papež František | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus A)
5. neděle velikonoční - A / papež František - Regina coeli (Žijme v přítomnosti a hleďme k nebi)

Evangelium dnešní liturgie (J 14,1-12) pochází z Ježíšovy poslední řeči před smrtí. Srdce učedníků se trápí, ale Kristus jim adresuje uklidňující slova a vyzývá je, aby se nebáli, neměli strach: neopouští je, ale jde jim připravit místo a k tomuto cíli je povede. Tak nám dnes Kristus všem ukazuje nádherné místo, kam máme jít, a zároveň nám říká, jak tam jít - kam jít a jak tam jít - ukazuje nám cestu, kterou máme jít.  

Především kam jít. Ježíš vidí zmatek učedníků, vidí jejich strach, že budou opuštěni, stejně jako se to stává nám, když jsme nuceni se odloučit od někoho, koho milujeme. A tak říká: "Jdu vám připravit místo [...], abyste i vy byli tam, kde jsem já" (v. 2-3). Ježíš používá známý obraz domova, místa vztahů a intimity. V Otcově domě - říká svým přátelům a každému z nás - je pro vás místo, jste vítáni, budete navždy vítáni teplem objetí a já jsem v nebi a připravuji vám místo! Připravuji toto objetí s Otcem, místo pro celou věčnost.

Bratři a sestry, toto slovo je pro nás zdrojem útěchy a je pro nás zdrojem naděje. Ježíš se od nás neoddělil, ale otevřel nám cestu a očekává náš konečný cíl: setkání s Bohem Otcem, v jehož srdci je místo pro každého z nás. Když tedy zažíváme únavu, zmatek, a dokonce i selhání, vzpomeňme si, kam náš život směřuje. Nesmíme ztratit cíl ze zřetele, i když dnes riskujeme, že na něj zapomeneme, že zapomeneme na konečné otázky, na ty důležité: Kam jdeme? Kam kráčíme? Pro co stojí za to žít? Bez těchto otázek jen vtěsnáváme život do přítomnosti, myslíme si, že si ho musíme co nejvíc užít, a nakonec skončíme u toho, že žijeme pro tento den, bez účelu, bez cíle. Naše vlast je však v nebi (srov. Flp 3,20), nezapomínejme na velikost a krásu cíle!

Jakmile objevíme cíl, začneme se i my, podobně jako apoštol Tomáš v dnešním evangeliu, ptát: jak k němu dojít, kudy vede cesta? Někdy, zvláště když je třeba čelit velkým problémům a máme pocit, že zlo je silnější,se ptáme sami sebe: co mám dělat, kudy mám jít? Naslouchejme Ježíšově odpovědi: "Já jsem cesta, pravda a život" (J 14,6). "Já jsem ta cesta". Ježíš sám je cestou, kterou je třeba následovat, abychom žili v pravdě a měli život v hojnosti. On je cesta, a proto víra v něj není "balíčkem myšlenek", balíčkem idejí, kterým je třeba věřit, ale cestou, kterou je třeba projít, cestou, kterou je třeba vykonat, cestou s ním. Je to následování Ježíše, neboť On je cesta, která vede k nepomíjejícímu štěstí. Následujte Ježíše a napodobujte ho, zejména projevy blízkosti a milosrdenství vůči druhým. To je kompas k dosažení nebe: milovat Ježíše, cestu, a stávat se znamením jeho lásky na zemi.

Bratři a sestry, žijme v přítomnosti, berme přítomnost do rukou, ale nenechme se jí zahltit; vzhlížejme vzhůru, dívejme se k nebi, pamatujme na cíl, mysleme na to, že jsme povoláni k věčnosti, k setkání s Bohem. A z nebe do srdce dnes obnovme Ježíšovu volbu, volbu milovat ho a kráčet za ním. Kéž Panna Maria, která následováním Ježíše již došla k cíli, podpoří naši naději.