Bůh je sám v sobě dialogem, sám v sobě společenstvím. - archív citátů

Sekce: Knihovna

Aleš Opatrný

2. Praktické otázky při katechezi

z knihy Modlitba při katechezi , vydal(o): Pastorační středisko

2.1. Má se modlit jen katecheta sám? Nebo se mají modlit děti s ním? Všechny, nebo jen ty, které chtějí?

Odpověď na prvou otázku bude záležet na tom, jak velké děti v hodině máme. Podle toho totiž bude třeba upravit styl modlitby. Ale v každém případě je třeba aby děti udělaly zkušenost (a to opakovaně) jak s modlitbou katechety, tak se společnou modlitbou s katechetou. Modlitba katechety před dětmi se ovšem nemá podobat ukázce, po jejímž předvedení se děti budou snažit napodobit to, co viděly. Modlitba katechety před dětmi má jen tehdy cenu, je-li autentickým projevem víry. Jinými slovy: katecheta se má modlit tak (pravdivě a upřímně), že jeho modlitba by byla stejná ať ho děti pozorují nebo není-li nikdo přítomen. Na děti je možné a potřebné brát ohled snad jen potud, že se katecheta vyhne cizím a pro děti nesrozumitelným slovům a výrazům. Ale má se modlit i tak jazykem dospělého, ne jazykem dítěte, protože sám dítětem není.

Pokud se modlí děti s katechetou, tedy všichni společně, bude modlitba spíš přizpůsobena dětem. Ale i v tom případě by měla být taková, aby více méně všechno, co se v modlitbě řekne, bylo jak pro děti, tak pro dospělé pravdivým vyjádřením, ne hrou, ne řečí "jakoby to bylo pravdou".

Pokud jde o zapojení dětí, je samozřejmě žádoucí, aby se modlily děti všechny. Když ale uvážíme, že modlitba je jakožto projev víry něčím velmi osobním, je požadavku, aby se modlili všichni, postavena určitá hranice. Dá se stručně říci, že dítě musí mít "právo nemodlit se" a katecheta má povinnost zjistit velmi taktně příčinu tohoto stavu, aby, pokud je to možné, pomohl překážku odstranit. Rozhodně však není možné nutit a naléhat, aby se dítě modlilo nahlas při modlitbě vlastními slovy. Zde je to jako u dospělých: lze k modlitbě vybídnout, dodat odvahy, udělat prostor - ale tím vše končí. Pro někoho je prostě takovýto způsob modlitby dočasně nebo trvale nepřijatelný nebo spíše nerealizovatelný. Zde je třeba připomenout, že pokud jde o projevy víry, nemůže katecheta chtít dosáhnout u všech dětí předem daných cílů. Tím by z osobních projevů a postojů víry dělal jakési nacvičené úkony bez vnitřního obsahu. Jeho práce je mnohdy "setbou bez sklizně". Tu udělá možná někdo jiný a nelze ji termínovat!





2.2. A jak je to s dětmi, které nevěří?

Nevěřící děti z nevěřících rodin jsou dnes přítomny ve většině skupin, kde se vyučuje náboženství. A ještě masivnější je jejich přítomnost v křesťanských nebo církevních školách. Katecheta je ve dvojím ohni: na jedné straně má brát ohled na osobnost dítěte a nemá ho nutit k něčemu, co by bylo v rozporu s jeho osobním přesvědčením. Na druhé straně nemusí být pro dítě příjemná ani situace, kdy svobodně nedělá něco, co dělá většina a připadá si poněkud vyřazeno.

Na první pohled se zdá, že nejjednodušší by bylo v těchto situacích se nijak společně nemodlit a odkázat modlitbu do sféry ryze soukromé. Nebylo by to ale vůči věřícím správné a nakonec by to u všech mohlo zatemňovat komunitární charakter křesťanské víry. Víra je přece osobní věc s neodlučitelným prvkem společného prožívání. Je tedy třeba věci zařídit tak, aby se obě strany, tedy jak věřící tak nevěřící, učili úctě a toleranci: aby jedni snášeli při společných akcích modlitbu druhých a druzí aby stejně snášeli a respektovali "nemodlitbu" prvých. Úcta a respekt jsou větší hodnoty než pouhé přizpůsobení se nebo podřízení se většině.





2.3. Nebo jak to udělat ve veřejných zařízeních, jako je křesťanská škola, kde jsou děti věřící i nevěřící pohromadě? Jak respektovat na jedné straně osobnost dětí a na druhé straně profil a charakter školy?

