Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
23. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež Lev XIV. (Bratrské napomenutí předchází paralýze, v lásce vede k realismu)

Boží slovo, které zaznívá v liturgii této neděle, nám nabízí několik základních kritérií pro uvažování i jednání. V Listu Římanům čteme, že všechna přikázání „jsou shrnuta v tomto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe‘“ (Řm 13,9). Svatý Pavel na tomto bodě trvá s odkazem na velmi silný obraz, který se objevuje i v „Otčenáši“. Píše totiž: „Bratři, nebuďte nikomu nic dlužni – jen vzájemnou lásku“ (v. 8).

Ježíš nás naučil prosit o odpuštění hříchů a také je praktikovat. Je tu však jedno dědictví, kterým jsme si navzájem zavázáni a které nás nezotročuje: je to dluh vzájemné lásky. Veškerá pozornost, péče a dobro, které jsme obdrželi, nás činí svobodnějšími a schopnějšími nést odpovědnost.

V evangeliu této neděle navrhuje Ježíš každému křesťanskému společenství přinejmenším dva způsoby, jak uplatňovat vzájemnou lásku. První z nich nás vede, abychom se naučili bratrskému napomenutí. Je to delikátní a často opomíjené umění, které vyžaduje upřímnost a schopnost postupovat se správnou mírou, ve správný čas. Upřímně si promluvit – nejprve mezi čtyřma očima, poté, je-li to nutné, před dvěma či třemi lidmi, a nakonec, když je to třeba, před celou komunitou – znamená čelit realitě a proměnit problémy a konflikty v příležitosti k růstu. Stěžovat si a pomlouvat je snazší, ale nic to nepřinese a mnoho situací se tak paralyzuje. Evangelium nás naopak vychovává ke svobodě v lásce.

Existuje pak ještě druhý způsob bratrské lásky, který podle Ježíšových slov proměňuje dokonce i modlitbu: vzájemná shoda. Nejen když dojde ke konfliktu, ale i když prosíme Boha o nějaký dar. Pán říká: „Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce“ (Mt 18,19). Tento slib naznačuje, že můžeme mít společná přání, společné bolesti, společné naděje a skrze modlitbu růst v jednotě. Bez víry by se každý mohl cítit osamělý a podezřívat ostatní, vnímat je jako cizince a nepřátele. Díky milosti jsme však bratři a sestry, kteří se mohou shodnout: setkávat se, odpouštět si a naslouchat si v Pánu.

Prosme Marii, která po andělském zvěstování spěchala za svou sestřenicí Alžbětou, aby s ní sdílela radost i strasti těhotenství, aby i nás naučila radostné povinnosti bratrské lásky.