Všímat si druhého a dělat mu radost

Jiří a Jana jsou manželé již řadu let a mají několik dětí. Jiří je dobrý manžel, který pečuje o svou rodinu, každou neděli chodí do kostela a nevěra u něj nepřichází v úvahu.

Po mnoha letech manželství se jednoho dne vydal k moři, kde jeho manželka s dětmi trávila už týden dovolené. Uvědomil si totiž najednou, že jeho manželství je jaksi zevšednělé, že se chová sobecky, když si po práci jen sedne k počítači, či televizoru nebo čte noviny, že svoji ženu nespravedlivě kritizuje, když jí vyčítá, že potřebuje delší čas, aby se připravila na společnou vycházku. A tak se vydal na cestu s předsevzetím, že tam bude milým manželem a otcem bez jakýchkoli výtek.

Když mu při příjezdu vyšla jeho žena naproti, řekl jí: „Ten nový žlutý svetřík ti ale sluší.“
Jana tím byla překvapena, potěšena, ale také trochu zmatena. Něco takového jí Jiří už dávno neřekl.
„Co to, že sis toho všiml?“ odpověděla.

Po dlouhé cestě si chtěl Jiří vlastně trochu odpočinout a něco si přečíst. Jana však navrhla, že se půjdou projít po pobřeží. Jiří už už chtěl říci „ne“, ale pak si uvědomil, že tu byla celý týden sama jen s dětmi a že si tedy potřebuje popovídat s někým dospělým.

Procházeli se tedy po pláži a děti zatím pouštěly draka. - Tak strávili dva týdny bez kanceláře, bez zaměstnání, jenom v rodinném kruhu. Jiří šel s Janou do muzea mušlí, ačkoli muzea vůbec nemiloval a mušle ho už vůbec nezajímaly. Měl však radost, když viděl, s jakým zájmem je Jana prohlíží a jak jí to dělá radost.

Příští večer byli pozváni na večeři. Jana jako vždy potřebovala spoustu času, aby se upravila. Už chtěl něco říct, ale raději držel jazyk za zuby, i když na večeři přišli pozdě.

Následující večer byla v televizi volba mezi sportovním přenosem a rodinným filmem. On sám přepnul na seriál a neodešel nabručeně do ložnice. Ostatně - film nebyl vůbec fádní a kýčovitý, a když pozoroval, jak se Jana baví, měl z toho sám radost.

Když objevil v novinách článek o archeologii, sám na to hned Janu upozornil, protože ona měla o tyto věci zájem, a dal jí článek přečíst. A tak mu dovolená přinesla zotavení i radost.

Jenže večer posledního dne dovolené se na něj Jana podívala tak smutně a vážně, že se jí musel zeptat: „Co je ti?“ 
„Jiří, ty víš něco, co já ještě nevím.“
„Jak to myslíš?“
„No, byla jsem před třemi týdny na prohlídce a náš lékař... Řekl ti snad něco? Jiří, byl jsi tyto dva týdny ke mně tak milý. Musím snad zemřít?“

S laskavým svolením zpracováno podle publikace
Herbert Hofmann: A kam vlastně jdeme?,
kterou vydalo Sdružení sv. J. Neumanna ČB.
Redakčně upraveno.