Forbelský Antonín | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus C)
4. neděle postní /Lk 15,1-3.11-32/

Evangelium dnešní neděle nám předkládá velice krásný příběh o marnotratném synu. Jistě jej dobře známe, ale přesto stojí za to se k němu vracet a vnímat jeho hloubku a konkrétnost pro každého z nás. Někdy se nazývá toto podobenství "O milujícím Otci". Syn odešel, odvrátil se od otce, u kterého měl všechno. A protože si to dobře pamatoval, vrátil se opět domů a litoval své chyby. Je to velké povzbuzení pro nás. Při každém pochybení, hříchu si můžeme vzpomenout na Otce, který nás nikdy nemůže opustit. Pouze my utíkáme. On však čeká a vyhlíží.

Máme tedy možnost v této době obnovit rozhodnutí pravidelné svátosti smíření. Ne pouze z důvodu, abych "to" měl zase za sebou, ale - tak jako u marnotratného syna - abych mohl prožít radost, že mne Otec očekává a nepřestává milovat. A to je pokaždé i pro mne důvod k oslavě!

Autor: Forbelský Antonín

Témata: kázání, homilie marnotratný syn

Související texty k tématu:

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!