papež František | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
5. neděle velikonoční - C / papež František - Regina coeli (Bůh nás miluje mnohem více než my sami sebe)

Dnešní evangelium nás přivádí do Večeřadla, abychom si vyslechli slova, kterými se Ježíš před svým Umučením obrátil ke svým učedníkům v „promluvě na rozloučenou“. Poté co umyl nohy Dvanácti, jim říká: »Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy« (Jan 13,34). V jakém smyslu však Ježíš označuje toto přikázání za nové? Víme totiž, že již ve Starém zákoně dal Bůh svému lidu přikázání milovat bližního jako sebe (srov. Lv 19,18). Sám Ježíš na otázku, jaké přikázání Zákona je největší, odpověděl, že prvním je milovat Boha z celého srdce a druhým milovat bližního jako sebe sama (Mt  22,38-39).

Jaká novost tedy spočívá v tomto přikázání, které Ježíš dává svým učedníkům? Proč jej nazývá »nové přikázání«? Staré přikázání lásky se stalo novým, protože bylo naplněno tímto dodatkem: »jak jsem já miloval vás«, »milujte se, jak jsem já miloval vás«. Veškerá novost spočívá v lásce Ježíše Krista, který dal z lásky život za nás. Jde o Boží lásku, která je  všeobecná, bezpodmínečná, bezmezná a vrcholí na kříži. Ve chvíli extrémního ponížení, ve chvíli opuštění Otcem, Syn Boží ukázal a daroval světu plnost lásky. Přehodnocením Kristova umučení a agónie učedníci pochopili význam oněch slov: »Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy«.

Ježíš nás miloval první, miloval nás navzdory našim křehkostem, našim omezením a našim lidským slabostem. On učinil, že jsme se stali hodni Jeho lásky, která nezná mezí a nikdy nekončí. Tím že nám dal nové přikázání, po nás žádá, abychom se měli rádi mezi sebou nejenom a ne toliko svojí láskou, nýbrž Jeho láskou, kterou Duch svatý vkládá do našich srdcí, pokud jej s vírou vzýváme. Takto – a jenom takto – se můžeme navzájem milovat nejenom tak, jak milujeme sebe, ale jak On miloval nás, to znamená nezměrně více. Bůh nás totiž miluje mnohem více, než my sami sebe. Tak především můžeme šířit setbu lásky, která obnovuje vztahy mezi lidmi a otevírá horizonty naděje. Ježíš vždycky otevírá horizonty naděje, Jeho láska otevírá horizonty naděje. Tato láska nás činí novými lidmi, bratry a sestrami v Pánu, a vytváří z nás nový lid Boží, tedy církev, v níž jsou všichni povoláni milovat Krista a milovat se navzájem v Něm.

Láska, která se projevuje v Kristově kříži a ke které nás v životě volá, je jedinou silou, která proměňuje naše srdce z kamene na srdce z masa; jedinou silou schopnou proměnit naše srdce je Ježíšova láska, pokud touto láskou milujeme také. A tato láska nás uschopňuje milovat nepřátele a odpouštět tomu, kdo nás urazil. Položím vám jednu otázku, a každý, ať si na ni v srdci odpoví: Jsem schopen milovat svoje nepřátele? Každý máme někoho - nevím, zda  nepřítele – ale někoho, kdo s námi nesouhlasí, je „na straně těch druhých“ nebo někoho, kdo mu ublížil... Jsem schopen tyto lidi mít rád? Onoho muže, onu ženu, kteří mi ublížili a urazili mne? Jsem schopen jim odpustit? Každý ať si odpoví ve svém srdci. Ježíšova láska nás podněcuje k dialogu, pomáhá nám naslouchat a navzájem se poznat. Láska nás otevírá druhému a stává se základem lidských vztahů. Uschopňuje nás překonávat bariéry vlastních slabostí a vlastních předsudků. Ježíšova láska v nás vytváří mosty, učí novým cestám a rozněcuje dynamismus bratrství.

Panna Maria ať nám pomáhá svojí mateřskou přímluvou, abychom od jejího Syna Ježíše obdrželi dar jeho přikázání a od Ducha svatého moc prokazovat ji v každodenním životě.