Forbelský Antonín | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus C)
4. neděle postní /Lk 15,1-3.11-32/

Evangelium dnešní neděle nám předkládá velice krásný příběh o marnotratném synu. Jistě jej dobře známe, ale přesto stojí za to se k němu vracet a vnímat jeho hloubku a konkrétnost pro každého z nás. Někdy se nazývá toto podobenství "O milujícím Otci". Syn odešel, odvrátil se od otce, u kterého měl všechno. A protože si to dobře pamatoval, vrátil se opět domů a litoval své chyby. Je to velké povzbuzení pro nás. Při každém pochybení, hříchu si můžeme vzpomenout na Otce, který nás nikdy nemůže opustit. Pouze my utíkáme. On však čeká a vyhlíží.

Máme tedy možnost v této době obnovit rozhodnutí pravidelné svátosti smíření. Ne pouze z důvodu, abych "to" měl zase za sebou, ale - tak jako u marnotratného syna - abych mohl prožít radost, že mne Otec očekává a nepřestává milovat. A to je pokaždé i pro mne důvod k oslavě!

Autor: Forbelský Antonín

Témata: kázání, homilie marnotratný syn

Související texty k tématu:

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.