Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

Navigace: Tematické texty L LáskaDelší texty Láska k nepřátelům

Láska k nepřátelům

„Milovat přátele umí každý, nepřátele milují jen křesťané.“ Tato Tertuliánova slova (Ad Scapulam I,3) vyjadřující křesťanskou odlišnost se týkají lásky k nepřátelům. Jde o opravdové shrnutí evangelia: jestliže syntézou Zákona je přikázání milovat Boha a bližního (srov. Mk 12,28- 33; Řím 13,8-10, Jak 2,8), život podle evangelia se naplňuje v Ježíšových slovech a gestech, jimiž označuje za základní pozadí, na němž se odehrává celá křesťanská praxe, lásku k nepřátelům.

Ježíš říká: „Milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní těm, kdo vás nenávidí“ (Lk 6,27; srov. Lk 6,28-29.35; Mt 5,43-48). Ježíš celým svým životem stvrzoval bezpodmínečnou lásku, s níž se obracel k nepřátelům. Křesťanovi, jenž je povolán, aby přijal Kristovo smýšlení, uvažování i vůli (srov. Flp 2,5), patří Kristova trvalá výzva, že má milovat i nepřátele.

Je třeba se ptát: je vůbec reálně možné milovat nepřítele a mít ho rád, když on projevuje nevraživost a nepřátelství, nenávist a odpor? Copak je možné takové ostudné protiklady lidsky ustát? Zkušenost nám ukazuje, že okouzlení z absolutnosti lásky k nepřátelům vyprchává a mění se v absolutní zapomnění a neschopnost dát jí existenciální trvalost, když dochází k tvrdé konfrontaci v konkrétních situacích nepřátelství. A to je možná první a lidsky základní moment cesty k lásce, jíž milujeme nepřátele.

/…/

Láska není spontánní: vyžaduje kázeň, askezi, počítá s bojem proti hněvu a proti pokušení nenávidět. Tak je možné dospět k odpovědnosti a odvaze, jež jsou nutné pro bratrské napomenutí, tj. konstruktivní upozornění na spáchané zlo. Láska k nepřátelům se rozhodně nesmí zaměňovat za spoluvinu na hříchu! Naopak svoboda toho, kdo umí napravovat a kárat člověka, jenž se dopustil zla, vychází z hloubky víry a lásky k Bohu, jež jsou nutným předpokladem pro lásku k nepříteli. Kdo v sobě nechová zášť a nemstí se, nýbrž napravuje bratra, ten je schopen také odpustit: odpuštění je pak tajemnou zralostí víry a lásky, takže ten, kdo byl uražen, se zcela svobodně vzdává svého práva vzhledem k tomu, kdo jeho spravedlivé nároky pošlapal. Kdo odpouští, obětuje právní poměr ve prospěch vztahu milosti! I Ježíš v požadavku milovat nepřítele staví věřícího do jistého pnutí, jež ho vede na cestu. V úsilí překonávat zákon „zub za zub“, tedy pokušení odplatit za zlo zlem, je věřící přiváděn k tomu, aby těm, kdo mu činí zlo, neodporoval, ale aby se proti zlu postavil svým nenásilím, jež vyžaduje maximálně činnou pasivitu ve spolehnutí se na Boha, jediného Pána a Soudce lidských srdcí a skutků. A dokonce v přesvědčení, že nepřítel je náš největší učitel, který může opravdu odhalit to, čím je naplněno naše srdce a co zůstává skryto, když jsou vztahy s druhými urovnané, tedy v tomto přesvědčení mohou věřící poslušně naplňovat Pánova slova, jimiž nás vybízí, abychom nastavili svou druhou tvář nebo dali tomu, kdo nás prosí o plášť, i své šaty...

Aby bylo možné zachovávat v evangeliích uvedené přikázání milovat nepřátele, musí s ním ruku v ruce jít též modlitba za pronásledovatele a protivníky: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují“ (Mt 5,44). Je třeba přijmout v modlitbě druhého – a zvláště druhého, který se stal nepřítelem, odporuje nám, pomlouvá nás a bojuje proti nám – a naučit se na něj dívat Božíma očima, v tajemství jeho osoby a povolání, abychom byli schopni ho skutečně milovat! Přitom nám musí být jasné, že láska k nepřátelům nemůže být jen otázkou dobré vůle, nýbrž musí vycházet z hluboké víry, z „poznání srdce“, z bohatého, velkodušného nitra, z lásky k Bohu!

Jen v Duchu Svatém,
který nás vymaňuje z naší uzavřené individuality,
se můžeme modlit za druhé,
dávat v sobě prostor druhým,
předkládat je Bohu a dosáhnout toho,
že se budeme modlit za nepřátele,
což představuje zásadní krok k tomu,
abychom je mohli milovat (srov. Mt 5,44).

Se svolením zpracováno podle: 
Enzo BianchiKlíčové pojmy křesťanské spirituality
vydalo: Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno a kráceno

 


Čtení z dnešního dne: Středa 22.11.

2 Mak 7,1.20-31; Lk 19,11-28

Komentář k 2 Mak 7,1.20-31: Matka, která dodávala odvahu, je svou statečností vzorem pro naše chování v církvi. Odvážné ženy, které povzbuzovaly své vězněné manžely, ač byly nuceny režimem k rozvodu. Vzor pro každodenní nesení břemene i v našich dobách klidných.

Zdroj: Nedělní liturgie

Stipendia KAAD pro studium a bádání v Německu

(21. 11. 2017) Německá katolická stipendijní organizace Katholischer Akademischer Ausländer-Dienst e.V. (KAAD) poskytuje mladým...

C. S. Lewis

(21. 11. 2017) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ (? 22. 11. 1963)

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Světový den chudých

(18. 11. 2017) Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí, tedy neděli před slavností Ježíše Krista Krále.

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...