Otevřená nebesa osvěcují mé životní putování. Když se zahledím do těchto zářivých nebes, dostávám odvahu  - archív citátů

Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
19. neděle v mezidobí C / Věrný i v temnotách

1. čtení Mdr 18,6-9

6Ta noc (v níž byli pobiti prvorozenci Egypťanů) byla napřed oznámena našim otcům, aby byli dobré mysli, když bezpečně poznají, jakým přísahám uvěřili. 7Pak tvůj lid už očekával záchranu spravedlivých a zkázu nepřátel. 8Neboť čím jsi trestal protivníky, tím nás jsi oslavil, když jsi nás povolal. 9Vždyť skrytě obětovaly zbožné děti dobrých (rodičů) a svorně si uložily božský zákon, že svatí budou mít stejný podíl na stejných dobrech i stejných nebezpečích, když předtím zazpívali chvalozpěv otců.



Text je vzpomínkou na vysvobození z Egypta – toto vysvobození je zárukou a příslibem Boží ochrany v současnosti. A v očekávání této spásy se slaví velikonoční svátky (Ex 12,27; Nm 9,7), při kterých se zpívají oslavné žalmy.





Mezizpěv Žl 32
Blaze národu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, - sluší se, aby ho dobří chválili. - Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin, - blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek. *
Hle, Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo doufají v jeho milost, - aby jejich duše vyrval ze smrti, - aby jim život zachoval za hladu. *
Naše duše vyhlíží Hospodina, - on sám je naše pomoc a štít. - Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, - jak doufáme v tebe. *





2. čtení Žid 11,1-2.8-19

Bratři! 1Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. 2Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly. 8Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. 9Víra ho vedla k tomu, aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. 10Čekal totiž na město s pevnými základy, které sám Bůh vystaví a založí. 11I Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který dal ten slib. 12A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. 13Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci. 14Když tak mluvili, dávali tím najevo, že pravou vlast teprve hledají. 15Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece dost času se tam vrátit. 16Ale oni toužili po lepší vlasti, totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město. 17Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: 18'Od Izáka budeš mít potomky.' 19On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz.



Víra je zde chápaná jako síla, která žene dopředu, jak je zřejmé z uvedených příkladů otců. Liturgický úryvek uvádí pouze otce věřících, Abráma: u něj je víra totožná s odevzdaností Bohu, s odevzdaností vlastních jistot „vstříc nejistotám“.





Zpěv před evangeliem

Aleluja. Bděte a buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Aleluja.



Evangelium Lk 12,32-48

Ježíš řekl svým učedníkům: 32„Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. 33Prodejte svůj majetek a rozdejte na dobré skutky. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. 34Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.
35Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, 36abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. 37Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepásá se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. 38A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. 39Uvaž tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. 40I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“
41Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ 42Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? 43Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! 44Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. 45Kdyby si však onen služebník pomyslil: 'Můj pán hned tak nepřijde,' a začne tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, 46přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěrnými. 47Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. 48Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“



Správné používání majetku má umožnit připravenost na setkání s Pánem. Ježíšova slova jsou nejprve obecná a platná pro všechny učedníky: učedník totiž neví, kdy se Pán vrátí, a proto má být stále připravený. Tato obecná napomenutí však vyústí v konkrétnější aplikaci na vedoucí společenství: komu Bůh mnoho svěřil, od toho bude víc vyžadovat.





K hlubšímu porozumění textu

32 Navazuje se tu na předchozí poučení o vztahu k majetku: není třeba se nechat pohltit starostmi o živobytí, vždyť Otec se o nás stará ještě víc než o lilie či ptáky – on se rozhodl dát nám království, plnost života! Proto se nemáme nechat zavalit strachem o zajištění existence (výzva „nebojte se“ může mít odlišné akcenty, a to podle kontextu). Jsme malým stádcem, které je vedeno dobrým pastýřem, samotným Hospodinem (ne přímo Ježíšem – to je janovská perspektiva). Malé společenství dostane největší Boží dar, plnost života.
Malé stádce („jako ovce mezi vlky“ – 10,3) je možná narážkou na Iz 41,14 (podle řeckého překladu Septuaginty): „Jákobe, ty nejmenší v Izraeli, já ti pomůžu“.

