Ze srdce Páně s důvěrou čerpám to, čeho se mi v životě nedostává. - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
3. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež František (Co opustit a kam jít?)

Dnešní evangelium (Mt 4,12-23) vypráví o povolání prvních učedníků, kteří u Galilejského jezera všechno opustili, aby následovali Ježíše. Někteří z nich se s ním již setkali díky Janu Křtiteli a Bůh do nich zasel semínko víry (srov. J 1,35-39). A nyní se vrací, Ježíš se vrací, aby je hledal tam, kde žijí a pracují. Bůh nás vždy hledá. Hospodin se k nám vždy přibližuje. Vždy.  A tentokrát se na ně obrací s přímou výzvou: "Pojďte za mnou!" (Mt 4,19). A oni "hned nechali sítě a šli za ním" (v. 20). Zastavme se u této scény: je to okamžik rozhodujícího setkání s Ježíšem, který si budou pamatovat po zbytek života a který vstoupil do evangelia. Od té chvíle následují Ježíše, a aby ho mohli následovat, něco opouštějí.

Opusťte, abyste mohli následovat. A s Ježíšem je to vždycky tak. Člověk tak nějak začíná cítit jeho úchvatnost, snad díky ostatním. Pak se poznání může stát osobnějším a zažehnout světlo v srdci. Stane se z toho něco krásného, o co se můžete podělit: "Víte, ten úryvek z evangelia mě zasáhl, ta zkušenost služby se mě dotkla": něco, co se takto dotkne vašeho srdce. A tak to museli udělat i první učedníci (srov. J 1,40-42). Ale dříve či později přijde chvíle, kdy je třeba odejít a následovat ho (srov. Lk 11,27-28). A tam je třeba se rozhodnout: opustím některé jistoty a vydám se vstříc novému dobrodružství, nebo zůstanu tam, kde jsem? Je to rozhodující okamžik pro každého křesťana, protože zde jde o smysl všeho ostatního. Setkání s Ježíšem: co mám dělat? Opustím například své sobectví a půjdu za ním, nebo zůstanu tam, kde jsem? Zde jde o všechno. Pokud člověk nenajde odvahu k tomu, aby se vydal na cestu, hrozí, že zůstane divákem své vlastní existence a bude žít svou víru polovičatě.

Být s Ježíšem tedy vyžaduje odvahu něco opustit, vydat se na cestu. Co musíme nechat za sebou? Určitě naše neřesti, naše hříchy, které jsou jako kotvy, jež nás drží u břehu a brání nám vyplout na moře. Abychom mohli začít opouštět, je správné začít prosbou o odpuštění: odpuštění za věci, které nebyly dobré, ale tyto věci pak opouštím a jdu dál. Musíme však také opustit to, co nám brání žít naplno, například opustit takové věci, jako je strach, opustit sobecké kalkulace, opustit záruky, abychom zůstali v bezpečí, ale žili špatně. A je třeba se také vzdát času, který je promrhán na spoustu zbytečných věcí. Jak krásné je nechat to všechno za sebou, například prožívat únavné, ale naplňující riziko služby nebo věnovat se modlitbě, abychom rostli v přátelství s Bohem. Myslím také na mladou rodinu, která opouští klidný život, aby se otevřela nepředvídatelnému a krásnému dobrodružství mateřství a otcovství; člověk něco opouští, aby prožil toto krásné dobrodružství. Je to oběť, ale stačí jeden pohled na děti, abychom pochopili, že bylo správné opustit určitý rytmus pohodlí, abychom měli tuto radost. Je to krok navíc. Myslím například na některé profese, například na lékaře nebo zdravotníky, kteří se vzdali tolika volného času, aby se připravili a studovali, a nyní konají dobro tím, že věnují mnoho hodin ve dne i v noci, mnoho fyzické i duševní energie nemocným; myslím na pracovníky, kteří opouštějí své pohodlí, kteří opouštějí pohodlnost, aby přinesli domů chléb. Zkrátka, aby člověk naplnil svůj život, musí přijmout výzvu k opuštění. Přijmout výzvu k odchodu. A k tomu Ježíš zve každého z nás.

A v této souvislosti vám jako obvykle zanechám několik otázek. Především: vzpomínám si na nějaký "silný okamžik", ve kterém jsem se již setkal s Ježíšem? Každý z nás si vzpomene: Byl v mém životě nějaký silný okamžik, kdy jsem se setkal s Ježíšem? A stalo se v mém životě něco krásného a významného, kvůli tomu, že jsem za sebou nechal jiné, méně důležité věci? A dnes, je něco, čeho se mám podle Ježíše vzdát? Jaké materiální věci, způsoby myšlení, návyky musím opustit, abych mohl říci "ano" Ježíši? Ať nám Maria pomůže, abychom stejně jako ona řekli Bohu plné ano, abychom věděli, jak něco opustit, abychom ho mohli lépe následovat. Nebojte se opouštět, pokud jde o následování Ježíše: vždy tak najdeme to lepší. 

Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.

Čtení z dnešního dne: Pátek 12. 6. 2026, Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Dt 7,6-11; 1 Jan 4,7-16

Komentář k Mt 11,25-30: Přetvoření našich srdcí, aby se připodobnila Ježíšově tichosti a pokoře, může být bolestný proces a úkol na celý život. Ale je to Boží úkol pro nás již od stvoření: „…učiňme člověka ke svému obrazu.“

Zdroj: Nedělní liturgie

Nedělní přímluvy / 11. neděle mezidobí, cyklus A /14. 6. 2026

(12. 6. 2026) Ježíš si všímá těch, kdo jsou „skleslí a vysílení“[1]. Proto se s k němu důvěrou obraťme a předložme mu své…

Nejsvětější srdce Ježíšovo - slavnost

Nejsvětější srdce Ježíšovo - slavnost
(11. 6. 2026) Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil r. 1856 Pius IX. na třetí pátek po letnicích. Co je obsahem tohoto…

Svatý Antonín z Padovy (svátek 13.6.)

(11. 6. 2026) Původní jméno velkého kazatele svatého Antonína z Padovy je Fernandez Bulhão. Narodil se v portugalském Lisabonu ve…

Sv. Ignác složil k nohám Marie své zbraně

Sv. Ignác složil k nohám Marie své zbraně
(10. 6. 2026) Montserrat patří k nejvýznamnějším poutním místům Španělska. Socha Matky Boží s Dítětem je zde nazývána Moreneta, Černá…

Encyklika o umělé inteligenci není pouze o umělé inteligenci

(8. 6. 2026) Rozhodující otázka nezní, zda AI přijmout, nebo odmítnout, ale jakou podobu společnosti s její pomocí vytváříme.

Invaze spojeneckých vojsk v Normandii (výročí 6. června 1944)

Invaze spojeneckých vojsk v Normandii (výročí 6. června 1944)
(6. 6. 2026) Není zapotřebí jen lidí odvážných, chytrých a silných…

Homilie kardinála Czernného při blahořečení Jana Buly a Václava Drboly 6.6.2026

(6. 6. 2026) Církev před nás nestaví hrdiny bez slabostí, ale dva konkrétní kněze této moravské země, z masa a krve, kteří žili v…