Navigace: Tematické texty C Církev Delší texty Představený ať umí v pravý čas mlčet a v pravý čas promluvit (Řehoř Veliký)

Představený ať umí v pravý čas mlčet a v pravý čas promluvit (Řehoř Veliký)

Pastýř ať umí v pravý čas mlčet a v pravý čas promluvit

Představený ať umí v pravý čas mlčet a v pravý čas promluvit, aby nemluvil o tom, o čem má pomlčet, a nezamlčel, co má vyslovit. Neuvážené mluvení přece zavádí druhé do omylu a nemístné mlčení zase nechává v omylu ty, kteří mohli být poučeni. Nerozumní představení se totiž často bojí mluvit přímo pravdu ze strachu, aby neztratili přízeň u lidí. Takoví se ovšem, jak říká Pravda sama, nestarají o svěřené stádo jako praví pastýři, ale tím, že se schovávají za své mlčení, jsou jako nájemníci, protože, když přichází vlk, utečou.

Proto jim Pán ústy proroka vytýká: Jsou to němí psi, kteří nedovedou štěkat. Nebo si stěžuje: Nevskočili jste do průlomu a nepostavili jste ochrannou zeď pro Izraelův dům, abyste obstáli v boji v Hospodinův den. Vskočit do průlomu znamená vystoupit statečným slovem na obranu stáda proti mocným tohoto světa. A obstát v boji v den Hospodinův znamená odpírat ničemným nepřátelům z lásky ke spravedlnosti.

Když se pastýř bojí říci pravdu, nedělá nic jiného, než že svým mlčením vlastně utíká. Kdo se pro své stádo opravdu staví na odpor, staví tím kolem domu Izraelova hradbu proti nepřátelům. Proto říká Pán provinilému lidu: Tvoji proroci ti vydávali za vidění klam a podvod, neodhalovali tvou nepravost, aby tě pohnuli k pokání. Proroky totiž Písmo svaté nazývá často učitele, kteří ukazují, jak pomíjivá je přítomnost, a vyhlašují, co má přijít. A Boží slovo jim vytýká, že viděli falešně, protože se bojí kárat viny a nesmyslně namlouvají hříšníkům, že se jim nic nestane. Že neodhalují nepravost viníků a místo pokárání mlčí.

Neboť káravá slova jsou klíčem, který otvírá: může odkrýt vinu, o níž ten, kdo ji spáchal, často ani neví. Proto říká Pavel: Aby byl schopný povzbuzovat ve zdravém učení a také usvědčovat odpůrce. Proto říká Malachiáš: Rty kněze mají dbát vědomosti a poučení se hledá z jeho úst, neboť je poslem Hospodina zástupů. Proto Pán skrze Izaiáše napomíná: Volej, nepřestávej, jak polnice povznes svůj hlas!

Neboť každý, kdo přijímá kněžskou službu, přijímá povolání hlasatele, který má předem ohlašovat, že za ním přichází strašný soudce. Neumí-li však kněz kázat, je jako němý hlasatel, který nevydá ani hlásku. A proto na první pastýře sestoupil Duch svatý v podobě jazyků, takže těm, které naplnil, dal okamžitě schopnost o něm mluvit.

Z "Knihy o správě pastýřské" od svatého Řehoře Velikého, papeže

(Lib. 2, 4: PL 77, 30-31)

Se svolením převzato z Denní modlitby církve - breviáře

Autor: Řehoř Veliký

Témata: hierarchie, biskupové | pastýř | Církev | Kněžství, kněz

Související texty k tématu:

Církev

Snáším neomalené chování druhých (Řehoř Veliký) Ve stavbě nese jeden kámen druhý. Každý kámen spočívá na nějakém jiném. Právě tomu tak je i v církvi.
Bída církve Moje představa o církvi byla moc pěkná, ale příliš naivní.
Chybující Petr – základ církve Katolická církev – přes všechny vnitřní i vnější problémy a různé skandály – vytrvala ve věrnosti Ježíšovým příkazům už dva tisíce let.
Co se nám vybaví, když se řekne církev? Často asi především její hierarchická podoba. Ale je to ten jediný a pro dnešní svět skutečně nejvýstižnější obraz církve?
Církev byla dřív lepší „V minulosti byla církev lepší“, slyšíme občas. Zidealizovaný pohled na minulost církve ale vede k zoufalé touze po něčem, co nikdy nebylo.
Církev je - v určitém smyslu - ovdovělou matkou Církev má odvahu ženy, která pečuje o svoje děti, aby je dovedla na setkání se svým Ženichem.
Církev se obejde bez biskupů – eklesiologie Oty Mádra Církev potřebuje opravdové duchovní lidi, má-li obstát v situaci ohrožení.
Církev zůstává vzdor vlnobití světa stále pevná Nikoli náhodou zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná.
Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! „Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! Jak jsi mě nechala trpět, avšak tolik ti dlužím!
Mnohé mocnosti se snažily a snaží církev zničit, ale budou zničeny Kolik jen mocností se v průběhu dějin snažilo – a snaží – zničit církev jak zvnějšku, tak zvnitřku...
První křesťané neutíkali ze světa kvůli jeho ´zkaženosti´ Podivné a úzkostné stahování se do obranných postojů vůči světu.
Prvotní církev v první řadě neanalyzovala situaci, ale modlila se... (Benedikt XVI.) Uprostřed těžkostí a v ohrožení se první křesťanské společenství nepokouší o nějakou analýzu...
Reforma církve dle ďáblovy strategie Když nepřítel – ďábel – útočí na církev, snaží se jí především zabránit v ...