Navigace: Tematické texty L LáskaDelší texty Láska k nepřátelům

Láska k nepřátelům

„Milovat přátele umí každý, nepřátele milují jen křesťané.“ Tato Tertuliánova slova (Ad Scapulam I,3) vyjadřující křesťanskou odlišnost se týkají lásky k nepřátelům. Jde o opravdové shrnutí evangelia: jestliže syntézou Zákona je přikázání milovat Boha a bližního (srov. Mk 12,28- 33; Řím 13,8-10, Jak 2,8), život podle evangelia se naplňuje v Ježíšových slovech a gestech, jimiž označuje za základní pozadí, na němž se odehrává celá křesťanská praxe, lásku k nepřátelům.

Ježíš říká: „Milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní těm, kdo vás nenávidí“ (Lk 6,27; srov. Lk 6,28-29.35; Mt 5,43-48). Ježíš celým svým životem stvrzoval bezpodmínečnou lásku, s níž se obracel k nepřátelům. Křesťanovi, jenž je povolán, aby přijal Kristovo smýšlení, uvažování i vůli (srov. Flp 2,5), patří Kristova trvalá výzva, že má milovat i nepřátele.

Je třeba se ptát: je vůbec reálně možné milovat nepřítele a mít ho rád, když on projevuje nevraživost a nepřátelství, nenávist a odpor? Copak je možné takové ostudné protiklady lidsky ustát? Zkušenost nám ukazuje, že okouzlení z absolutnosti lásky k nepřátelům vyprchává a mění se v absolutní zapomnění a neschopnost dát jí existenciální trvalost, když dochází k tvrdé konfrontaci v konkrétních situacích nepřátelství. A to je možná první a lidsky základní moment cesty k lásce, jíž milujeme nepřátele.

/…/

Láska není spontánní: vyžaduje kázeň, askezi, počítá s bojem proti hněvu a proti pokušení nenávidět. Tak je možné dospět k odpovědnosti a odvaze, jež jsou nutné pro bratrské napomenutí, tj. konstruktivní upozornění na spáchané zlo. Láska k nepřátelům se rozhodně nesmí zaměňovat za spoluvinu na hříchu! Naopak svoboda toho, kdo umí napravovat a kárat člověka, jenž se dopustil zla, vychází z hloubky víry a lásky k Bohu, jež jsou nutným předpokladem pro lásku k nepříteli. Kdo v sobě nechová zášť a nemstí se, nýbrž napravuje bratra, ten je schopen také odpustit: odpuštění je pak tajemnou zralostí víry a lásky, takže ten, kdo byl uražen, se zcela svobodně vzdává svého práva vzhledem k tomu, kdo jeho spravedlivé nároky pošlapal. Kdo odpouští, obětuje právní poměr ve prospěch vztahu milosti! I Ježíš v požadavku milovat nepřítele staví věřícího do jistého pnutí, jež ho vede na cestu. V úsilí překonávat zákon „zub za zub“, tedy pokušení odplatit za zlo zlem, je věřící přiváděn k tomu, aby těm, kdo mu činí zlo, neodporoval, ale aby se proti zlu postavil svým nenásilím, jež vyžaduje maximálně činnou pasivitu ve spolehnutí se na Boha, jediného Pána a Soudce lidských srdcí a skutků. A dokonce v přesvědčení, že nepřítel je náš největší učitel, který může opravdu odhalit to, čím je naplněno naše srdce a co zůstává skryto, když jsou vztahy s druhými urovnané, tedy v tomto přesvědčení mohou věřící poslušně naplňovat Pánova slova, jimiž nás vybízí, abychom nastavili svou druhou tvář nebo dali tomu, kdo nás prosí o plášť, i své šaty...

Aby bylo možné zachovávat v evangeliích uvedené přikázání milovat nepřátele, musí s ním ruku v ruce jít též modlitba za pronásledovatele a protivníky: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují“ (Mt 5,44). Je třeba přijmout v modlitbě druhého – a zvláště druhého, který se stal nepřítelem, odporuje nám, pomlouvá nás a bojuje proti nám – a naučit se na něj dívat Božíma očima, v tajemství jeho osoby a povolání, abychom byli schopni ho skutečně milovat! Přitom nám musí být jasné, že láska k nepřátelům nemůže být jen otázkou dobré vůle, nýbrž musí vycházet z hluboké víry, z „poznání srdce“, z bohatého, velkodušného nitra, z lásky k Bohu!

Jen v Duchu Svatém,
který nás vymaňuje z naší uzavřené individuality,
se můžeme modlit za druhé,
dávat v sobě prostor druhým,
předkládat je Bohu a dosáhnout toho,
že se budeme modlit za nepřátele,
což představuje zásadní krok k tomu,
abychom je mohli milovat (srov. Mt 5,44).

Se svolením zpracováno podle: 
Enzo BianchiKlíčové pojmy křesťanské spirituality
vydalo: Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno a kráceno

 


Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 25.4.

Sk 3,11-26; Lk 24,35-48 J

Komentář k Lk 24,35-48: Ježíš s odkazem na „vyzbrojení mocí z výsosti“ zjevuje společenství Trojice, která je sama komunikací, kdy každá „osoba“ odkazuje na druhou!

Zdroj: Nedělní liturgie

Den Země - 22. dubna

Den Země - 22. dubna
(22. 4. 2019) 22. dubna si celosvětově připomínáme Den Země. Nejde o svátek, kdy bychom se měli stát nějakými pohanskými uctívači...

Proč se Velikonoce nazývají Velikonoce?

Proč se Velikonoce nazývají Velikonoce?
(22. 4. 2019) Proč neříkáme třeba Vajíčkonoce? Nebo Jaronoce?

Svatý Vojtěch (23. duben)

(22. 4. 2019) Dvakrát z Čech odešel a dvakrát se vrátil. Svůj život završil mučednickou smrtí při hlásání evangelia pohanům v...

Velikonoční "Pokoj vám", neboli šalóm

(21. 4. 2019) Výraz "pokoj vám", v hebrejštině "shalom", shrnuje celé velikonoční poselství....

Velikonoční aleluja

(21. 4. 2019) Co znamená výraz Aleluja + Aleluja od Georga Friedricha Händela

Velikonoce - svátky jara?

(21. 4. 2019) Velikonoce jsou svým původem svátkem jara. Již ale Židé dali kananejskému pohanskému svátku jara zcela nový význam...

Velikonoce

Velikonoce
(21. 4. 2019) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční noc (vigilie), příběh Velikonoc

Celosvětový den skautů - 24. duben

Celosvětový den skautů - 24. duben
(21. 4. 2019) Na svátek sv. Jiří se po celém světě připomíná Den skautů.

P. Emil Kapaun - výročí narození 20. 4. 1916

P. Emil Kapaun - výročí narození 20. 4. 1916
(19. 4. 2019) Emil Kapaun byl Americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce...