Nedomnívejte se,  že mimo Krista pro vás existuje nějaká jiná pravá hodnota. - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
3. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež František (Co opustit a kam jít?)

Dnešní evangelium (Mt 4,12-23) vypráví o povolání prvních učedníků, kteří u Galilejského jezera všechno opustili, aby následovali Ježíše. Někteří z nich se s ním již setkali díky Janu Křtiteli a Bůh do nich zasel semínko víry (srov. J 1,35-39). A nyní se vrací, Ježíš se vrací, aby je hledal tam, kde žijí a pracují. Bůh nás vždy hledá. Hospodin se k nám vždy přibližuje. Vždy.  A tentokrát se na ně obrací s přímou výzvou: "Pojďte za mnou!" (Mt 4,19). A oni "hned nechali sítě a šli za ním" (v. 20). Zastavme se u této scény: je to okamžik rozhodujícího setkání s Ježíšem, který si budou pamatovat po zbytek života a který vstoupil do evangelia. Od té chvíle následují Ježíše, a aby ho mohli následovat, něco opouštějí.

Opusťte, abyste mohli následovat. A s Ježíšem je to vždycky tak. Člověk tak nějak začíná cítit jeho úchvatnost, snad díky ostatním. Pak se poznání může stát osobnějším a zažehnout světlo v srdci. Stane se z toho něco krásného, o co se můžete podělit: "Víte, ten úryvek z evangelia mě zasáhl, ta zkušenost služby se mě dotkla": něco, co se takto dotkne vašeho srdce. A tak to museli udělat i první učedníci (srov. J 1,40-42). Ale dříve či později přijde chvíle, kdy je třeba odejít a následovat ho (srov. Lk 11,27-28). A tam je třeba se rozhodnout: opustím některé jistoty a vydám se vstříc novému dobrodružství, nebo zůstanu tam, kde jsem? Je to rozhodující okamžik pro každého křesťana, protože zde jde o smysl všeho ostatního. Setkání s Ježíšem: co mám dělat? Opustím například své sobectví a půjdu za ním, nebo zůstanu tam, kde jsem? Zde jde o všechno. Pokud člověk nenajde odvahu k tomu, aby se vydal na cestu, hrozí, že zůstane divákem své vlastní existence a bude žít svou víru polovičatě.

Být s Ježíšem tedy vyžaduje odvahu něco opustit, vydat se na cestu. Co musíme nechat za sebou? Určitě naše neřesti, naše hříchy, které jsou jako kotvy, jež nás drží u břehu a brání nám vyplout na moře. Abychom mohli začít opouštět, je správné začít prosbou o odpuštění: odpuštění za věci, které nebyly dobré, ale tyto věci pak opouštím a jdu dál. Musíme však také opustit to, co nám brání žít naplno, například opustit takové věci, jako je strach, opustit sobecké kalkulace, opustit záruky, abychom zůstali v bezpečí, ale žili špatně. A je třeba se také vzdát času, který je promrhán na spoustu zbytečných věcí. Jak krásné je nechat to všechno za sebou, například prožívat únavné, ale naplňující riziko služby nebo věnovat se modlitbě, abychom rostli v přátelství s Bohem. Myslím také na mladou rodinu, která opouští klidný život, aby se otevřela nepředvídatelnému a krásnému dobrodružství mateřství a otcovství; člověk něco opouští, aby prožil toto krásné dobrodružství. Je to oběť, ale stačí jeden pohled na děti, abychom pochopili, že bylo správné opustit určitý rytmus pohodlí, abychom měli tuto radost. Je to krok navíc. Myslím například na některé profese, například na lékaře nebo zdravotníky, kteří se vzdali tolika volného času, aby se připravili a studovali, a nyní konají dobro tím, že věnují mnoho hodin ve dne i v noci, mnoho fyzické i duševní energie nemocným; myslím na pracovníky, kteří opouštějí své pohodlí, kteří opouštějí pohodlnost, aby přinesli domů chléb. Zkrátka, aby člověk naplnil svůj život, musí přijmout výzvu k opuštění. Přijmout výzvu k odchodu. A k tomu Ježíš zve každého z nás.

A v této souvislosti vám jako obvykle zanechám několik otázek. Především: vzpomínám si na nějaký "silný okamžik", ve kterém jsem se již setkal s Ježíšem? Každý z nás si vzpomene: Byl v mém životě nějaký silný okamžik, kdy jsem se setkal s Ježíšem? A stalo se v mém životě něco krásného a významného, kvůli tomu, že jsem za sebou nechal jiné, méně důležité věci? A dnes, je něco, čeho se mám podle Ježíše vzdát? Jaké materiální věci, způsoby myšlení, návyky musím opustit, abych mohl říci "ano" Ježíši? Ať nám Maria pomůže, abychom stejně jako ona řekli Bohu plné ano, abychom věděli, jak něco opustit, abychom ho mohli lépe následovat. Nebojte se opouštět, pokud jde o následování Ježíše: vždy tak najdeme to lepší. 

Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.

Čtení z dnešního dne: Pátek 24. 10. 2025, Pátek 29. týdne v mezidobí

Řím 7,18-25a;

Komentář k Lk 12,54-59: Současné civilizaci, stavící na vysokém stupni vzdělanosti a technického rozvoje, chybí podstatné: rozeznávání toho, co je správné. Nabízíme zde své svědectví?

Zdroj: Nedělní liturgie

Přímluvy dle aktuálního dění: 30. neděle v mezidobí, cyklus C / 26. 10. 2025

(24. 10. 2025) Pokorně prosící celník dosáhl vyslyšení své modlitby[1]. S pokorou a upřímností předstupme před Boha i my a…

Boxer ve Vatikánu - skutečný příběh

Boxer ve Vatikánu - skutečný příběh
(24. 10. 2025) monsignora O Flaherty (* 28. února 1898 +  30. října 1963), který za války zachránil tisíce lidí. Příběh má…

Nevšední biskup v neklidné době - sv. Antonín Maria Klaret - 24.10.

Nevšední biskup v neklidné době - sv. Antonín Maria Klaret - 24.10.
(22. 10. 2025) Antonín Maria Klaret se narodil roku 1807 do velmi neklidného Španělska. Za svou aktivitu musel do vyhnanství. Jako na…

Blahoslavený Karel Habsburský, "Rakouský" (21.10.)

Blahoslavený Karel Habsburský, "Rakouský" (21.10.)
(20. 10. 2025) Poslední císař rakouský, král český a uherský. Světlo ke všem důležitým rozhodnutím hledal v modlitbě... 

Přímluvy dle aktuálního dění: 29. neděle v mezidobí, cyklus C / 19. 10. 2025

(17. 10. 2025) Pozvedněme své ruce a jako Mojžíš volejme k Bohu za ty, kteří to nejvíce potřebují:

Jerzy Popiełuszko († 19. 10. 1984)

Jerzy Popiełuszko († 19. 10. 1984)
(17. 10. 2025) V období výjimečného stavu dodával polský kněz Jerzy Popiełuszko svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše se sjížděli…

Terezie z Avily - Svatý, který je smutný, je smutný svatý...

Terezie z Avily - Svatý, který je smutný, je smutný svatý...
(14. 10. 2025) Opravdová svatost s sebou nese radost.