Forbelský Antonín | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus C)
4. neděle postní /Lk 15,1-3.11-32/

Evangelium dnešní neděle nám předkládá velice krásný příběh o marnotratném synu. Jistě jej dobře známe, ale přesto stojí za to se k němu vracet a vnímat jeho hloubku a konkrétnost pro každého z nás. Někdy se nazývá toto podobenství "O milujícím Otci". Syn odešel, odvrátil se od otce, u kterého měl všechno. A protože si to dobře pamatoval, vrátil se opět domů a litoval své chyby. Je to velké povzbuzení pro nás. Při každém pochybení, hříchu si můžeme vzpomenout na Otce, který nás nikdy nemůže opustit. Pouze my utíkáme. On však čeká a vyhlíží.

Máme tedy možnost v této době obnovit rozhodnutí pravidelné svátosti smíření. Ne pouze z důvodu, abych "to" měl zase za sebou, ale - tak jako u marnotratného syna - abych mohl prožít radost, že mne Otec očekává a nepřestává milovat. A to je pokaždé i pro mne důvod k oslavě!

Autor: Forbelský Antonín

Témata: kázání, homilie marnotratný syn

Související texty k tématu:

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

10. 5. 2026, 17. 5. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 8,5-8.14-17; Žalm Žl 66,1-3a.4-5.6-7a.16+20; 1 Petr 3,15-18
Jan 14,15-21

Lze vůbec docenit Ježíšovo zaslíbení, že těm, kdo uvěřili, dá svého Ducha utěšitele, který je nikdy neopustí? Existuje ve světě plném nejistot a změn něco takto jistého? Něco, co je pro člověka a zároveň to na člověku nestojí? Svět hmatatelných jistot, vyjádřených v číslech pojistných prémií a finančních výnosů, se může zhroutit v několika vteřinách. Boží věrnost ale neporazí a nezničí ani nevěrnost těch, kdo mu mají být věrni. O tom svědčí dvě tisíciletí historie křesťanství. Jde jen o to, jestli člověk o tak neviditelný a nezachytitelný dar, jakým je dar Ducha, vůbec stojí. Duch svatý nám totiž nedává Boží moc a sílu k dispozici, ale přetváří nás v ty, kdo se Bohu k dispozici dávají. Kdo se bojí, že Bůh bude proměňovat jeho život, musí se držet od Ducha Božího v uctivé vzdálenosti. Ale moudrost by v takovém postoji nebyla žádná.