Veselý svatý (Josef P. Ondok)

Veselým svatým byl Filip Neri, velký reformátor církve v době jejího úpadku, apoštol Říma. Vyrostl z renesanční doby, z humanismu a zachránil pro církev to, co tato doba měla kladného, totiž vědomí, že naše lidství a náš lidský svět má svou hodnotu pocházející od Boha. Vnesl pochopení pro pozemské hodnoty do náboženského života. J.W.Goethe nazval sv.Filipa nejveselejším ze všech světců. Filip pokládal smích za vzácný a často také za nezasloužený dar. Měl za to, že humor v sobě nese nebeský tón a svou nakažlivou silou učí člověka poznávat svou malost, v níž se však také skrývá jeho pravá velikost.

Filip Neri používal žert a veselí jako metodu získat člověka pro křesťanskou víru. Některé jeho počiny v tomto směru byly v dnešním pohledu až drastické, přesto však neselhávaly. Paní Felicie di Barbaro trápila Filipa svými údajnými viděními a zjeveními. Filip jí jednou uštědřil políček. Chtěl tímto zcela netradičním způsobem vyzkoušet její pokoru, neboť Felicie mu vyznávala, že je největší hříšnice na světě. Tuhle větu Filip nerad slyšel a proto jí uštědřil takovéto tvrdé pokárání. Je však třeba dodat, že kajícnice ve zkoušce obstála a prohlásila, že si opravdu nezaslouží jiného zacházení. Filip, neztráceje vtip, jí řekl, že jí tedy odpouští, ne že by jí odpouštěl rád, ale protože musí. A pak poklekl před Felicií a prosil ji o modlitbu.

Stávalo se také, že jako pokání uložil svým penitentům nosit na veřejnosti plášť obrácený naruby. Jednomu horlivému zájemci o askezi, který se ho ptal, zda má nosit žíněnou košili (jakou používali kajícníci), řekl aby ji jen nosil, ale hlavně, aby ji vždy oblékl přes kabát.

Sv. Filip neměl rád okázalost a pózy v náboženských projevech. Odmítal všechny církevní funkce, dokonce odmítl jmenování kardinálem, které mu bylo posláno papežem současně s kardinálským kloboukem. Jenom si ponechal kardinálský klobouk, ve kterém přes den spával jeho kocour. A když Filip v někom viděl budoucí slibnou osobnost církve, posadil mu klobouk na hlavu. Toto se stalo mladému šlechtici Ditrichsteinovi při jeho návštěvě sv.Filipa. "Tohle bude krásný kardinál," řekl Filip, vyklopil kocoura z klobouku a vložil klobouk na hlavu Ditrichsteinovi.

Jeho proroctví se skutečně splnilo. Mladík se stal knězem a později kardinálem na Moravě, kde měl značný vliv na osud církve na tomto svém působišti.

Filip Neri byl mistrem satiry, ale jeho satira nebyla kousavá, nebolela. Miloval vtipy a také jimi obveseloval druhé. Jeho oblíbenou knihou byla sbírka vtipů sebraná jedním knězem a vydaná pod jménem Facezie Piovana Arlotta. Nosil ji s sebou celý život. S.Braito, který je autorem českého životopisu sv. Filipa Neri, píše ve své knize, že viděl zmíněnou knihu při návštěvě ve Vallicelle, kde jsou uchovávány některé památky na světce a že to byla nejohmatanější kniha ze všech knih, které tam byly.

Ve sv. Filipovi byla -řada rysů, které ho přibližují moderní spiritualitě křesťanství. Neměl rád okázalost, náboženské pompy a triumfalistické slavnosti, v nichž si libovala renesanční a později ještě více barokní doba. Zdá se, že i pro současného člověka ztratilo toto zdůrazňování vnější formy jak v liturgii, tak i v jiných akcích církve svou důležitost a přesvědčivost.

Dalším rysem jeho osobnosti, který ho přibližuje současnému člověku, byla niterná potřeba svobody. Miloval svobodu a pokládal ji za základní podmínku plného rozvoje křesťanské osobnosti. Když zakládal své "oratoře", bránil se tomu, aby byla tato společenství vázána - jako tehdejší všechny řeholní společnosti - řeholními sliby a dalšími pravidly, jaká představují např. stanovy a konstituce. Dostával se kvůli tomu do sporu i se svými následovníky a členy oratoří, kteří se pokoušeli organizační strukturu tohoto společenství nového typu svést do tradičních kolejí církevního zákoníku.

Společenství, která vytvářel, měla spojovat členy na základě svobodného rozhodování podle aktuální potřeby konkrétních situací. Takováto původní společenství dodnes existují a jejich struktura skutečně odpovídá původnímu záměru sv. Filipa Neri. Neskládají řeholní sliby ve vlastním slova smyslu a jejich soužití je vázáno jen velmi nepočetnými a jednoduchými regulemi (např. v Lipsku).

Dalším rysem, který přibližuje Filipa dnešnímu křesťanství, je jeho názor na úlohu laiků v církvi - téma, které aktualizoval Druhý vatikánský koncil. Filip se dostal kvůli svému postoji dokonce do potíží s úřadem Svatého oficia, jehož úkolem je bdít nad ortodoxií víry. Nechával totiž při svých shromážděních promlouvat i laiky, neboť se domníval, že jejich duchovní zkušenost může obohatit druhé křesťany i kněze.

V jeho době byl takovýto postoj zcela netradiční a byl pokládán za nepřípustný. Mluvit veřejně při křesťanských shromážděních bylo profesionální záležitostí kněží. Je ovšem
třeba si připomenout, že v této době vznikala různá lidová hnutí inspirovaná snahou o reformu církve a především tehdejšího kněžstva, které jevilo známky úpadku. V těchto hnutích kázali laici. Sv. Filip byl svými nepřáteli, kteří žárlili na jeho úspěchy, obžalován u Svatého oficia, ale byl na zákrok svého věrného druha a přítele kardinála Karla Boromejského zproštěn obžaloby.

Osobnost sv. Filipa Neri lze pochopit z jeho vlastních slov: "Bud'te veselí, synáčkové. Nechci jen, abyste se dopouštěli hříchů. Ale chci, abyste byli veselí, to chci. Veselý duch dosahuje snadněji křesťanské dokonalosti než duch zasmušilý. Pokračuj, synu, v tomto svém veselí, protože to je ta nejlepší cesta k dokonalosti."


***

Delší ukázku z této knihy naleznete zde