papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
6. neděle v mezidobí - c / Angelus - papež František (Zbořit světské idoly a otevřít se živému a pravému Bohu)

Dnešní evangelium (srov. Lk 6,17.20-26) nám podává blahoslavenství podle svatého Lukáše. Text je rozčleněn do čtyř blahoslavenství a čtyř varování, která začínají výrazem »běda vám«. Těmito mocnými a pronikavými slovy nám Ježíš otevírá oči a učí rozlišovat situace vírou.

Ježíš prohlašuje blahoslavenými chudé, hladové, plačící a pronásledované; a varuje ty, kdo jsou bohatí, nasycení, smějí se a jsou všemi chváleni. Důvod tohoto paradoxního blahoslavenství spočívá v tom, že Bůh je nablízku těm, kteří trpí, a zasahuje, aby je vysvobodil z jejich otroctví; Ježíš to vidí, nazírá blahoslavenství, které již přesahuje zápornou realitu. A rovněž tak adresuje své »běda« těm, kterým se dnes daří dobře, aby je „probudil“ z nebezpečného klamu sobectví a otevřel je logice lásky, dokud je čas jednat.

Dnešní evangelium nás tedy vybízí, abychom hloubali o tom, co znamená mít víru, která spočívá v naprosté důvěře v Pána. Jde o zboření světských idolů a otevření srdce živému a pravému  Bohu. Pouze On může dát našemu životu onu vytouženou a přece obtížně dosažitelnou plnost. Bratři a sestry, také v naší době existují mnozí, kteří se představují jako dárci štěstí, přicházejí a slibují mít úspěch v krátké době, velké zisky na dosah ruky, čarovná řešení všech problémů atd. A tady lze snadno a bez povšimnutí sklouznout do hříchu proti prvnímu přikázání, totiž do idolatrie, která nahrazuje Boha idolem. Zdálo by se, že idolatrie a idoly jsou z jiných dob, ale ve skutečnosti jsou ve všech dobách! I v té dnešní, a vysvětlují některé soudobé postoje lépe než mnohé sociologické analýzy.

Proto nám Ježíš otevírá oči na skutečnost. Jsme povoláni být šťastní, blahoslavení, čímž se stáváme už nyní v té míře, do jaké se stavíme na stranu Boha, Jeho království, na stranu toho, co není prchavé, nýbrž trvá pro život věčný. Jsme šťastní, pokud se před Bohem považujeme za potřebné - toto je velice důležité: Pane, potřebuji tě! Pokud se cítíme potřebnými před Bohem a pokud jsme jako On a s Ním nablízku chudým, plačícím a hladovým. Před Bohem jsme i my takovými, totiž chudými, plačícími a hladovými. Radovat se umíme pokaždé, když ze světských statků, které máme, nečiníme idoly, jimž prodáme svoji duši, nýbrž umíme-li se o ně dělit se svými bratry. Dnešní liturgie nás znovu vybízí k tomuto zpytování a ke zjednání pravdy ve svém srdci.

Ježíšova blahoslavenství jsou rozhodujícím poselstvím, jež nás podněcuje, abychom nevkládali svoji důvěřu do materiálních a pomíjivých věcí,  neusilovali o štěstí následováním těch, kdo slibují hory doly, ale nezřídka se šalebnou profesionalitou prodávají smrt. Takové nenásledovat. Nejsou schopni nám dát naději. Pán nám pomáhá otevírat oči, pronikavěji nahlížet  realitu a hojit chronickou krátkozrakost, kterou nás infikuje zesvětštělý duch. Svým paradoxním slovem námi otřásá a dává poznat to, co nás opravdu obohacuje, sytí, obdařuje radostí a důstojností. Zkrátka to, co opravdu dává smysl a plnost našemu životu.

Panna Maria ať nám pomáhá naslouchat tomuto evangeliu otevřenou myslí a otevřeným srdcem, aby v našem životě přinášelo plody a stávali jsme se svědky štěstí, které nešálí. Božího štěstí, které neklame.