Život z Ducha, dary Ducha, ovoce Ducha /P. Aleš Opatrný/

Poznámky k přednášce
Pastorační středisko 29.10.2008


Tu vystoupil Petr s ostatními jedenácti a slavnostně k nim promluvil : ..Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte…Ale to se splnilo, co řekl prorok Joel: „ V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi…..(Sk2,14-17)



Život z Ducha:

Víte dobře, že když jste byli pohany, byli jste nezadržitelně přitahováni k němým modlám.Proto vám prohlašuji: Kdo mluví pod vlivem Ducha Božího, nemůže nikdy říci: „Proklet buď Ježíš!“ a stejně jen pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“ (1Kor 12,3 )

Duch svatý „stojí“ za naší vírou. Ta nemůže být jen intelektuálním přesvědčením.
Duch svatý je základní „výbavou“ křesťana. Všimněme si: křest trojiční formulí, jednota iniciačních svátostí (křest, biřmování, eucharistie).


Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem (1Kor 12,13)

Duch Boží je jeden a působí ve všech kdo Ježíše přijali. To je zásadní jak pro jednotu věřících v katolické církvi (která nemůže být jen vnější, a není „stejností“ – jsou různí), tak pro ekumenismus.


Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho“ (Řím 8,9)

Duch Boží je zásadním principem křesťanova života. Srov. Ježíšův křest, kdy Duch spočinul na něm - Mt 3,13-17.





Dary Ducha:

Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. (1Kor 12,4-6)

Různost darů vyvěrá z jednoho zdroje. A cílem je opět jeden - Bůh. V tom smyslu je Duch při různosti darů principem jednoty.


Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale tyto údy nemají všechny stejnou činnost, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu, k sobě navzájem jsme však údy. Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána. Kdo má dar mluvit z vnuknutí, ať ho užívá úměrně k vlastní víře. Kdo má dar služby, ať ho uplatňuje ve službě. Kdo má dar vyučovat, ať se věnuje vyučování, kdo dar povzbuzovat, ať povzbuzuje. (Řím 12,4-8a)

Jde tedy o součinnost různých osob s různým i obdarováními.


Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zas tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož Ducha dary uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat po vlivem vnuknutí….To všechno působí jeden a tentýž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. (1 Kor 12,7-11)

Poslání dává Bůh – on jediný je dárcem. Člověk je příjemcem darů Ducha (ne tvůrcem, ne odměňovaným, ne „objednavatelem“).


Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, , pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni moc uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni vykládat? Usilujte však o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. (1Kor 12,27-31)

Zásadním úkolem pro křesťany je láska – viz Velké přikázání Mt 22,34-40. Na tu nemá v církvi nikdo monopol a nikdo od ní není „osvobozen„. Ale láska není variantou k darům Ducha. Ty jsou pro výstavbu Kristova těla – církve a pro evangelizaci nutné.





Ovoce Ducha:

Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. (Gal 5,22-23)

Ale i na Pavlově životě je vidět, že ovocem Ducha je celý křesťanský život včetně schopnosti šířit evangelium. Jinak řečeno: proměna Šavla v Pavla, naší váhavosti v pevnost spoléhání na Boha, strach o sebe, proměňovaný v nezištnou péči o druhé a ve službu – to vše je ovoce Ducha.


Vrcholným ovocem Ducha v lidském životě je:

- Boží synovství

Neboť všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. (Řím 8,14)


- naše vzkříšení

Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je plný života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás duch toho, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás. (Řím 8,10-11)



----------------------------------------

Domácí úkol: Číst postupně celou 8 kapitolu listu Římanům