Navigace: Tematické texty F Falešné představy o Bohu Delší texty Snaha dávat větší váhu gestům a vnějším rituálům než postoji srdce (Raniero Cantalamessa)

Snaha dávat větší váhu gestům a vnějším rituálům než postoji srdce (Raniero Cantalamessa)

Ježíš ničí v samém zárodku sklon, který nás neustále ohrožuje, zvláště jsme-li zbožnými lidmi, a to snahu dávat větší váhu gestům a vnějším rituálům než postoji srdce. Jde o touhu spíše dobře vypadat než být dobrý.

V tomto evangelijním úryvku však můžeme spatřit i další poselství, které se netýká pouze jednotlivce, ale celé společnosti. Dělá nám starosti vnější fyzické znečišťování atmosféry či vodních zdrojů a znepokojuje nás ozónová díra, ale téměř vůbec se nemluví o vnitřním a morálním znečišťování. Ježíš vyhlašuje program ekologie srdce: Zdroj všeho znečištění, který je třeba očistit, je lidské srdce. Odtud vychází všechno to, co je opravdu „špatné“ a co skutečně „znečišťuje“ svět. Ve stvoření není nic, co by bylo samo o sobě „špatné“ či „hříšné“. Zlo patří jedině k člověku, která má svobodu.

Zpracováno se svolením podle knížky:
Raniero Cantalamessa - Biblické inspirace,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

Autor: Raniero Cantalamessa

Témata: formalismus, formálnost litera zákona, legalismus, zákonictví, formalismus, předpisy, doktrína Liturgie nitro předpis, předpisy, litera zákona, legalismus, zákonictví, formalismus, doktrína rituál, rituály srdce Svoboda Zlo bohoslužba, mše mše svatá, bohoslužba

Související texty k tématu:

Liturgie
- Liturgie jako dialog mezi Bohem člověkem
- Co je mše a její části
- Všeobecný úvod k římskému misálu, stručná prezentace (Benedikt Mohelník OP)
- Komentář k jednotlivým posvátným znamením při mši svaté podle R. Guardiniho
- Mše svatá
- Instruktážní videa pro ministranty
- Pán s vámi. I s tebou! V tomto pozdravu nejde o zbožné přání...
- Pojem kult nevystihuje podstatu liturgie
- Co mi vadí na katolické mši
- Kostel nemá být místem smutku
- Ne abys krášlil chrám, a přitom nedbal chudého a trpícího (Jan Zlatoústý)
- Nelogické rozdělení světa na profánní a posvátný (Tomáš Špidlík)
- Velikonoce v pekle zajateckého tábora Časně ráno 25. března 1951, na Hod Boží velikonoční...
- Prázdný kostel? Není to tím, že liturgie lidem nic neříká?
- Bohoslužba není náhražkou obrácení
- Snaha dávat větší váhu gestům a vnějším rituálům než postoji srdce
- Reforma liturgické reformy?
- Oremus Kniha komentářů ke vstupním modlitbám mešní liturgie.

Eucharistie

Eucharistie do našich konkrétních životních podmínek Eucharistie je pokrmem, který člověka udržuje při životě během jeho dlouhého exodu pouští lidské existence. Stejně jako mana pro lid Izraele, je také eucharistie pro každou křesťanskou generaci…
Eucharistie nepatří jen do kostela Člověku by nic neprospělo být denně na mši svaté nebo i na dvou mších, kdyby byl jen polykačem hostií.
Eucharistie pozvedá člověka z omezenosti Je to stálý proces v životě křesťana a církve, proces, který je naprosto nepostradatelný.
Ježíš se stal chlebem, aby utišil náš hlad ... po lásce (Matka Tereza)
Když jdeš k přijímání, nepřistupuj s roztaženými prsty Boží pokrm proměňuje náš život...
Moje první mše ve vězení (Václav Vaško) Tábor Nikolaj, kam mě komunisté přidělili (1954), se rozprostíral na hřebenech Krušných hor. Na krásu přírody rušivě působily dřevěné baráky tábora obtočeného dvěma vysokými ploty z ostnatého drátu.…
Věčné zřídlo máme v živém chlebu, třebaže je noc… (Jan od Kříže) Já znám ten pramen dobře, jenž prýští, tryská proudem, třebaže noc je! ... Ten živý pramen, po kterém tak toužím, zřím v chlebu života, je chlebem božím, třebaže noc je.
Další texty k tématu eucharistie, Boží tělo, mše svatá

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.