Zanechejme smutku z nedokonalosti a radujme se z Boží velikosti a dokonalosti.  - archív citátů

Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
3. neděle v mezidobí/ A šli za ním…

1. čtení Iz 9,1-4

1V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů. 2Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. 3Dáváš mnoho jásotu, zvěstuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist. 4Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.


V Izaiášově době Asyřané dobyli Galileu a část obyvatel odvedli do vyhnanství (r. 732 př. Kr.). Prorok vidí zemi v hluboké temnotě srovnatelné s temnotou "světa smrti" či s chaotickou tmou před stvořením. Avšak v této temnotě zazáří světlo: nově narozený královský syn (9,5). Jeho narození bude důvodem k radosti, neboť přinese osvobození od nadvlády Asýrie: jsou zlomeny symboly otroctví, tj. jařmo, hůl a bodec otrokáře (tak jako bylo zlomeno jho Egypťanů či Midjanitů - Sd 7,14n).





Mezizpěv Žl 26

Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? - Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl? *

Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: - abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, - abych požíval Hospodinovy něhy - a patřil na jeho chrám. *

Věřím, že uvidím blaho od Hospodina - v zemi živých! - Důvěřuj v Hospodina, buď silný, - ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina! *






2. čtení 1 Kor 1,10-13.17

10Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte. 11Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. 12Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného): "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!" 13Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni? 17Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.


Tento úryvek uvádí jeden z témat listu: problém rozdělení v korintské komunitě. Apoštol je si vědom závažnosti problému, a proto napomíná Kristovým jménem čili apoštolskou autoritou: není to obyčejné napomenutí. Výraz "jméno našeho Pána Ježíše Krista" (v. 10) navazuje na kristologický důraz v díkůvzdání (1,3-9) a má podobnou funkci jako "Božím milosrdenství" v Řím 12,1n.: zakládá etickou výzvu.

Třikrát se opakuje slovo "stejně" (resp. "zajedno"): tím Pavel nenabádá k uniformitě, ale k stejnému smýšlení a postoji podle Krista, k překonání "partikularismů" a vytvoření jednoty. Do korintské obce se totiž vkrádala sektářská mentalita výlučnosti, oddělení se od druhých. Přitom se nejednalo ani tak o větší skupiny, ale spíš o jedince, kteří se snažili vyniknout na úkor druhých: chlubili se tím, že patřili k některému renomovanému vedoucímu (v. 12, viz i 1 Kor 3,3.4). Korinťané však nepatří Apollovi či Pavlovi, ale Kristu: v něj byli pokřtěni, jeho slovo kříže, a ne slovní moudrosti (v. 17), přijali ke spáse. Tou slovní moudrostí se míní lidská moudrost jak obsahem ("spasitelné poznání" - pravou spasitelnou moudrostí je však kříž, v. 18), tak i formou (lidská rétorika, 2,1-5).





Zpěv před evangeliem

Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.



Evangelium Mt 4,12-23

12Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. 13Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, 14aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše: 15'Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, 16lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.' 17Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." 18Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. 19Řekl jim: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." 20Oni hned nechali sítě a následovali ho. 21A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. 22Oni hned nechali loď i otce a následovali ho. 23Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium (o Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.


Liturgický úryvek má tři části: 12-17 (hlásání království v Galileji), 18-22 (povolání čtyř rybářů) a 23 (souhrnná zpráva o Ježíšově působení, tento verš je součástí 23-25).

Uvěznění Jana Křtitele je počátkem Ježíšovy činnosti (v. 12): touto poznámkou se naznačuje, že Kristus navazuje na činnost předchůdce - i základní obsah hlásání je stejný ("Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království", Mt 3,2 a 4,17; také učedníci mají hlásat blízkost království: Mt 10,7).

