VI. Ekologická výchova a spiritualita - III.

III. Ekologická konverze

z knihy Laudato si´ , vydal(o): Paulínky

216. Velké bohatství křesťanské spirituality, utvářené dvaceti stoletími osobních i společenských zkušeností, může úžasným způsobem přispět k úsilí o obnovu lidstva. Chci křesťanům nabídnout několik linií ekologické spirituality, které se rodí z přesvědčení naší víry, protože to, čemu nás učí evangelium, má důsledky pro náš způsob uvažování, vnímání a prožívání. Nejde tolik o to, abychom mluvili o idejích, ale především o motivacích, které vycházejí ze spirituality a jsou s to podněcovat láskyplnou péči o svět. Není totiž možné nasazovat se za velké věci pouze na základě pouček, bez mystiky, která by je oživovala, bez „vnitřní hybné síly, která podněcuje, motivuje, povzbuzuje a dává smysl osobnímu i společnému konání“.8 Musíme uznat, že my křesťané jsme ne vždy využili a zúročili bohatství, která dal Bůh církvi. Její spiritualita není oddělená od těla ani od přirozenosti nebo skutečností tohoto světa, ale spíš žije spolu s nimi a v nich, ve společenství s tím, co nás obklopuje.

217. Jestliže se „ve světě rozrůstají vnější pouště, protože tak moc narostly pouště vnitřní“,9 stává se ekologická krize výzvou k hlubokému vnitřnímu obrácení. Nicméně musíme též přiznat, že někteří křesťané, kteří se horlivě věnují modlitbě, se často pod záminkou realismu a pragmatičnosti vysmívají starostem o životní prostředí. Jiní jsou pasivní, nedovedou se rozhodnout ke změně svých zvyklostí a stávají se nedůslednými. Chybí jim tedy ekologická konverze, která znamená, že se ve vztazích k okolnímu světu projevují všechny důsledky setkání s Ježíšem. Povolání střežit Boží dílo je podstatnou součástí ctnostného života. Nepředstavuje něco volitelného ani nějaký druhotný aspekt křesťanského života.

8 Apoštolská exhortace Evangelii gaudium (24. listopadu 2013), 261: AAS 105 (2013), 1124 [česky Praha, Paulínky 2013].

9 Benedikt XVI.: Homilie ke slavnostnímu uvedení do petrovské služby (24. dubna 2005): AAS 97 (2005), 710.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 22,19-23; Žalm Žl 138,1-2a.2bc+3.6+8bc; Řím 11,33-36
Mt 16,13-20

Můžeme si představit jak lidé, kteří se pohybovali okolo Ježíše, přetřásali jeho slova i jeho skutky. Jak si vyprávěli, jak tomu nebo onomu pomohl. Jak usadil farizeje, když ho chtěli otázkami nachytat. Možná se i divili, jaké chlapíky si vybral jako své nejbližší učedníky. Ale jednoho dne se to muselo stát: každý, kdo ho bral vážně, se musel vyrovnat s otázkou: Za koho mne pokládáš ty? Kým pro tebe jsem? Před takovou otázkou nelze dost dobře uhnout ani dnes. Takže: Kdo je pro mne Ježíš? Je opravdu Mesiášem, tedy totálním přemožitelem zla? Čím pevněji toto věřím, tím pevnější mohu být v zápase se zlem. Životní zápasy prověřily nebo prověří, zda jen mluvím o víře, o Ježíšovi, o církvi, nebo zda skutečně věřím, že je zachráncem.