33 Na toto téma se vrátíme v 16,13 („Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“). V Lukášově díle pak nám Skutky vykreslují konkretizaci tohoto ideálu: „Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval.“ (Sk 2,45)
Srdce musí být přitahované tím pokladem u Boha. A ten poklad se získává darováním hmotného pokladu. K tomu viz Tob 4,11 („Ze svého majetku dávej almužnu. Nikdy neodvracej tvář od chudého a Bůh neodvrátí od tebe tvář svou. Almužnu vyměřuj podle své hojnosti; budeš-li mít mnoho, dávej víc, budeš-li mít málo, dávej méně, ale neváhej almužnu dát. Tak si založíš pěkný poklad pro den nouze. Neboť almužna osvobozuje od smrti a nedopouští vejít do temnoty. Almužna je cenný obětní dar pro všechny, kdo jej dávají před Nejvyšším.“). O prozíravém využívání majetku viz 16,9 ( „Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.“)

35 Svoboda od ustaranosti a od majetku umožňuje bdělost, připravenost na příchod pána. Bedra přepásaná podmiňují dobrou a pohodlnou chůzi – jinak by dlouhá říza překážela. Možná se naráží také na připravenost při vyjití z Egypta (Ex 12,11.22-23). I hořící lampy, nezbytné v noci, symbolizují připravenost a bdělost.

37 „Amen, pravím vám“ – uvozuje obzvlášť důležitou výpověď. Její funkcí je zbystřit pozornost („skutečně, věřte mi“).
Pán sám bude sloužit svým služebníkům: taková záměna rolí je neslýchaná! Podle Bengela (vykladače z 18. století) se jedná o největší zaslíbení obsažené v Písmu.

41-42 Ježíšova odpověď (otázka „kdo“) je záhadná. Podobná odpověď formou otázky se objevuje na konci podobenství o milosrdném Samaritánu („kdo se zachoval jako bližní?“) – Mistr umí opravdu mistrovsky přivést posluchače k tomu, aby sám nalezl odpověď.
„Pro nás“, tj. pro učedníky, „pro všechny“, tj. pro zástup.

42 Zde se zřejmě myslí na představené komunity.

46 „S nevěrnými“ (lepší překlad než „s nevěřícími“) – nevěrní jsou ti, kdo byli nezodpovědní, nestálí.

47-48 Odpovědí na Petrovu otázku je tedy to, že podobenství platí pro všechny, ale odpovědnost je úměrná poznání: na učednících leží větší míra odpovědnosti než na zástupech.
V pozadí tohoto výroku je starozákonní učení o proviněních úmyslných (spáchaných zvednutou rukou) a neúmyslných (Nm 15,27-30).





Společné rysy prvního čtení a evangelia

Dvojí úděl: spravedlivých/věrných a nespravedlivých/nevěrných.





K úvaze

Co je tvůj poklad? Co je pro tebe nejcennější? Ve světle evangelia to můžeš poznat snadno podle toho, kde je tvoje srdce: na co myslíš? o co „ti jde“? jaké máš pohnutky? Pořád myslíš na nové auto? Na dovolenou? A jestliže je tvým pokladem manžel, pak je jasné, že „budeš na něj myslet“, budeš nedočkavá, kdy se konečně vrátí – a případně připravíš pro něj dobrou večeři.
A pokud je pokladem Ježíš? Pak na něj čekáš. Pak voláš: „Přijď, Pane Ježíši“. Pak svědomitě posloucháš jeho evangelium a usiluješ o to podle toho žít: a sloužíš i druhým. Pokud Ježíš není tvým pokladem, pak jednáš necitlivě vůči bližním („biješ je“ – v. 45), zneužíváš svého postavení, považuješ druhé (partnera, spolupracovníky ve farnosti, přátele) za „nástroj“ k uskutečnění svých plánů…
Možná někdy v minulosti padlo rozhodnutí žít pro Pána a pro druhé (třeba pro svou rodinu). Ale pak dny ubíhaly, světlo z evangelia („je to jasné, takhle mám žít!“) bylo vystřídané nocí zmatku, chaosu, propadání nějaké závislosti (televizi?). A to pak zatížilo tvoje nitro, které nebylo schopné toužit po Pánu. Vždyť nikdo nemůže sloužit dvěma pánům (televizi a Bohu).
Jak projít temnotou noci, bezútěšného hledání? „Vstanu a půjdu hledat toho, kterého miluje má duše“ (Pís 3,1). Vstát z pádů, vstát z porážek, vstát ze zraňujících konfliktů. Vstát a hledat, vytrvale volat:

