším stvořením vznášel na vodami, nad chaosem nicoty.

Od nepaměti patřilo k nejvznešenějším úkolům teologie "odhalit" toto tajemství. Mnozí se o to pokoušeli pomocí obrazů a přirovnání. Athanasius se pokouší toto tajemství objasnit na příkladu Slunce a jeho světla: syn vychází z Otce jako záře ze Slunce. Podobně je Ježíš nazýván i v bibli: "Odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty" (Žid 1,3; Mdr 7,27). A Duch Svatý je Athanasiovi účinkem a působením, které z Božského slunce vzchází.

Pozdější teologie hovoří o třech božských osobách, které jsou však jedinou božskou bytostí. Všechny tyto pojmy mohou být ovšem o Bohu použity jen v analogii, tzn. že obsahují více nepodobnosti než podobnosti, jsou to jen "šifry", obrazy, tápavé pokusy přeci jen vyslovit nevyslovitelné.

Blížíme se "životní hodnotě" tohoto tajemství, vycházíme-li z předpokladu, že Bůh je milující Bůh, ba dokonce že je sám láska (1 J 4,8.10). Není osamělým Alláhem, není /jen/ nejvyšším panovníkem. Je mimo jednotlivost i mnohost. Ač jediný, obsahuje společenství. Bůh se nám ukazuje jako živoucí, tvořivý Bůh, v němž je vztah a setkání, znalost a láska, příklon a přijetí.

Z tohoto pohledu bude i pro nás snazší věřit, že se tento příklon a láska "projevují" i vůči člověku, že Bůh ze sebe vychází (z lásky "se ocitá mimo sebe"), jen aby mohl být člověku nablízku a setkat se sním. Teprve v pohledu na Boha se nám objasňuje, co je člověk. Člověk - stvořený k obrazu Božímu - je ve své nejhlubší podstatě nastaven na společenství, a proto musí bez setkání s bližním a s Bohem zůstávat nenaplněný a prázdný. Věřící člověk teď pochopí, proč je na zemi mezi lidmi láska, náklonnost, něžnost, vztahy a společenství: sám Bůh vylil na tento svět svoji podstatu, celé Stvoření dýchá jeho Ducha.


Mediálně spolupracujeme.

Čtení z dnešního dne: Pátek 21.6.

2 Kor 11,18.21b-30; Mt 6,19-23

Komentář k 2 Kor 11,18.21b-30: Při výčtu Pavlových strádání mohu vnímat jeho velikost. Kdekoli se církev podobně nasazuje, staví a upevňuje tím svou budoucnost.

Zdroj: Nedělní liturgie

Nejsvětější srdce Ježíšovo - slavnost

(28. 6. 2019) Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil r. 1856 Pius IX. na třetí pátek po letnicích. Co je obsahem tohoto...

Sv. Jan Fisher (svátek 22.6.)

Sv. Jan Fisher (svátek 22.6.)
(21. 6. 2019) Horlivý a zbožný biskup, který žil v chudobě. Reformátor kléru. Popraven králem Jindřichem VII. 22. 6. 1535

Eucharistie: videoseriál "Víra do kapsy"

Eucharistie: videoseriál "Víra do kapsy"
(19. 6. 2019) Kdo je pro tebe eucharistický Kristus? Tuto nevšední otázku jsme položili našim hostům v květnovém magazínu Víra do...

Knižní tip: Život Jana Nepomuka Neumanna od Jamese J. Galvina

Knižní tip: Život Jana Nepomuka Neumanna od Jamese J. Galvina
(19. 6. 2019) Životopisný příběh misionáře Jana Nepomuka Neumanna nám přibližuje nelehkou situaci v Severní Americe v první polovině...

Vzácné Bible v Kutné Hoře - od čtvrtka 20. do neděle 23. června 2019

Vzácné Bible v Kutné Hoře - od čtvrtka 20. do neděle 23. června 2019
(18. 6. 2019) Bible. Kniha knih, nejvíce vydávaná a čtená kniha světa. Bible a knihtisk patří již stovky let neodmyslitelně...

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)
(18. 6. 2019) Matt se narodil 2. 5. 1856 v Dublinu v Irsku. Všichni muži v rodině pili tak, že se...

Jan Nepomucký Neumann (svátek 19.6.)

Jan Nepomucký Neumann (svátek 19.6.)
(17. 6. 2019) Prachatický rodák Jan Nepomucký Neumann se stal misionářem v USA a americkým světcem. Ztělesňoval most mezi různými...

Slavnost Těla a krve Páně (´Božího těla´)

(16. 6. 2019) Svátek, který katolická církev slaví ve čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice, aby zvlášť oslavila - eucharistii.

Slavnost Nejsvětější Trojice

(14. 6. 2019) Svátek připomíná ústřední křesťanskou nauku o Bohu, který je Láska, a který existuje ve společenství tří osob: Bůh -...