Maria bojuje po našem boku a podporuje křesťany v zápasu proti silám zla. - archív citátů

Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
27. neděle v mezidobí C / Služba Bohu jako nesamozřejmá samozřejmost

1. čtení Hab 1,2-3;2,2-4

1,2Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, - ty však neslyšíš; křičím k tobě: „Násilí!“ - ty však nepomáháš. 3Proč mi dáváš hledět na bezpráví? Mám se dívat na soužení? Zpustošení a násilí je přede mnou, povstávají hádky, rozléhá se svár. 2,2Tu mně Hospodin odpověděl a řekl: „Napiš vidění, vyryj ho zřetelně na desky, aby ho mohl každý snadno přečíst. 3Na určený čas totiž ještě čeká vidění, spěje však k naplnění a nezklame. I když ještě prodlévá, počkej na ně, neboť jistě se splní, nedá se zdržet. 4Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši, spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.“



Prorok, jehož působení můžeme klást do poslední třetiny 7. století, zde naříká nad násilím a bezprávím uprostřed svého lidu. Bůh na tuto stížnost odpovídá svým příslibem: Oproti tomu, co se nyní zdá očím, bude posledku žít spravedlivý, který si uchoval věrnost.





Mezizpěv Žl 94

Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, - oslavujme Skálu své spásy, - předstupme před něho s chvalozpěvy - a písněmi mu zajásejme! *
Pojďme, padněme, klaňme se, - poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! - Neboť on je náš Bůh - a my jsme jeho lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. *
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: - „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, - jako tehdy v Masse na poušti, - kde mě dráždili vaši otcové, - zkoušeli mě, ač viděli mé činy. *





2. čtení 2 Tim 1,6-8.13-14

Milovaný! 6Vybízím tě: oživ zase plamen Božího daru, který ti byl dán vkládáním mých rukou. 7Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale (ducha) síly, lásky a rozvážnosti! 8Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani (se nestyď) za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. 13Jako vzoru zdravé nauky se drž toho, cos ode mě slyšel, a měj přitom víru a lásku v Kristu Ježíši. 14Ten drahocenný, (tobě) svěřený poklad opatruj skrze Ducha svatého, který v nás bydlí.



Mladý Timotej, sloužící v efezském společenství, je vybízen, aby rozněcoval plamen Božího daru. To není povzbuzení k horlivé modlitbě, ale k používání a uplatňování obdržených darů: proto následují konkrétní pokyny ke službě. A proto také následuje ujištění, že Bůh nedal ducha bojácnosti (tj. ducha onoho špatného služebníka, který ze strachu schoval svěřené hřivny – Mt 25,25), ale síly. Timotej má hlásat evangelium přes veškeré obtíže a těžkosti, přes případné demoralizující nálady vyvolané Pavlovým uvězněním. Timotej má vzhlížet k svému „učiteli“: jako on má statečně „bojovat“, jako on se má držet pravé nauky.





Zpěv před evangeliem

Aleluja. Slovo Páně trvá navěky; totiž slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno. Aleluja.



Evangelium Lk 17,5-10

5Apoštolové prosili Pána: „Dej nám více víry!“ 6Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: 'Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!', poslechla by vás.
7Když někdo z vás má služebníka, a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: 'Hned pojď a sedni si ke stolu'? 8Spíše mu přece řekne: 'Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.' 9Děkuje snad potom tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno? 10Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: 'Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.'“



Přirovnání o služebníku nemá moc společného s předchozími výroky o víře, jen to, že opět ukazuje přiměřený postoj člověka vůči Kristu: je to postoj účinné víry (v. 5-6) a nezištné služby (v. 7-10). Určitou potíž působí označení „neužiteční služebníci“ (v. 10): lepší překlad je „jsme jen služebníci“ (tak liturgický a ekumenický překlad). Tito služebníci jsou ve skutečnosti užiteční, avšak tato jejich užitečnost nemá být příležitostí k vyžadování privilegií či milostí.





K hlubšímu porozumění textu

5 Ježíšova slova o pohoršení (17,1-3) a o bratrském napomínání (17,3-4) vyvolávají prosbu apoštolů: „Dej nám více víry“ (17,5). Tato prosba nesouvisí přímo s předchozími slovy (takové propojení by bylo násilné). Spíš se jedná (tak jako v celém textu 17,1-10) o volně seřazené výroky o základních postojích křesťanů.

6 Není tak důležitá velikost, jako spíš pravdivost a ryzost víry, jakkoliv malé a slabé (17,6 – hořčičné zrno bylo pověstné „nepatrností“, ale zároveň silou a vitalitou v sobě ukrytou, moruše je přitom velký strom). Ježíšova slova implikují, že víra může růst a nabývat „bezmezné“ moci (to je obrazně vyjádřeno výrokem o moruši). I Římanům 1,17 dosvědčuje růst víry („od víry k víře“).

7-10 Přirovnání o služebníku nemá moc společného s předchozími výroky o víře, jen to, že opět ukazuje přiměřený postoj člověka vůči Kristu: je to postoj účinné víry (v. 5-6) a nezištné služby (v. 7-10). Určitou potíž působí označení „neužiteční služebníci“ (v. 10): lepší překlad je „jsme jen služebníci“ (tak liturgický a ekumenický překlad). Tito služebníci jsou ve skutečnosti užiteční, avšak tato jejich užitečnost nemá být příležitostí k vyžadování privilegií či milostí.
Toto přirovnání ukazuje, že život podle evangelia je naší přirozenou povinností, a ne „důvodem“ pro nároky a privilegia (pavlovsky řečeno: „Kde je chlouba? Je vyloučena!“, Řím 3,27). Pozitivněji řečeno toto přirovnání vykresluje nezištnou a nesobeckou službu vůči Bohu: toto má být přirozeným a samozřejmým postojem učedníků. Bezprostředně se toto týká naplnění předchozích výzev o vyvarování se pohoršení (1-3), o odpuštění (3-4) a o víře (5-6).





