Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus A)
6. neděle velikonoční - A / Regina coeli - papež Lev XIV. (Boží láska nás předchází a osvobozuje od falešných lásek)

Dnes jsme v evangeliu slyšeli slova, s nimiž se Ježíš obrací na své učedníky při Poslední večeři. Ve chvíli, kdy proměňuje chléb a víno v živé znamení své lásky Kristus říká: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání“ (Jan 14, 15). Tento výrok nám pomáhá, abychom se vyhnuli jistému nedorozumění, totiž představě, že jsme milováni, pokud zachováváme přikázání; naše spravedlnost by pak byla podmínkou Boží lásky. Je tomu však právě naopak: Boží láska je podmínkou naší spravedlnosti. Skutečně zachováváme přikázání – v souladu s Boží vůlí – pokud uznáváme Jeho lásku k nám, tak jak ji Kristus zjevuje světu. Ježíšova slova jsou tedy pozváním do vztahu, nikoli vydíráním nebo tápáním v nejistotě.

Proto nám Pán přikazuje, abychom se milovali navzájem, tak jako On miloval nás (srov. Jan 13, 34). Ježíšova láska je tím, co rodí lásku v nás. Samotný Kristus je měřítkem, normou pravé lásky: Lásky, která je navždy věrná, čistá a bezpodmínečná. Lásky, která nezná ani „ale“, ani „možná“; která dává sebe, a nechce druhého vlastnit; která dává život, a nic za to neočekává nazpět. Neboť Bůh nás miluje jako první, a tedy i my můžeme milovat; a když skutečně milujeme Boha, pak se skutečně milujeme navzájem. Podobně je to s životem: jen ten, kdo jej obdržel, může žít; stejně tak jen ten, kdo byl milován, může milovat. Pánova přikázání jsou tedy řádem života, který nás uzdravuje z falešných lásek; jsou duchovním stylem a cestou vedoucí ke spáse.

Právě proto, že nás Pán miluje, nenechává nás v životních zkouškách samotné: slibuje nám Parakléta, tedy Obhájce a Ochránce, „Ducha pravdy“ (Jan 14, 17). On je darem, který „svět nemůže přijmout“ (tamtéž), dokud vytrvale setrvává ve zlu, které utlačuje chudého, odmítá slabého, zabíjí nevinného. Kdo však odpovídá na lásku, kterou Ježíš daruje všem, nachází v Duchu Svatém spolehlivého spojence: „Vy ho znáte – říká Ježíš – neboť přebývá u vás a bude ve vás“ (tamtéž). Můžeme tedy vždycky a všude vydávat svědectví o Bohu, který je láska. Toto slovo neznamená ideu, která je výtvorem lidské mysli, ale realitu Božího života, jehož mocí bylo vše stvořeno z ničeho a vykoupeno ze smrti.

Když nám tedy Ježíš daruje pravou a věčnou lásku, sdílí s námi svou identitu milovaného Syna: „Já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás“ (v. 20). Toto strhující společenství života vyvrací argumenty Žalobce, tedy toho, který je protivníkem Parakléta, ducha, který protipólem našeho Obhájce. Zatímco Duch Svatý je totiž mocí pravdy, tento Žalobce je „otcem lži“ (Jan 8, 44), který chce oddělit člověka od Boha a lidi mezi sebou. Je to přesný opak toho, co činí Ježíš, který nás vysvobozuje od zla a sjednocuje nás jako lid bratří a sester v církvi.

Nejdražší, plni vděčnosti za tento dar, svěřme se přímluvě Panny Marie, Matky Boží lásky.