Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katechezi O přikázáních 8. NEPROMLUVÍŠ křivého svědectví - Goebbels

8. NEPROMLUVÍŠ křivého svědectví - Goebbels

Bylo to v Německu za druhé světové války. Georges Maus (1888-1945) byl profesorem dějepisu. Byl to hluboce věřící křesťan. Přednášel v maturitním ročníku o příznivém působení křesťanské lásky k bližním v dějinách.

Jeden student se přihlásil s otázkou:
„Platí tvrzení, že máme milovat své nepřátele ještě i dnes?“
„Ježíšova slova platí vždycky a všude," odpověděl profesor.
„A musíme milovat dokonce i Angličany?“
„Určitě!“
„Ale ministr propagandy Goebbels včera v rádiu říkal, že je třeba je nenávidět.“

Profesor pochopil léčku a odmlčel se. Potom pevným hlasem řekl:
„Ani ministr Goebbels nemůže zrušit Kristovo přikázání.“

Kvůli této odvážné odpovědi byl Georges Maus zatčen gestapem a zemřel v koncentračním táboře v Dachau. Hlady.

***

Katechetická poznámka: podstatou 8. přikázání je být pravdivý, žít v pravdě...

Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefévre, Bruno Perrinet: Nevšední příběhy,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno

Témata: Boží láska nepřítel, nepřátelé Dachau Láska Odvaha pravdivost protinacistický postoj desatero modlitba za nepřátele příběh, povídka Příběhy, povídky ke katechezi přikázání

"Příběhy pomáhají s katechezí"
„Příběhy ke katechezi“ vznikly z potřeby rychle a účinně najít vhodný příběh k určitému tématu, který chceme sdělit druhým. Povídky jsou sesbírány v rámci Arcidiecézního katechetického střediska v Praze. Ve spolupráci s webovým portálem Pastorace.cz mohou sloužit širokému spektru uživatelů. Všechny povídky jsou zveřejněny s laskavým svolením vydavatelů. Rozdělení: dle témat / seznam jednotlivých příběhů.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!