Společné rysy prvního čtení a evangelia

Důležitost víry (Habakuk 2,4 „spravedlivý bude žít pro svou věrnost“ se překládá v řecké Septuagintě „spravedlivý bude žít z víry“).





K úvaze

Jsme jen služebníci: tato věta by mohla vyvolat smutek a depresivní myšlenky, že koneckonců naše služba Bohu je ceněna velmi málo, vždyť je přirovnána službě otroků. A tyto úvahy by mohly dovést k otázkám: Jakou cenu má vlastně náš život? Nesloužíme jen „nenasytnému tyranu“, který chce jen naši službu a oddanost? Tyto myšlenky by nebyly zas tak nové, vyslovil je už Nietsche před 100 lety.
Především je nutné říct, že evangelium o „služebnících“ nás osvobozuje od velikášství, od namyšlenosti, že jsme kdovíjaké hvězdy v Božích očích, protože mu bezvýhradně sloužíme. Evangelium nás staví do „správné role“: naše služba není darem Bohu, ale spíš povinností. Řečeno jinak: není to „laskavost“ projevená Bohu, ale nutnost. Tak jako je zcela přirozené a normální dýchat, jíst, spát, mělo by být zcela normální sloužit Kristu. Není to „nadstandardním příslušenstvím našeho života“, ale základním vybavením, přirozenou a neodmyslitelnou součástí.
Potíž je v tom, že hřích převrátil náš vztah k Bohu: sloužit mu není pro nás něčím „přirozeným“, ale „trochu výjimečným“. A pokud mu přece jen projevujeme tu velkou laskavost, že mu sloužíme, tak si často o sobě myslíme, kdovíjak nejsme skvělí: vždyť ostatní lidé přece tak nežijí nebo nekonají toho tolik pro Boha. Někdy si v duchu myslíme (třeba podvědomě), že tato naše služba nám dává zvláštní statut před Bohem, nárok na zvláštní milosti a privilegia. A tu Ježíš přichází a boří tyto naše falešné představy, zámky postavené na písku: sloužit Bohu není „milostí“, ale povinností. A Bůh nám není ničím povinen ani zavázán: že však „odměňuje“ a bohatě dává, není z povinnosti, ale z milosti. Nemusel by odměňovat naši službu, ale on ji chce odměnit. Protože je tak dobrý.





K reflexi
1. Boží odpověď je záhadná, zdánlivě nezapadá do kontextu: „spravedlivý však bude žít pro svou věrnost“. Proč tato odpověď? Jak souvisí s „výkřikem proroka“, který všude vidí násilí? (Přečti si první dvě kapitoly)
2. „Bůh ti nedal ducha strachu“ – tuto větu si připomínej, kdykoli budeš propadávat zbytečnému strachu.
3. Nezakládáš si na tom, že sloužíš Bohu? Nevede tě to k namyšlenosti, elitářství?

Mediálně spolupracujeme:

Celostátní setkání mládeže v Hradci Králové od 9. do 14. 8. 2022 pro mladé lidi od 14 do 26 let.celostatnisetkanimladeze.cz

UNITED - křesťanský multižánrový festival, 18. – 20. 8. 2022 Vsetínfestivalunited.cz

 

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Jer 38,4-6.8-10; Žalm 40; Žid 12,1-4
Lk 12,49-53

Ježíš je na cestě do Jeruzaléma, kde položí život za spásu člověka. Na této cestě potkává různé lidi, kteří si rádi poslechnou jeho slova, ale více je to nezajímá. To, co za nedlouho způsobí Ježíšova smrt a vzkříšení, zasáhne svět zcela zásadně. Kristův oheň není zničující, ale je žárem lásky, která se vydává za všechny. Odmítneme, nebo přijmeme? Anebo se jen pousmějeme, že to přeci známe? Žít evangelium znamená souznít s Kristovým zapálením pro život.

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatý Maxmilián Maria Kolbe (svátek 14.8.)

(13. 8. 2022) "Nenávist není tvůrčí síla, jenom láska je tvůrčí síla..." (odkaz na kna.cz)

15.8. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

(13. 8. 2022) K čemu nám slouží tento svátek?

Odpírač služby v Hitlerově armádě Franz Jägerstätter – popraven 9.8.1943

Odpírač služby v Hitlerově armádě Franz Jägerstätter – popraven 9.8.1943
(7. 8. 2022) Rakouský farmář Franze Jägerstättera nesouhlasil s nadvládou nacistů a ve druhé světové válce za…

SV. TEREZIE BENEDIKTA OD KŘÍŽE - EDITA STEINOVÁ (9. SRPNA)

(7. 8. 2022) Německá židovka, křesťanka, katolička a řeholnice - popravená nacisty...

Proměnění Páně (6.8.)

(4. 8. 2022) Událost Proměnění Páně obrací náš pohled k Božímu světlu, abychom se tak vymanili z temnot života…

Jan Maria Vianney (svátek 4.8.)

(2. 8. 2022) “Má-li člověk Ducha svatého, jak sladké jsou všechna námahy tohoto světa“, říká svatý Jan Maria Vianney…