papež František | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus B)
6. neděle velikonoční - A / Regina coeli - papež František (Pro Ježíše jsme přátelé)

Evangelium nám dnes vypráví o Ježíšových slovech apoštolům: "Už vás nenazývám služebníky, ale přáteli" (srov. J 15,15). Co to znamená?

V Bibli jsou Božími "služebníky" zvláštní lidé, kterým Bůh svěřuje důležité poslání, například Mojžíš (srov. Ex 14,31), král David (srov. 2 Sam 7,8), prorok Eliáš (srov. 1 Král 18,36) až po Pannu Marii (srov. Lk 1,38). Jsou to lidé, do jejichž rukou Bůh svěřuje své poklady (srov. Mt 25,21). To vše však podle Ježíše nestačí k tomu, abychom řekli, kým pro něj jsme my; je třeba něčeho víc, aby bylo jasné, kým jsme pro Ježíše, něčeho většího, co přesahuje samotné statky a projekty: je třeba přátelství. Je třeba přátelství.

Už jako děti se učíme, jak krásná je to zkušenost: přátelům dáváme své hračky a nejkrásnější dárky; když pak vyrosteme, jako dospívající, svěřujeme jim svá první tajemství; jako mladí lidé nabízíme věrnost; jako dospělí sdílíme spokojenost a starosti; jako staří lidé sdílíme vzpomínky, úvahy a mlčení dlouhých dnů. Boží slovo nám v knize Přísloví říká, že "vůně a kadidlo potěší srdce a rada přítele rozveselí duši" (27,9). Zamysleme se na chvíli nad svými přáteli a přítelkyněmi a poděkujme za ně Hospodinu! 

Přátelství není výsledkem vypočítavosti ani donucení: vzniká spontánně, když v druhém rozpoznáme něco ze sebe. A je-li pravé, je přátelství tak silné, že neselže ani tváří v tvář zradě. "Přítel vždy miluje" (Př 17,17) - říká Kniha přísloví -, přítel vždy miluje, jak nám ukazuje Ježíš, když Jidášovi, který ho zradil polibkem, říká: "Příteli, proč jsi tady?" (Mt 26,50). Pravý přítel tě neopustí, ani když uděláš chybu: opraví tě, může tě pokárat, ale odpustí ti a neopustí tě. 

A dnes nám Ježíš v evangeliu říká, že pro něj jsme právě takoví, totiž přátelé: drazí lidé nad všechny zásluhy a očekávání, ke kterým vztahuje ruku a nabízí jim svou lásku, nabízí jim svou milost, své slovo; s nimiž - s námi, svými přáteli - sdílí to, co je mu nejdražší, všechno, co slyšel od Otce (srov. J 15,15). Dokonce až do té míry, že se pro nás stává zranitelným, že se nám bez obrany a přetvářky vydává do rukou, protože nás miluje, Kristus nás miluje jako přítel, chce nás takové; chce naše dobro a chce, abychom se podíleli na jeho dobru.

Ptejme se tedy sami sebe: Jakou tvář má Bůh pro mě? Tvář přítele, nebo cizího? Cítím se jím milován jako blízký člověk? A jakou Ježíšovu tvář dosvědčuji druhým, zejména těm, kteří jednají špatně a potřebují odpuštění?

Kéž nám Maria pomůže růst v přátelství s jejím Synem a šířit ho kolem sebe.