Plody, které my přineseme, neučiní Boha bohatším, nás ale nás učiní šťastnějšími. - archiv citátů

12.7.2016, Bratr Roger Schutz (Foto: IMA)

Odpouštíme-li, začne se náš život měnit

Odpouštíme-li, začne se náš život měnit

Na evangeliu je strhující právě odpuštění, které dává Bůh a kterým nás zve, abychom i my si navzájem odpouštěli. 

Bůh nechce trestat.

Svěřme mu vše, i to, co nás zneklidňuje, a potom poznáme, že nás miluje, posiluje, uzdravuje.

Evangelium obsahuje slova, která vyrážejí dech: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují“  (Mt 5,44).

Milovat a odpouštět – v tom je pramen radosti.

Odpouštíme-li, začne se náš život měnit. Přísnost ustoupí a nahradí ji nekonečná dobrota.

Kdo touží žít odpuštění, snaží se víc naslouchat než přesvědčovat, víc chápat než se prosazovat.

Sám jsem si v mládí (kolem druhé světové války), v oné době, kdy bylo po celém světě tolik rozkolů, kladl otázku: Proč je mezi lidmi, i mezi křesťany, tolik sporů, tolik posuzování?

Jednoho dne, přesně si na něj pamatuji, jsem v soumraku pozdního letního večera pozoroval tlumené světlo, když na krajinu padal stín. Tehdy jsem si řekl: Začni u sebe, rozhodni se, že nebudeš vynášet přísné soudy, snaž se spíš pochopit druhé než být pochopen, a nalezneš radost. Bylo mi asi šestnáct let. Toho dne jsem doufal, že toto mé rozhodnutí bude platit jednou provždy.

Se svolením převzato z knihy
bratra Rogera z Taizé Netušená radost
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 23.6. slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Dt 7,6-11; 1 Jan 4,7-16; Mt 11,25-30

Komentář k Mt 11,25-30: Přetvoření našich srdcí, aby se staly podobnými Ježíšově tichosti a pokoře, je jistě bolestný proces a úkol na celý život. Ale je to přání Boha již od chvíle stvoření: „učiňme člověka ke svému obrazu“!

Zdroj: Nedělní liturgie