Advent (cyklus C)
03. neděle adventní C / Petr Šabaka - Hlásání radosti

Hlásání radosti

Promluva 3. neděle adventní C

Jeden z neomylných Murphyho zákonů o církvi tvrdí: „Máte-li doma maso v troubě, stoprocentně bude kázání dlouhé a ohlášky nekonečné.“ Pokusím se proto být věcný a stručný, protože k výše zmiňovanému zákonu se pojí ještě jiný, aktuálnější: „Kostelní lavice jsou většinou konstruovány tak, aby v nich nešlo pohodlně ani sedět ani klečet.“

„S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy“ (Iz 12,3).

V období nedávném za mnou přišli postupně dva žáci. Oba se mnou chtěli hovořit o škole. Jeden říkal, že bojuje s matematikou. Není schopen se dokopat k učení. Ví, že by měl a chtěl denně vypočítat pár příkladů, ale nebaví ho to a asi nikdy nebude. Druhý žák zápasí pro změnu s chemií. Protože mu však skutečně jde o dobrou známku, uzpůsobil si podmínky pro učení: klid, samotu a dostatek času. Pomohla mu v začátku i drobná zdravotní indispozice. Nepromarnil ji, stala se pro něj příležitostí, odrazovým můstkem. Začal, vytrval a po čase mi řekl: „Když jsem tu látku trochu pochopil a byl si v ní jistý, tak mne chemie začíná i bavit.“

„Vážit vodu“, vytahovat okov, vědro plné vody není vůbec snadné. Na počátku je žízeň, a čím je větší, tím roste odhodlání pro námahu. Lenost nepatří k vážení vody ani ke studiu. Vážit vodu nepřináší jen úmor a dřinu, ale i rostoucí naději na uhašení žízně. Dost možná je pouze na nás, na co upřeme pozornost, zda na lopotu vážení vody, nebo na stupňující se radost blížícího se občerstvujícího doušku vody z hlubiny země. Volme stále znovu námahu vedoucí k radosti z osvěžení, posilnění, uhašení žízně.

U každé studny na nás může čekat sám Ježíš a prosit nás o navážení vody, podobně jako tomu bylo Jákobovi studny v Samařsku (Jan 4,7): „Dej mi napít!“ Pokud svolíme a začneme se namáhat, role se obrátí a my budeme s touhou žadonit: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu“ (Jan 4,15). A Ježíš neukojí žízeň pouze našeho života, ale i druhých v našem okolí: „Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému“ (Jan 4,14). Důsledek setkání s Ježíšem, ochoty vážit vodu žíznivému, je hlásání radosti, nebo radost hlásání.

A jsme u konce, tedy skoro v závěru mé dnešní promluvy. Zbývá doplnit ještě jeden podnětný Murphyho zákon, tzv. Fidelův paradox: Čím méně podnětného obsahu, tím delší kázání. Vysvětlivka dr. Šamana, ředitele Společnosti pro rozvoj alternativní medicíny: Někteří kazatelé se zřejmě inspirují postupy známými z homeopatie: mnohonásobným ředěním Božího slova, kdy se jeho účinná přítomnost v promluvě blíží fakticky nule, docílí u přítomných věřících tzv. „placebo“ efektu. Důkazem je jejich více či méně hromadné zvolání: „Děkujeme za slovo Boží.“

A nezapomeňte na slova 2. žalmu: „Ten, jenž trůní v nebesích, se směje“ (Žl 2,4). Děkuji za pozornost.

Autor: Šabaka Petr

Témata: humor, vtip úsilí Radost snaha Život žízeň Ježíš kázání, homilie voda

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

22. 2. 2026, 15. 2. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sir 15,16-21 (řec. 15-20); Žalm Žl 119,1-2.4-5.17-18.33-34; 1 Kor 2,6-10
Mt 5,17-37

Ve snaze prožít co nejlépe, naplno a s úspěchem vlastní život je člověk schopen podstoupit jakékoliv rituály, vybavit je čímkoliv. Denně jsme svědky toho, jak naši vrstevníci podlehnou v naivitě podvodům, ať jde o krásný vzhled, rychlé půjčky, okamžitý a zaručený výsledek při aplikaci toho nebo onoho přípravku. Zklamání, rozpaky a snad i vztek jsou důsledky takového podlehnutí z té příznivější kategorie. Bůh dnes říká mladému králi Šalamounovi: „Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.“ Zní to skoro pohádkově, jako by to bylo velmi prosté, podobně jako v lákavé reklamě. Člověk si však musí uvědomit, že vzhledem k životu jde před Bohem o závažnou volbu, ve které je třeba vědět, co chci, o co mám prosit, a v okamžiku, kdy jsem volbu učinil, za ní odpovědně stát. „Každému dá Bůh to, co kdo bude chtít ... život nebo smrt“ (srov. Sir 15,18).