Komentář k jednotlivým posvátným znamením při mši svaté

Komentář k jednotlivým posvátným znamením při mši svaté.
/ podle knížky:"Posvátná znamení" R. Guardini /
*Před začátkem mše svaté /po vstupní písni/*

1. O znamení kříže

I když jsme jej dělali mnohokrát, chceme jej nyní udělat poctivě. To proto, abychom si uvědomili vlastní podstatu tohoto znamení. Je to znamení naší spásy, při kterém oslovujeme Nejsvětější Trojici. Prosíme touto krátkou modlitbou o pomoc při nesení osobního kříže, ale i o to, abychom započatý čas prožili ve společenství lásky a vzájemného obdarovávání, jak je tomu mezi jednotlivými osobami Nejsvětější Trojice.





*Po úvodu celebranta k úkonu kajícnosti*
2. Bití v prsa

Čisté srdce, vyznání vin je základním předpokladem slavení eucharistie. Proto na tomto místě při mši svaté se při slovech vyznání bijeme v prsa. Toto znamení má udeřit do bran našeho vnitřního světa a otřást jím až do hloubky. Tu volá Boží hlas:"Probuď se ! Podívej se kolem sebe! Vzpamatuj se! Změň své smýšlení! Čiň pokání!" Toto zvolání ztělesňuje bití v prsa.

Budím tím sám sebe. Je to tedy vzpamatování, lítost, obrácení mysli.






*Před čtení evangelia*
3. Stání

Úcta K Bohu se neprojevuje jenom klaněním, pokleknutím, ale i jiným způsobem - stáním. Znamená to především usebranost, pozornost. Ve stoje je člověk pohotový, je schopen hned odejít, přijmout rozkaz, začít práci, jakmile je mu určena.

My chceme nyní naslouchat evangeliu, radostné zvěsti a přijmout ji do svého života a jít ji hned předávat dál.






*Po přímluvách*
4. Obětní průvod

Obětováním darů vyjadřujeme vděčnost Bohu: S radostí vracíme Bohu
to, co nám Bůh daroval jako první. Přinášení darů je praktické vyznání víry.

Vstupujeme do eucharistického obětování, při kterém nám Kristus nenabízí hmotné věci, ale sama sebe, a obětováním sebe vytváří společenství v lidstvu.

I my jsme pozváni, abychom se nabídli Bohu ke službě, oběti právě skrze naše radosti , bolesti a kříže. Nyní chceme dát vše, co nosíme ve svém srdci, aby On to vše proměnil a později nás posílil svým tělem k následování.

Zbavíme-li se něčeho na znamení vděčnosti, prohlubujeme ryzí
smysl společenství, a to je cíl našeho zřeknutí. Radost z dávání nevyplývá z toho, že se něčeho zříkáme, ale z toho, že vytváříme společenství. Ochuzování vlastního "já" obohacuje "nás".






*Po zpěvu Svatý, svatý*
5.Klečení

Když si klekneme, vyjadřujeme malost a nedokonalost před velikým Bohem. Naše klečení se stává důvěrným přijímáním Božího plánu v plné jistotě, že sám Bůh vrchovatě naplní chudobu naší každodennosti. Konečně představuje tento postoj hluboké uvědomění si naší hříšnosti.






*Po závěrečné modlitbě a ohláškách*
6.Žehnání

Úkon žehnání nemá v sobě nic magického, neomezuje se na pouhé magické gesto, ale vstupuje do čistého srdce, které má pohled obrácený vzhůru a touží být zaplaven světlem pocházejícím od Boha. Toto gesto mi dává jistotu, že mne Bůh podpírá, obohacuje svou mocí a doprovází na cestě.

*************