Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

18.4.2016 (Foto: IMA)

Pán s vámi. I s tebou! V tomto pozdravu nejde o zbožné přání...

Pán s vámi. I s tebou! V tomto pozdravu nejde o zbožné přání...

"Pán s vámi"
Nejde o zbožné přání, ale o skutečnost

Na začátku slavení eucharistie - po znamení kříže - pokračuje slavení eucharistie vzájemným pozdravem kněze a věřících. V pozdravu „Pán s vámi“ nejde o zbožné přání, ale o skutečnost. Jde o vyznání víry, že Pán je stále s námi a bude s námi až do skonání věků: on je ten prorokovaný Emmanuel, což znamená „Bůh s námi“.

Zvolat „Pán s vámi“ a odpovědět „i s tebou“ znamená tedy vyznat víru, že Pán s námi zcela spojil svůj život a že chce s námi prožívat všechno, čím žijeme, proměnit náš život v bohoslužbu a oslavu Otce. Tímto pozdravem vstupujeme vědomě do Boží přítomnosti.

Pán s vámi
Celkem čtyřikrát

Během celého slavení eucharistie se tento pozdrav ozve celkem čtyřikrát: v úvodu, před četbou evangelia, před eucharistickou modlitbou a před závěrečným požehnáním. Ve všech těchto okamžicích si máme uvědomit přítomnost živého Pána uprostřed nás: ve společenství, v evangeliu, v eucharistii... a na závěr i skutečnost, že on slíbil být s námi po všechny dny, tedy i v našem poslání ve světě.

Možná někdy na bohoslužbu přicházíme neklidní, plní předsudků a svých nároků. Nemusí nám být milé, že je tam člověk, s nímž nemáme vyrovnané účty nebo je nám prostě nepříjemný. Neměli bychom ale odcházet stejní, nebo dokonce ještě zatvrzelejší, než jací jsme přišli. Proto je důležité přijít na mši svatou včas a začít ji slavit s plným vědomím toho, co se zde děje. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Přežít nebo prožít mši svatou?,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.czwww.ikarmel.cz
Redakčně upraveno

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.