Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Velikonoce - triduum
Zelený čtvrtek / Stůl slova / Rozbor biblických textů - Aleš Opatrný

Eucharistie má být večeří, kterou, obrazně řečeno, také máme jíst s přepásanými bedry a holí v ruce: jíst totiž připraveni na cestu.

Rozbor textu

1. čtení
Ex 12, 1-8.11-14
Důraz tohoto textu není v prvé řadě na tom, jak probíhaly události v Egyptě, ale na tom, jak mají Židé vyvedení z Egypta slavit.

Nařízení platí pro každého člověka, ale slavnost má především rodinný charakter. Proto se mají k jedení beránka sejít, spojit, je-li jich málo.

Vzhledem k tomu, že jde především o ustanovení oslavy vyvedení z Egypta, je důraz spíš na jedení beránka, než na pomazání veřejí. Jídlo v cestovním oblečení a ve spěchu navozuje nejen atmosféru odchodu z Egypta, ale také vede k tomu, aby v každé generaci bylo toto osvobození prožíváno jako aktuální událost, aby bylo slavením zpřítomněno.


2. čtení
1Kor 11, 23-26
Velikonoční večeře, slavená až do dneška ve věřících židovských rodinách na památku mocného Božího činu záchrany, je rozhodně víc, než jen připomínkou věcí minulých. A právě tak i naše čtení. My, křesťané, totiž žijeme v plnosti Hospodinovy Paschy (přejití), v plnosti soudu. Beránek, jehož krví jsme chráněni před věčnou smrtí, je Beránek Boží - Ježíš. A ujištění o naší ochraně krví Beránka můžeme a máme prožívat v každé eucharistii. Eucharistie má být večeří, kterou, obrazně řečeno, také máme jíst s přepásanými bedry a holí v ruce: jíst totiž připraveni na cestu. Je třeba se od této večeře neprodleně vydat na cestu za naším Pánem, protože jen to je cesta do zaslíbené země. Je to ovšem taky cesta přes poušť i kříž. Ale se zaručeně dosažitelným koncem, se vstupem do "země", ze které nebudeme vyhnáni.


Evangelium
Jan 13, 1-15
Tam, kde synoptici vkládají text o poslední večeři s ustanovením Eucharistie, má Jan scénu mytí nohou s prohlášením, že Ježíš je skutečně Pán, Kyrios, vyvýšený nade všechny. Tento obraz Pána je ale korigován tak, aby měl skutečně mesiášské rysy - tento vyvýšený Pán umývá učedníkům nohy, dělá službu otroka. Což je vyjádřením základní skutečnosti - Ježíš, Boží Syn, zemřel za hříšníky.

Dvě postavy jsou v tomto úryvku ještě velmi důležité: Jidáš a Petr. Oba Ježíši nerozumí. Ale zatímco Petr se (pro tuto chvíli) podřídí, Jidáš jedná na vlastní pěst - a to ke své zkáze