Ježíš začíná své působení v Galileji pohanů, kde žili také Řekové, Arabové, Féničané, Egypťané: on je poslán ke všem a, podobně jako Služebník, má být světlem všem národům (Iz 42,6; 49,6; Kristus naplňuje poslání Služebníka, jak je mnohokrát dotvrzeno v evangeliu). Galilea se nachází ve tmě, která symbolizuje ztrátu Boží blízkosti, zmatek, dezorientaci. Jako kontrast k této tmě je tu světlo Kristovy přítomnosti a jeho slova "obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království". Imperativ "obraťte se" (řecky metanoeite - změňte smýšlení, postoj) vyplývá z indikativu, z oznámení zvěsti "Boží království je blízko". "Boží království" je uctivé označení Boha: tento výraz označuje samotnou Boží přítomnost, která se ujímá vlády, a tak přináší spásu, požehnání. Viditelným projevem této životodárné Boží vlády je uzdravování (v. 23).

Verše 18-22 líčí dvojí povolání učedníků, které se odehrává podle podobného schématu: Ježíšovo setkání s bratřími (18.21), pozvání (19.21) a okamžitý souhlas povolaných (20.22). Volání "obraťte se, přiblížilo se nebeské království" se konkretizuje v životě těchto mužů, kteří rozpoznávají blízkost Božího království v samotném Kristu a "obrátí se": změní základní postoje a vztahy - opustí své povolání, své vztahy (viz Mt 8,21-22; 10,37) a začínají následovat Krista.

Ježíš se k nim obrací právě uprostřed jejich práce, a to nečekaným a autoritativním způsobem: "Následujte mě". To je něco nového: v židovství si učedník volí mistra. V evangeliu je zřetelně vidět, že Kristus volá zdarma, bez ohlédnutí na zásluhy nebo lidské kvality. Ježíšova činnost je zdůrazněna v celé perikopě: on kráčí, vidí, mluví, volá. Zatímco mezi rabíny studium Zákona bylo základní náplní učednictví, v Novém zákoně jí je následování Krista. Nová je také radikálnost volání: učedníci mají opustit nejen práci, ale i vztahy rodinné, aby byly svobodní pro Krista a pro službu. "Následuj mě" neznamená jen kráčet za Ježíšem, ale také sdílet jeho poslání a úděl: jedná se tedy o pohyb nejen "fyzický", ale také etický a duchovní.

Povolání těchto rybářů je zaměřeno ke konkrétnímu poslání: "být rybáři lidí". Oni nemají pouze "následovat" Mistra (pasivní role), ale mají mít i určitou odpovědnost jakožto "rybáři lidí" (aktivní role). Ježíš jim také přislibuje, že je vybaví a uschopní k úkolu ("učiním z vás", viz i Mt 28,20 - "budu s vámi"). Tato část o povolání učedníků je záměrně před souhrnnou zprávou o Ježíšově působení: Kristus nechce konat nic bez učedníků, natolik jsou důležití pro jeho poslání.





K úvaze

A na jeho slovo … opustili všechno. Jak velkou sílu mělo Kristovo slovo, že dokázalo změnit tak náhle a radikálně život těch rybářů. A to se nestalo na základě nějakého zázraku, ale na pouhé slovo. Přesněji řečeno: nebylo to pouhé slovo, ale slovo obdařené mocí, vyslovené s autoritou. Pronikající až do morku kostí a rozdělující pouta rodinná. To slovo "spadlo" znenadání, uprostřed běžných povinností. A nebylo to obyčejné slovo: v něm se totiž zpřítomnilo a přiblížilo Boží království, a to tak neodolatelnou silou, že ti rybáři nezaváhali a obrátili se: obrátili se od života pro sebe k životu pro Krista a jeho království. Opustili jistotu povolání, obživy, rodinného zázemí, aby šli s neznámým potulným kazatelem, do neznámých míst. Opustili všechny jistoty, protože našli tak pevnou jistotu v Kristově slově.

