papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
11. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František

Dvě podobenství, která nám dnes liturgie předkládá, čerpají z běžného života a odhalují nám tak pozorný a hluboký Ježíšův pohled, kterým sleduje realitu, aby pak prostřednictvím drobných každodenních obrazů pronikal do Božího tajemství a lidských událostí. Ježíš hovořil jednoduše a srozumitelně, pomocí reálných obrazů každodenního života. Učí nás tak, že rovněž každodenní záležitosti, které se zdají všechny stejné a které jen roztržitě a namáhavě spravujeme, obývá skrytá Boží přítomnost. Rovněž my proto potřebujeme bystrý zrak, abychom dokázali “ve všem hledat a nacházet Boha”, jak rád říkával svatý Ignác z Loyoly.

Ježíš dnes přirovnává království Boha a jeho přítomnost, která si učinila příbytek v srdci věcí a světa, k hořčičnému zrnku, tedy k nejmenšímu existujícímu semeni, které je skutečně maličké. Pokud je však vsazeno do půdy, roste a stává se tím největším stromem (srov. Mk 4,31-32). Takto jedná Bůh. Hřmot světa spolu s množstvím činností, které naplňují naše dny, nám někdy brání v tom, abychom se zastavili a postřehli, jak Pán řídí dějiny. A přesto – jak ujišťuje evangelium – Bůh koná, jako malé, dobré zrnko, které tiše a pomalu klíčí a postupně se rozkošatí do stromu, poskytujícího život a občerstvení všem. Také setba našich skutků se může jevit nepatrně, avšak vše, co je dobré, náleží Bohu, a tudíž mírně a zvolna přináší ovoce. Pamatujme, že dobro vždy roste pokorně, skrytě a často neviditelně.

Drazí bratři a sestry, Ježíš nám tímto podobenstvím zamýšlí dodat důvěru. V mnoha životních situacích se totiž může stát, že klesáme na mysli, neboť si všímáme, nakolik je dobro slabé v porovnání se silou patřící zlu. A může nás ochromit nedůvěra, když zjistíme, že se navzdory veškeré snaze nedostavují výsledky a zdánlivě se nic nemění. Evangelium po nás požaduje nový pohled na sebe i realitu, žádá, abychom rozevřeli oči a zejména přehlédli vnější zdání, a tak odkryli Boží přítomnost jako pokornou lásku, která ustavičně obdělává půdu našich životů i dějin. V tomto spočívá naše důvěra a toto nám dává sílu ke každodenní trpělivé cestě a zasévání dobra, které jednou přinese ovoce. Jak je tento postoj důležitý, abychom dobře vyšli z této pandemie! Pěstujme důvěru v naše spočinutí v Božích rukou a současně se všichni zasaďme o to, abychom opětovně budovali a nově začali, trpělivě a vytrvale.

Rovněž v církvi se může ujmout plevel nedůvěry, zejména když procházíme krizí víry a selhávají různé projekty a iniciativy. Nezapomínejme ovšem nikdy, že výsledky setby nezávisejí na našich schopnostech, nýbrž na Božím působení. Nám přísluší láskyplně, usilovně a trpělivě zasévat. Síla této setby je však božská, jak Ježíš vysvětluje v jiném dnešním podobenství: rolník zaseje semeno, ale pak už si neuvědomuje, jak plodí, protože samo semeno samovolně roste ve dne i v noci, aniž by věděl jak (srov. 26-29). S Bohem se i v té nejvyprahlejší půdě vždy můžeme nadít nového klíčení.

Nejsvětější Panna Maria, pokorná služebnice Pána, kéž nás učí, abychom si všímali velikosti Boha, který jedná v malých věcech, a přemáhali pokušení malomyslnosti skrze každodenní důvěru v Něho.