Velikonoční doba (cyklus A)
3. neděle velikonoční / námět na dětské kázání

Téma: nechápavý postoj učedníků na cestě do Emauz

Téma: nechápavý postoj učedníků na cestě do Emauz

Rekvizita: Kinder vajíčko

Promluva formou rozhovouru dvou dětí:
První: "Nechceš tohle?" (podává mu Kinder vajíčko) "Já jsem to dostal a já vejce nerad..."

Druhý: "Jé, taková dobrota, to mi chceš fakt dát?"

První: "Vždyť jsem ti říkal, že já vejce nerad..."

Druhý: "Ale to není žádné vejce, to je čokoláda s hračkou!!!"

První: "To nemůže být čokoláda, je to moc lehké a jaká hračka by se mohla do něčeho tak malého vejít. Bude pěkně zapatlaná od čokolády. Ne, jestli to máš rád, klidně si to vem..."

Druhý: "To nemůžeš myslit vážně! Ale jestli to opravdu nechceš, tak já si to vezmu. Děkuji!" (Začne vajíčko rozbalovat)

První zůstane a pozoruje, co druhý rozbaluje. Začne se divit a postupně i dávat prvému za pravdu: " To jsem ale "pako". Nelze než souhlasit."

Dát jen na svůj první dojem, neposlouchat zkušené, to často znamená být "pako". První kluk se mohl radovat se svým Kinder vajíčkem. I my můžeme s Bohem zažít spoustu radosti, když nedáme na svůj první dojem. Tak např. mše svatá je moc dlouhá, ničemu nerozumím, živého Ježíše jsem neviděl... Ale pozor! Ježíš mě neopustí a dá se mi poznat stejně jako učedníkům, kteří šli do Emauz.

Témata: Emauzy, cesta do Emauz kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.