Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
21. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež Lev XIV. (Ptejme se stále znovu – kým je Ježíš pro mne?)

Evangelium této neděle (Mt 16,13–20) nás staví před otázku, která se na cestě naší víry naléhavě obrací na každého z nás: kým je ve skutečnosti Ježíš pro mne?

Z evangelního příběhu je zřejmé, že tato otázka byla rozhodující pro zkušenost učednictví. Dosud se ještě ani dvanáct apoštolů příliš neúčastnilo života a působení svého Mistra; Ježíš je nechtěl zkoušet, jestli ho doopravdy znají a nakolik pochopili tajemství Božího království. A tak když se zeptá, jaké o něm mají mínění lidé, obrací se přímo na ně: „Ale co vy, za koho mě pokládáte?“ (Mt 16,15)

Bratři a sestry, tohle je zásadní úryvek Písma pro učedníky všech dob, pro každého z nás. Víra nám totiž nebyla dána jednou provždy; naopak – stále musíme znovu a znovu objevovat Kristovu tvář a jeho evangelium, jít do hloubky jeho poselství, obnovovat svá životní rozhodnutí, aby byla v souladu s tím, co vyznáváme, a přemáhat pokušení myslet si, že už víme všechno, a dělat z víry zvyk.

Otázka, která je nám kladena každý den – kým je Ježíš pro mne a jaký má význam jeho přítomnost v mém životě – se vynořuje zvláště v modlitbě, když rozjímáme nad evangeliem; ale i když se ocitneme tváří v tvář zraněním a potřebám svých bratří a sester, nebo i ve vztazích a v situacích, které se naléhavěji ptají našeho svědomí. Zkrátka a dobře, na scéně našeho života můžeme ověřit, zda je pro nás Pán Ježíš pouze významnou osobností dějin, která řekla a udělala něco důležitého, anebo Boží Pomazaný, který byl poslán, aby nám umožnil vstoupit do Otcovy lásky a aby proměnil náš život a svět, v němž se odehrává.

Milí přátelé, učme se neuzavírat ve svých přesvědčeních a zbožných jistotách a zůstat otevřenými pro autentický vztah s Kristem. Častokrát se křesťanská víra spokojí jen s jistým „prý se říká“, s obecnými frázemi, s tím, co nám bylo předáno, třeba i s dobrým úmyslem; Ježíš nás však volá k osobní odpovědi, k blízkému setkání, k tomu, abychom se nechali vtáhnout do přátelství s ním ve stále novém setkání, které po nás může chtít i to, abychom se rozběhli neprošlapanou cestou a udělali rozhodnutí jiná, než jsme si představovali. To platí jak pro naši osobní cestu, tak pro cestu církve a pro rozhodování na poli pastorace, kde si často myslíme, že by mohlo stačit, budeme-li pokračovat tak, jak jsme to dělali vždycky. Je však důležité, abychom se často znovu ptali: kým je Pán pro mne? Opravdu ho znám? Co ode mě dnes žádá jeho evangelium? Jaké kroky a jaká rozhodnutí bych měl udělat?

Vzývejme Pannu Marii, která ve svém srdci hledala Boží vůli prostřednictvím svého a Božího Syna, aby nás stále vedla po cestě víry.