Velikonoční doba (cyklus A)
3. neděle velikonoční / námět na dětské kázání

Téma: nechápavý postoj učedníků na cestě do Emauz

Téma: nechápavý postoj učedníků na cestě do Emauz

Rekvizita: Kinder vajíčko

Promluva formou rozhovouru dvou dětí:
První: "Nechceš tohle?" (podává mu Kinder vajíčko) "Já jsem to dostal a já vejce nerad..."

Druhý: "Jé, taková dobrota, to mi chceš fakt dát?"

První: "Vždyť jsem ti říkal, že já vejce nerad..."

Druhý: "Ale to není žádné vejce, to je čokoláda s hračkou!!!"

První: "To nemůže být čokoláda, je to moc lehké a jaká hračka by se mohla do něčeho tak malého vejít. Bude pěkně zapatlaná od čokolády. Ne, jestli to máš rád, klidně si to vem..."

Druhý: "To nemůžeš myslit vážně! Ale jestli to opravdu nechceš, tak já si to vezmu. Děkuji!" (Začne vajíčko rozbalovat)

První zůstane a pozoruje, co druhý rozbaluje. Začne se divit a postupně i dávat prvému za pravdu: " To jsem ale "pako". Nelze než souhlasit."

Dát jen na svůj první dojem, neposlouchat zkušené, to často znamená být "pako". První kluk se mohl radovat se svým Kinder vajíčkem. I my můžeme s Bohem zažít spoustu radosti, když nedáme na svůj první dojem. Tak např. mše svatá je moc dlouhá, ničemu nerozumím, živého Ježíše jsem neviděl... Ale pozor! Ježíš mě neopustí a dá se mi poznat stejně jako učedníkům, kteří šli do Emauz.

Témata: Emauzy, cesta do Emauz kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

16. 11. 2025, 9. 11. 2025

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.