„Přijď, Pane Ježíši,
ty, kterého národy očekávají,
a potěš nás svou blízkostí.
Přijď ty,
lesku Boží nádhery, ty,
sílo a moudrosti Boží:
Proměň noc našeho života v den
a dej světlo našim očím.“
(Sv. Bernard z Clairvaux)





K reflexi

1. Není tak zřejmé, proč máme takový text (18,6-9) v knize Moudrosti: k nalezení odpovědi ti poslouží úvod k této knize (např. v ekumenické Bibli) a přečtení prvních pěti kapitol.
2. „Byli cizinci a přistěhovalci“ – jak žít tento postoj a přitom se zcela neodcizit lidem kolem nás?
3. Zamysli se nad těmito výroky, vyvoď důsledky:
„Láska znamená být v temnotách věrným tomu, co jsme viděli ve světle“ (L. Evely).
„Ti, kteří sdílejí všechno spolu, jsou partnery, dávají lásku za lásku, utrpení za utrpení. Ježíši, tys umřel; dal jsi všechno: život, krev, vše...
Teď je řada na mně. I já ti chci dát vše. Obyčejný vojín bojuje ztracený někde v řadě, ale ten nejvěrnější se snaží být blízko svého velitele, aby s ním sdílel jeho osud. To je to jediné, na čem záleží, neboť to znamená žít Kristovým životem.“ (Matka Tereza)
Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Pátek 23. 2.

1. čtení - Ez 18,21-28; Evangelium - Mt 5,20-26

Komentář k Ez 18,21-28: Obrácení není pouze odvrácení se od špatnosti, ale změna vztahu k Bohu. On není jakýmsi „hlídačem“, ale chce mou lásku! Právě to má být impulsem pro mé jednání.

Zdroj: Nedělní liturgie

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2024) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

Stolec svatého Petra (22.2.)
(21. 2. 2024) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a…

Co je důležitější než půst? / k poslechu

Co je důležitější než půst? / k poslechu
(16. 2. 2024) „Zaměření na druhé je důležitější než půst.“

DOPORUČUJEME NOVOU KNIHU, průvodce postem a Velikonocemi na každý den

DOPORUČUJEME NOVOU KNIHU, průvodce postem a Velikonocemi na každý den
(15. 2. 2024) Průvodce postní a velikonoční dobou – od Popeleční středy až po slavnost Seslání Ducha Svatého

15.2. - památka 14 pražských mučedníků - Bl. Bedřicha Bachsteina a druhů

15.2. - památka 14 pražských mučedníků - Bl. Bedřicha Bachsteina a druhů
(14. 2. 2024) 15. února 1611 bylo v klášterním kostele Panny Marie Sněžné v Praze umučeno 14 františkánů. 

Popeleční středou začíná Postní doba

(13. 2. 2024) Je důležité, aby se křesťan v postní době nezabýval sám sebou, ale především Bohem samotným...

sv. Valentin z Terni (14. února)

(12. 2. 2024) Svatý Valentin, jeden z nejuctívanějších světců na světě, byl občanem Interamny (dnešní Terni) v Umbrii a podstoupil…


Konference Jak slyšet Boží hlas s Petem Greigem 
22. – 23. 3. 2024 v Praze.