Václav, kníže - krátký životopis

Svatý Václav, český národní patron, jehož jméno znamená "více slavný", se podle tradice se narodil kolem roku 907 na Stochově u Libušína jako nejstarší syn vévody Vratislava a Drahomíry. Měl dva bratry (Boleslava a Spytihněva, jenž zemřel mlád) a čtyři sestry. Jako jeden z mála v té době se naučil číst a psát, znal i řecky.

V r. 924 se ujal vlády, dal přenést ostatky své babičky sv. Ludmily z Tetína do kostela sv. Jiří. Projevil se jako rozvážný panovník, který založil svou politiku na další christianizaci země. Aby si zachoval svrchovanost, podřídil se saskému vévodovi Jindřichu I. Ptáčníkovi, čímž omezil ambice bavorského vévody Arnulfa na české území. Jindřich mu za to daroval relikvii: rámě sv. Víta. Sv. Václava zavraždil jeho bratr Boleslav ve Staré Boleslavi, kde byl účasten svátku sv. Kosmy a Damiána (28. IX. 929 nebo 935).

Bratrovrah Boleslav však došel zakrátko obrácení, dal Václavovy ostatky 1. 3. 932 přestěhovat do chrámu sv. Víta. Václav byl jako světec ctěn již v 10. stol. v Čechách a v 11. stol. na Rusi, na Balkáně, v Sasku i Římě. Ve 13. stol. vznikl svatováclavský chorál. První kostel mu byl zasvěcen už v roce 972 v Proseku u Prahy. Na začátku 14. století mu byl zasvěcen jeden z oltářů v bazilice sv. Petra ve Vatikánu a od roku 1670 je jeho svátek v celocírkevním kalendáři.

Korunovační klenoty českých králů jsou bulou papeže Klimenta VI. (6. 5. 1346) prohlášeny majetkem světce a českým panovníkům se pouze propůjčovaly. Sv. Václav byl oslavován i v četných kázáních Mistra Jana Husa.

Svatý Václav proslul nejen svou vzdělaností a státnickou moudrostí, ale zejména svou zbožností a lidumilností: známé je jeho kácení šibenic, propouštění vězňů a vykupování otroků. Stal se symbolem české státnosti.