Šli za Kristem: od nynějška jejich život bude neustálým následováním Mistra. Oni mají kráčet za Ježíšem, ne před ním nebo bez něj. Za Kristem: ne za svými touhami a rozmary. Někdy budou v pokušení jít spíš před ním, tj. "urychlit jeho úradky", vnucovat mu svá přání (viz "máme přivolat oheň z nebe?" - Lk 9,54). A tito první učedníci jsou stále ve velkém pokušení kráčet před Kristem tím spíš, že nemají být pouze pasivními pozorovateli, ale aktivními spolupracovníky, rybáři jako jejich Mistr. Občas tato jejich aktivita a vůdčí úloha překročí meze: vzpomeňme na Petra, který chtěl zabránit Kristu jít cestou utrpení a smrti (a jak vehementně mu v tom bránil! "Vzal si ho stranou a začal ho kárat: ´Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!´", Mt 16,22).

Pravý učedník kráčí za Kristem: to předpokládá bedlivě pozorovat, kudy kráčí Mistr. Neztratit ho z očí, neustále mu naslouchat. Apoštolové mají kráčet za Kristem a zároveň s ním, protože mají účast na jeho údělu a poslání: i oni mají být rybáři, mají hlásat evangelium a uzdravovat. S Kristem, ale vždy za ním. Svěřená moc a autorita svádějí jednat bez něj: a i takový styl "služby" je možný, vždyť evangelium říká, že mnozí budou prorokovat v Ježíšově jménu, budou vymítat zlé duchy a konat mnoho mocných činů, a presto jim Kristus řekne: "Nikdy jsem vás neznal" (Mt 7,22.23). Jinými slovy: nebyli jste se mnou. Konali jste sice moje dílo, navenek jste byli se mnou, ale ve skutečnosti jste žili beze mě.

Kráčet za Kristem není vůbec tak lehké a samozřejmé, navzdory dojmu z dnešního evangelia. Vlastně: lehké, či spíše možné to je, pokud člověk slyší Kristovo slovo a poslouchá jej.





K reflexi

Má pro můj každodenní život nějaký význam, že "se přiblížilo Boží království"? Jaký?
Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Pondělí 20.5.

Sk 14,5-18; Jan 14,21-26

Komentář k Jan 14,21-26: Ježíš odkazuje na svého Otce a slibuje Přímluvce, Ducha svatého. Uvědomím si: když jedna božská osoba poukazuje v lásce na druhou, má to být vzorem i pro naše vztahy. Nabídka účasti na trojičním životě!

Zdroj: Nedělní liturgie

Život plný překážek, protivenství a hledání: Klement Maria Hofbauer Dvořák (svátek 20.5.)

(19. 5. 2019) * 1751, Tasovice u Znojma + 1820, Vídeň, Rakousko

Mezinárodní festival Slezská lilie v půlce června

Mezinárodní festival Slezská lilie v půlce června
(17. 5. 2019) Devátý ročník mezinárodního křesťanského festivalu Slezská lilie proběhne v Ostravě od 14. do 16. června 2019. Koncerty,...

Kdo popírá existenci ďábla, nechápe transcendenci Boha

(15. 5. 2019) V listě Židům i prvním Janově listě jasně stojí, že Boží Syn přišel proto, aby udělal konec ďáblově činnosti. A...

Svatý Jan Nepomucký (16. 5.)

(14. 5. 2019) Jan Nepomucký - v černých vodách času naše hvězda...

´Pobožný lenoch´sv. Izidor (svátek 15.května)

(14. 5. 2019) Svatý Izidor rolník (1080-1130)

15. květen - Mezinárodní den rodiny

(13. 5. 2019) Ježíš, Boží Syn, se stal člověkem v rodině. Základem dobré rodiny je dobré manželství.

Den matek

(11. 5. 2019) Svátek matek (den matek) se slaví druhou květnovou neděli.

Svatý Pankrác (svátek 12.5.)

(11. 5. 2019) Svatý Pankrác zemřel mučednickou smrtí pro Krista, když mu bylo pouhých čtrnáct let. Stalo se tak 12. května roku 304

Týden modliteb za duchovní povolání

(10. 5. 2019) Týden modliteb za duchovní povolání každoročně vrcholí o 4. neděli velikonoční, která se nazývá nedělí Dobrého pastýře...