papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
21. neděle v mezidobí - B/ Angelus - papež František (Není snadné následovat Ježíše, ale on je plnost života)

Dnešní liturgické evangelium (J 6,60-69) nám přibližuje slavnou odpověď svatého Petra, který se Ježíše ptá: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života“ (J 6,68). Krásná odpověď! Je to krásné vyjádření, které svědčí o přátelství a důvěře, jež ho spolu s ostatními učedníky pojí s Kristem. „Pane, ke komu máme jít? Ty máš slova věčného života“. Krásné!

Petr ho vyslovuje v kritické chvíli, protože Ježíš právě dokončil řeč, v níž řekl, že on je „chléb, který sestoupil z nebe“ (srov. J 6,41): to je pro lidi těžko srozumitelná řeč a mnozí, dokonce i učedníci, kteří ho následovali, ho opustili,protože mu nerozuměli.

Dvanáct apoštolů však nikoli: zůstali, protože v něm našli „slova věčného života“. Slyšeli ho kázat, viděli zázraky, které konal, a nadále s ním sdíleli veřejné chvíle i intimitu každodenního života (srov. Mk 3,7-19) .

Učedníci ne vždy chápou, co Mistr říká a dělá; někdy mají problém přijmout paradoxy jeho lásky (srov. Mt 5,38-48), extrémní nároky jeho milosrdenství (srov. Mt 18,21-22), radikálnost jeho způsobu darování se všem. Není pro ně snadné to pochopit, ale jsou věrní. Ježíšova rozhodnutí se často vymykají běžné mentalitě, překračují samotné kánony institucionálního náboženství a tradic, dokonce vytvářejí provokativní a trapné situace (srov. Mt 15,12). Není snadné ho následovat.

Petr a ostatní apoštolové však mezi mnoha tehdejšími učiteli pouze v něm našli odpověď na žízeň po životě, žízeň poradosti, žízeň po lásce, která je oživuje; jen díky němu zakusili plnost života, kterou hledali, za hranicemi hříchu a dokonce i smrti. Proto neodcházejí: naopak, všichni až na jednoho, i uprostřed mnoha pádů a pokání, s ním zůstanou až do konce (srov. J 17,12).

A to se, bratři a sestry, týká i nás: ani pro nás není snadné následovat Pána, pochopit jeho způsob jednání, přijmout jeho kritéria a jeho příklady za své. Ani pro nás to není snadné. Čím blíže jsme mu však - čím více se držíme jeho evangelia, přijímáme jeho milost ve svátostech, setrváváme v jeho společnosti v modlitbě, napodobujeme ho v pokoře a lásce - tím více zakoušíme krásu toho, že ho máme za přítele, a uvědomujeme si, že on jediný má „slova věčného života“.

Pak se sami sebe zeptáme: nakolik je Ježíš přítomen v mém životě? Nakolik se nechávám jeho slovy zasáhnout a vyprovokovat? Mohu říci, že jsou i pro mě „slovy věčného života“? Tebe, bratře, sestro, se ptám: jsou Ježíšova slova pro tebe - také pro mě - slovy věčného života?

Kéž nám Maria, která přijala Ježíše, Boží slovo, do svého těla, pomůže, abychom mu naslouchali a nikdy ho neopouštěli.