Opatrný Aleš | Sekce: Kázání

Rozbor biblických textů - Aleš Opatrný

Eucharistie má být večeří, kterou, obrazně řečeno, také máme jíst s přepásanými bedry a holí v ruce: jíst totiž připraveni na cestu.

Rozbor textu

1. čtení
Ex 12, 1-8.11-14
Důraz tohoto textu není v prvé řadě na tom, jak probíhaly události v Egyptě, ale na tom, jak mají Židé vyvedení z Egypta slavit.

Nařízení platí pro každého člověka, ale slavnost má především rodinný charakter. Proto se mají k jedení beránka sejít, spojit, je-li jich málo.

Vzhledem k tomu, že jde především o ustanovení oslavy vyvedení z Egypta, je důraz spíš na jedení beránka, než na pomazání veřejí. Jídlo v cestovním oblečení a ve spěchu navozuje nejen atmosféru odchodu z Egypta, ale také vede k tomu, aby v každé generaci bylo toto osvobození prožíváno jako aktuální událost, aby bylo slavením zpřítomněno.

2. čtení
1Kor 11, 23-26
Velikonoční večeře, slavená až do dneška ve věřících židovských rodinách na památku mocného Božího činu záchrany, je rozhodně víc, než jen připomínkou věcí minulých. A právě tak i naše čtení. My, křesťané, totiž žijeme v plnosti Hospodinovy Paschy (přejití), v plnosti soudu. Beránek, jehož krví jsme chráněni před věčnou smrtí, je Beránek Boží - Ježíš. A ujištění o naší ochraně krví Beránka můžeme a máme prožívat v každé eucharistii. Eucharistie má být večeří, kterou, obrazně řečeno, také máme jíst s přepásanými bedry a holí v ruce: jíst totiž připraveni na cestu. Je třeba se od této večeře neprodleně vydat na cestu za naším Pánem, protože jen to je cesta do zaslíbené země. Je to ovšem taky cesta přes poušť i kříž. Ale se zaručeně dosažitelným koncem, se vstupem do "země", ze které nebudeme vyhnáni.

Evangelium
Jan 13, 1-15
Tam, kde synoptici vkládají text o poslední večeři s ustanovením Eucharistie, má Jan scénu mytí nohou s prohlášením, že Ježíš je skutečně Pán, Kyrios, vyvýšený nade všechny. Tento obraz Pána je ale korigován tak, aby měl skutečně mesiášské rysy - tento vyvýšený Pán umývá učedníkům nohy, dělá službu otroka. Což je vyjádřením základní skutečnosti - Ježíš, Boží Syn, zemřel za hříšníky.

Dvě postavy jsou v tomto úryvku ještě velmi důležité: Jidáš a Petr. Oba Ježíši nerozumí. Ale zatímco Petr se (pro tuto chvíli) podřídí, Jidáš jedná na vlastní pěst - a to ke své zkáze

Autor: Opatrný Aleš

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 17,8-13; Žalm 121; 2 Tim 3,14 – 4,2
Lk 18,1-8

Ježíš velmi okatým způsobem ukazuje, že Bohu na člověku záleží. Když už i nespravedlivý soudce se nechá pohnout ke zjednání spravedlnosti, oč více Bůh. Snad každý přitaká logickému důsledku vyprávěného podobenství. Ale Ježíš míří jinam. Svatý Lukáš na začátku poznamenal: „Ježíš vypravoval… podobenství, že je třeba stále se mod-lit a neochabovat.“ Neochabovat, být mdlého ducha či ztratit odvahu jsou docela běžné nemoci křesťanů. Po čase nadšení se modlitbě a rozhovoru s Bohem vzdalujeme. Proto na konci úryvku Ježíš poznamenává, zda nalezne víru, až přijde. Ochablost je protikladem vytrvalosti, kterou naznačilo první čtení. Jsou tací, kteří by podle Ježíšova podobenství nedošli ani ke dveřím soudce, natož aby zabušili. Ježíš je povzbuzuje k odvaze. Pak jsou ale ti, kteří vědí jak „zabušit“ na dveře. Ale po prvním pokusu to vzdají. Bůh však čeká, že ho oslovíme a budeme ho zvát do událostí svého života. Jestliže jsme ochabli, pak právě dnes můžeme povstat a znovu se o modlitbu opřít.