V každém člověku je kousek samoty, kterou nemůže vyplnit žádná lidská blízkost. - archív citátů

Navigace: Tematické texty V VelikonoceDelší texty Velikonoce jsou svátky otevřených dveří. /Klaus Hemmerle/

Velikonoce jsou svátky otevřených dveří. /Klaus Hemmerle/

Velikonoce jsou radikálním výrazem víry. Jeden člověk tu skutečně jde až na nejzazší a definitivní mez, zcela odevzdává svůj život a své vlastní lidství do Božích rukou. Nehrozí se ztráty sebe sama, je zcela opuštěn Bohem a zneuznán lidmi, je rozšlapán jako červ a napjat mezi nebem a zemí. V té chvíli je s tím člověkem skutečně konec. V této poslední chvíli, umíraje, však ještě pronáší: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." (Lk 23, 46) Z lidského "nic" se skutečně opět stalo ono "nic", jež na sobě nelpí, nestaví se samo Bohu do cesty, je před ním jen to jediné: nic. Proto může ten, který z ničeho stvořil svět, nově stvořit život a lidství. Ukřižovaný Kristus je Otcovou mocí vzkříšen z mrtvých a povýšen do Boží slávy.

***

Velikonoce jsou svátky otevřených dveří.
Pán prošel zdí naší viny, naší smrti, naší osamělosti, a navždy nám otevřel dveře do Boží budoucnosti. Zavřenými dveřmi našeho strachu a bezmoci vstoupil do našeho života a stále znovu nám nabízí, abychom žili s ním. Jeho láska a jeho pokoj zároveň otevřely dveře mezi lidmi. Tam, kde jsme sjednoceni v jeho jménu, je on uprostřed nás.

***

Jestliže Ježíšův život, jestliže zejména kříž je
příběhem Boha a jeho Syna, příběhem lásky, která je Bůh sám, pak patří k logice tohoto příběhu, že na
kříži nekončí. Na kříži jsme zamilováni do lásky,
která je Bůh, zamilováni do jeho života - a tento
život se o Velikonocích stává zjevným. Ježíšovo poslušné převzetí našeho smrtelného údělu nemůže mít z Otcova hlediska žádný jiný smysl než Otcovu lásku k Synovi - i to se o Velikonocích stává zjevným. Velikonoce jsou důkazem, že střed, který přichází
k okraji, na tomto okraji nezaniká, neztrácí se v něm, nýbrž jej sám sebou obdarovává, bere si ho s sebou do svého domova, a tak se jako střed ještě více oslavuje. Na okraji teď už není žádný bod, který by nebyl středem naplněn.

***

O Velikonocích se cosi událo nejen s Ježíšem, ale i s námi. Protože vystoupil k Otci a žije uprostřed nás, je naším "spoluhráčem", máme mezi sebou toho, o něhož jediného nám opravdu může jít. Jistě, vrátil se k Otci, aby nám u něho připravil příbytek. My
v něm ještě nebydlíme, dovršení dějin ještě nenastalo. Avšak - tak smíme pozměnit výrok z listu
Koloským - Kristus, naděje naší slávy, je v našem
středu. V něm začala budoucnost, aniž by přestala být budoucností. Ale to, co spojuje naši přítomnost s naší budoucností, není něco, nýbrž někdo - Kristus.


---

Z knihy:
Klaus Hemmerle
Myšlenky na každý den
Knihu vydalo nakladatelství Nové město, Praha
http://novemesto.focolare.cz


Témata: budoucnost | Velikonoce

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

1 Král 19,9a.11-13a; Žalm 85 ; Řím 9,1-5
Mt 14,22-33

Pán Ježíš se na začátku čtrnácté kapitoly dozvěděl o mučednické smrti svého předchůdce Jana Křtitele. Jak říká verš Mt 14,13, potřeboval být sám a tuto skutečnost přijmout. Byl to dotek blížících se událostí jeho vlastního života. Je sám, modlí se. Možná právě nyní si uvědomil, jak nezralá je zatím víra učedníků. Co budou dělat, až zůstanou sami? Pán podrobuje jejich víru zkoušce. A Petr Ježíšovu výzvu obrátil ve skutečné cvičení víry. Jako jediný našel odvahu jít po vodě. Ano, zapochyboval a doslova se vykoupal. Pro mnohé je tento příběh úsměvný, ovšem není mnohem více příkladem statečné víry? Možná je lépe kráčet ve víře s chvěním než pouze všechny a všechno okolo sebe zesměšňovat.

Zdroj: Nedělní liturgie

Abbé Pierre - výročí narození (* 5. 8.1912 + 22. 1.2007)

(4. 8. 2020) Francie je ke křesťanství poměrně vlažná. Přesto byl její nejpopulárnější osobností po mnoho desetiletí františkánský…

Proměnění Páně (6.8.)

(4. 8. 2020) Událost Proměnění Páně obrací náš pohled k Božímu světlu, abychom se tak vymanili z temnot života…

Jan Maria Vianney (svátek 4.8.)

(2. 8. 2020) “Má-li člověk Ducha svatého, jak sladké jsou všechna námahy tohoto světa“, říká svatý Jan Maria Vianney (který netrpěl…

Sv. Ignác z Loyoly (svátek 31.7.)

(30. 7. 2020) Zakladatel Jezuitů. Ignác chtěl být původně rytířem a vstoupit do služeb kastilského krále Karla V. Nakonec vstoupil do…

Václav Dvořák († 30. 7. 2008)

(29. 7. 2020) Mons. Václav Dvořák (1921 - 2008) byl jedním z kněží, jejichž víra byla tvrdě zkoušena nejdříve v totálním nasazení v…

sv. Marta (29.7.)

(28. 7. 2020) Člověk se mnohdy nechá strhnout naléhavými potřebami a opomene to, co je opravdu důležité. Toto nebezpečí číhá na každém…

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2020) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. (odkaz…

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2020) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby…

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2020) z kláštera Compiègne u Paříže