Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

2.10.2015, papež František (Jorge Mario Bergoglio) (Foto: IMA)

Anděl strážný není fantaskní doktrína, nýbrž společník (papež František)

Anděl strážný není fantaskní doktrína, nýbrž společník (papež František)

Anděl strážný existuje, 
není to fantaskní doktrína, 
nýbrž společník, 
kterého nám dal Bůh na cestu naším životem...

Bůh každému z nás nám dal anděla, aby nám byl po boku a chránil nás. Kdyby si někdo z nás myslel, že může jít sám, velmi by se mýlil a upadl by do ošklivého omylu, kterým je pýcha: domníval by se, že je velký a soběstačný.

Ježíš učí apoštoly (Mt 18,1-5.10), aby byli jako děti. Učedníci se mezi sebou přeli, kdo z nich je největší. Byla to interní disputace...a kariérismus. Už první biskupové měli pokušení kariérismu: »Já se stanu větším než ty«.. Není to dobrý příklad, který nám dali, ale taková je realita. A Ježíš je učí pravému postoji, totiž být jako děti, učí poddajnosti, umění nechat si poradit a pomoci, protože dítě je vlastně znamením potřeby pomoci a poddajnosti, aby mohlo jít vpřed. To je cesta a nikoli kdo je větší. Ti kdo jsou nejblíže postoji dítěte, otevřeným a poddajným srdcem naslouchají andělu strážnému:

My všichni máme podle tradice církve u sebe anděla, který nás chrání a dává nám vnímat různé věci. Nezřídka máme pocit: »Neměl bych to dělat takto. To nejde. Buď obezřetný..« Je to hlas společníka, který nás doprovází na cestě. Buďme si jisti, že nás svými radami dovede k cíli našeho života, dopřejme proto sluchu jeho hlasu a nevzpouzejme se... Protože vzpouzení, snaha být nezávislí, je něco, co máme všichni. Je to tatáž pýcha, kterou měl náš otec Adam v pozemském ráji. Nevzpouzej se, drž se jeho rady.“ To není nějaká fantaskní nauka o andělích, nýbrž realita. Řekl to Ježíš, Bůh: »Hle, já posílám před tebou anděla, aby tě chránil na cestě« (Ex 23,20).“

Položil bych dnes tuto otázku: jaký mám vztah ke svému andělu strážnému? Naslouchám mu? Říkám mu ráno »Dobrý den«? Říkám mu »Opatruj mne ve spánku«? Mluvím s ním? Žádám jej o radu? On je po mém boku. Každý z nás si dnes může zodpovědět tuto otázku: jaký je vztah k tomuto andělovi, kterého Pán poslal, aby mne chránil a doprovázel na cestě, a který stále hledí na tvář nebeského Otce?“

Podle promluvy papeže Františka z 2.10.2014 
Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno
 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.