Podnětem mu bylo čtení z první knihy Královské (1 Král 21,1-16), jež podává příběh o Nábotově vinici. Král Achab zatoužil po vinici svého souseda a chtěl ji od něho odkoupit. Nábot mu však svoje »dědictví po předcích« odmítl prodat. „Achab, jenž byl vrtošivý jako dítě, se proto rozmrzel – komentoval Svatý otec – ale na radu svojí kruté manželky Jezabel falešně obvinil Nábota a nechal jej odsoudit k smrti, aby se jeho vinice mohl zmocnit. Nábot – dodal papež – je tedy mučedníkem věrnosti vůči dědictví po předcích, a to sahalo mnohem dál než k vinici samotné: šlo o dědictví srdce.“

„Příběh o Nábotovi je paradigmatem příběhu Ježíšova, Štěpánova a všech mučedníků – pokračoval papež. Všichni byli totiž odsouzeni podle téhož pomlouvačného scénáře. Je však také paradigmatem způsobu jednání mnohých lidí, mnohých státních či vládních představitelů. Začne se lží, a jakmile je dotyčný člověk očerněn, je postaven před soud a odsouzen. Také dnes se v mnoha zemích používá tato metoda: ničí se svobodná komunikace,“ poznamenal papež František.

„Vezměme příklad. Existuje nějaký zákon týkající se médií a komunikace. Ten je zrušen, a veškerý komunikační aparát se svěří nějaké firmě, společnosti, která očerňuje, pomlouvá a oslabuje demokratický život. Potom přijdou soudci, aby tyto oslabené instituce a zničené lidi odsoudili a nastupuje diktatura. Všechny diktatury tak začínaly, padělaly komunikaci, aby ji daly rukou člověku bez skrupulí, vládě, která nemá skrupule.“

„Je tomu tak i ve všedním životě – řekl dále papež František. Má-li být někdo zničen, začíná se komunikací: očerňováním, pomlouváním a skandalizováním.

„Sdělování skandálů je skutečnost mimořádně a velice vábivá. Skandály vábí. Dobré zprávy nikoli. Dobré zprávy nejsou vábivé. O někom se řekne »ano, hezky to udělal« a tím to končí, ale když jde o skandál, tak: »Viděl jsi?! Viděls to! Viděls co tamten udělal?! To tak nejde dál!« A tak se komunikace rozrůstá, a dotyčný člověk nebo nějaká instituce končí v troskách. Nejsou nakonec souzeni lidé, nýbrž trosky lidí či institucí, protože se nemohou bránit.“

„Vábivost skandálu v rámci komunikace zahání do kouta - pokračoval papež - to znamená ničí, jako se to stalo Nábotovi. Příkladný je také příběh svatého Štěpána, který pronáší dlouhou promluvu na svoji obhajobu, ale jeho žalobci jej začnou kamenovat, aby nemuseli poslouchat pravdu. Takové je drama lidské chtivosti. Mnoho lidí bývá ničeno zlovolnou komunikací.

„Mnozí lidé, mnohé země byly zničeny zlovolnými a pomlouvačnými diktaturami. Pomysleme na diktatury minulého století. Pomysleme na pronásledování židů například. Komunikace pomluv proti židům přivedla židy do Auschwitz, protože si údajně nezasloužili žít... To je hrůza! Ale hrůza se děje i dnes, v malých společnostech, mezi lidmi a v mnoha zemích. Prvním krokem je zmocnit se komunikace, a po devastaci následuje soud a smrt.“

„Apoštol Jakub (Jak 3,1-12) mluví o smrtonosné schopnosti zlovolné komunikace. Promysleme proto znovu příběh o Nábotovi z první knihy Královské a vzpomeňme na spousty lidí a zemí zničených množstvím diktatur jednajících v bílých rukavičkách“ – končil papež František ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.

(mig)