Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
25. neděle v mezidobí - C / Petr Šabaka - Nesnídám, nesvačím, já to prostě nestačím...

Pokušení vejít do otevřených obchodů v neděli a ve svátky nebo pokušení neustat ve své všednodenní činnosti doléhá i na nás. Umíme vlastně slavit neděle a svátky? Co církev dneška říká o svátečním klidu od práce?

Nesnídám, nesvačím, já to prostě nestačím

Promluva 25. neděle mezidobí C

Zastavme se hned u prvního verše prvního čtení ze svitku proroka spravedlnosti Ámosa: „Kdy už pomine novoluní, abychom zas prodávali obilí, a den odpočinku, abychom otevřeli sýpku“ (Am 4, 5).

V tomto verši cítíme netrpělivost formálního věřícího: „Kdy už… už aby to bylo…“ Takový člověk trpí Hospodinovými přikázáními. Zdají se mu tvrdá, omezující, nepřiměřená, „nespravedlivá“. A to nemusíme rozebírat Boží slovo dál, kde bychom se dozvěděli, že onen netrpělivec je podvodný obchodníček, kterému se daří.

Pokušení vejít do otevřených obchodů v neděli a ve svátky nebo pokušení neustat ve své všednodenní činnosti doléhá i na nás. Umíme vlastně slavit neděle a svátky? Co církev dneška říká o svátečním klidu od práce?

Otevřel jsem dokument Benedikta XVI. Sacramentum caritatis – O eucharistii, zdroji a vrcholu života a poslání církve. V kapitole nadepsané Smysl odpočinku a práce se dozvídáme: „Dnem odpočinku od každodenní námahy se relativizuje práce, která má svůj účel v člověku nikoli naopak: práce je pro člověka, a nikoli člověk pro práci. Je snadné vytušit, jakou ochranu to člověku přináší a jak ho to osvobozuje od případného zotročení. (…) V den zasvěcený Bohu člověk pochopí smysl svého života i svých pracovních činností“ (Sacramentum caritatis, 74).

Když pozdvihneme svůj pohled od své „brázdy“, co spatříme? Svět okolo nás, druhé lidi, Boha – dárce všech darů a průvodce na naší cestě životem. Sváteční den je dnem, který tvoří osu, rytmus, jiskru našeho života. Odpočatý, občerstvený člověk je schopen žít svou všednodennost efektivněji, než věčně schvácený štvanec: „Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid, já tam, já tam já tam dávno už měl být…“ Ten popěvek známe.

Umím si představit sváteční den, v němž bude prostor pro slavení bohoslužby spánku, liturgie církve, pro větší všímavost vůči svým blízkým a procházku, zrnko moudrosti z nějaké knihy či trochu sportu nevyjímaje. Takovému způsobu trávení svátečních dní je potřeba se učit a vzájemně si pomáhat. Ale jde to a v delším časovém rámci to přinese své plody.