Tichý Radek | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
17. neděle v mezidobí - A / Řím 8,28-30 / Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému

Apoštol Pavel zdůrazňuje: pomáhá jim k dobru všechno, úplně všechno. Není nic, co by mohlo těm, kdo milují Boha, uškodit.

Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy. (Řím 8,28-30)

Je to už několik let, kdy za mnou přišla starší paní a říkala mi: Já jsem se pořád za něčím honila, pořád jsem nestíhala. Až přišla rakovina – a ta mě konečně donutila se zastavit.

Nechtěl bych v žádném případě zlehčovat skutečnost těžké nemoci, Moc obdivuju ty, kdo s nějakou podobnou nemocí bojují, já s tím nemám žádnou zkušenost.

Ale vzpomněl jsem si na slova této paní, když jsem si četl dnešní druhé čtení, kde apoštol Pavel říká: Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému. Svatý Pavel zdůrazňuje: pomáhá jim k dobru všechno, úplně všechno. Není nic, co by mohlo těm, kdo milují Boha, uškodit. Jak je to možné?

Taky už je to chvíli, kdy jsem si povídal s jednou mladou holkou a ona mi líčila jednoho kluka, do kterého byla zamilovaná.   Cokoli ten kluk udělal, tak bylo podle ní skvělé. Jak se usmíval, jak mluvil, jak sportoval. A dokonce, i když na ni neměl čas, i když dal přednost kamarádům, ta holka za vším viděla, že je to důkaz lásky k ní. V jejích očích neexistovala žádná jeho chyba, nebylo nic, co by udělal blbě.

Řekli bychom shovívavě, no to je zamilovanost, to jsou růžové brýle, to přejde, tohle dokonce musí přejít, bude muset růžové brýle sundat, a prohlédnout, jak jsou věci doopravdy. Tohle platí v případě zamilovanosti do lidí.

Ale v případě Boha, naopak potřebujeme takovéhle brýle zamilovanosti, brýle Ducha svatého abychom konečně prohlédli, že všechno, co se děje, nám může prospět k dobrému.

Když jsem si chystal tohle kázání, chtěl jsem hrozně najít nějaký trefný příběh, který by tuhle skutečnost ilustroval – že něco bylo špatně, ale pak se ukázalo, že to zas tak špatně nebylo. Nemohl jsem na nic přijít, tak jsem si uvařil kafe, aby se mi probudily neurony. A stejně nic. Uvařil jsem si druhé kafe. A zase nic.

Ale možná, že vy sami znáte takový nějaký příběh ze svého okolí. A možná, že kdyby si každý z nás vzpomněl, co se mu přihodilo minulý týden. Jaká událost nebo jaké setkání? Tak bychom si mohli říct, zda dovedeme přijmout, že když máme rádi Boha, tak opravdu konkrétní věci z minulého týdne nám mohly být prospěšné.

Tento postoj neznamená, že budeme pasivní, neznamená to, že nebudeme odporovat zlu nebo že rezignujeme na úsilí o lepší svět. Ale znamená to, že můžeme být plní pokoje. Protože on nás platí to, co píše Pavel v dnešním čtení dále: Bůh nás vyhlédl a povolal a ospravedlnil a připravil pro nás slávu. 

A tohle je tak krásné a silné, že to nic nemůže zmařit, Bůh všechno dovede uzdravit, proměnit, dotáhnout. Bůh všechno, co se děje, nakonec k tomuto krásnému cíli přivede.

Teď slavíme eucharistii, půjdeme k přijímání, při něm budeme moci zakusit, jak nás Bůh nesmírně miluje. Když v tuto jeho lásku uvěříme a zažijeme ji, bude pro nás jen přirozené odpovědět také tím, že Boha máme rádi. A to nám pomůže dívat se na všechno, co se děje, správným pohledem.