Je třeba v prvé řadě rozlišit církevní zařízení, určená výlučně pro náboženské účely - např. kostel či farnost, kde se samozřejmě koná všechno to, co oblasti kultu a křesťanských zvyklostí patří a kde se v zásadě předpokládá, že se těchto činností mohou zúčastnit a zúčastní všichni, kdo do nich patří - od zařízení, která jsou sice zřízena církví, ale jsou určena i pro veřejnost necírkevní, jako jsou charitativní zařízení nebo křesťanské či církevní školy. Křesťanská škola patří do druhé z uvedených skupin. Je otevřena všem, i těm, kdo do církve nepatří. Ti samozřejmě musí počítat s tím, že škola bude mít charakter křesťanský, že se v ní tedy budou například slavit křesťanské a nikoliv muslimské svátky, že bude orientovaná na křesťanské hodnoty a že se v ní budou setkávat s různými projevy křesťanského kultu. Předpokládá se tedy, že studenti budou akceptovat leccos z toho, co není vyjádřením jejich osobního přesvědčení, ale tato podmínka neznamená, že budou toto všechno konat - tedy že jakožto víře vzdálení, budou jednat jako věřící. To by vedlo ostatně nejen k neúctě vůči jejich přesvědčení, ale byla by to také časem nejspíš výchova k pokrytectví, tedy věc zcela nežádoucí. Žádoucí by naopak bylo, aby se takovéto školy staly víc než jiné místem výchovy k toleranci (nikoliv lhostejnosti!), ke schopnosti akceptovat s úctou přesvědčení druhého. Neštěstím ovšem je, sklouzne-li se místo toho na rovinu prestižního souboje, kde se pečlivě poměřuje, kdo v čem o kolik ustoupil a ústupky se považují za projev slabosti nebo za zradu. V každém případě je třeba pečlivě rozlišit a klidně zvážit, co se z projevů specificky křesťanských bude ve škole dělat veřejně a co společně (tedy co se bude dělat před všemi a co budou dělat všichni). Pokud jde o modlitbu, je samozřejmě možné, aby se někdy modlili "někteří před všemi", ale není možné, aby se žádala společná modlitba od všech, tedy i od nevěřících.





2.4. Je možné někoho k modlitbě nutit nebo přinutit?

Rozlišme zde dvě věci: zda má určitý tlak pomoct k překonání lenosti, pohodlnosti nebo ostychu - potom může být dobrý, je-li přiměřeně jemný a úctyplný. Nebo zda vede k potlačení osobních postojů a má za následek odpor, posměch nebo neupřímnost. Potom je v každém případě škodlivý a může dobře vychovávat k nepřátelství vůči víře a zejména církvi. Pokud se křesťan odvolává na to, že byl třeba v dětství doma či ve škole sám k modlitbě nucen a i teď věří a modlí se, potom ať uváží, že je to spíš navzdory těmto zkušenostem než jejich důsledkem. A že tyto praktiky v jeho okolí vychovaly řadu pokrytců a zejména řadu odpůrců církve a křesťanského náboženství.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Modlitba

Mediálně spolupracujeme.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Př 8,22-31; Žalm 8; Řím 5,1-5
Jan 16,12-15

Často se opakuje, že člověk nedokáže proniknout tajemství Boha. Není však třeba chtít všemu rozumět, jako by Bůh byl nějaký stroj. Bůh je především živý, a tak lze nahlédnout jeho život tak, jak vypráví evangelia. Bůh se dává. Nejen člověku, ale především jednotlivé osoby uvnitř Boha se vzájemně činí šťastnými – darují se jedna druhé. Bůh Otec není tatínkem Ježíšovi v lidském pojetí, ale je tím, kdo miluje první. Kristus není Syn ve smyslu potomka, ale je tím, kdo odpovídá na Otcovu lásku. Duch svatý není nějaký jiný potomek Boha Otce, ale je samotnou láskou Otce a Syna. Do tohoto společenství nás Bůh pozval.
Další text k zamyšlení na toto téma:
„Přede mnou můžeš být takový, jaký jsi. Respektuji tvou výjimečnost.“ Nebo lépe: „Můžeš se stát ještě více sám sebou.“
Skutečné společenství podle vzoru Trojice není splynutí ani sloučení. Skutečná láska respektuje odlišnost druhého. Je to, jako by Otec říkal: „Staň se ještě více Synem“, a naopak. Stejně to platí i pro Ducha. Láska nevylučuje odlišnost, naopak: respektuje jedinečnost druhého.
https://www.pastorace.cz/clanky/model-idealniho-souziti-lze-najit-v-bohu?=fm

Zdroj: Nedělní liturgie

Slavnost Těla a krve Páně (´Božího těla´)

(16. 6. 2019) Svátek, který katolická církev slaví ve čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice, aby zvlášť oslavila - eucharistii.

Slavnost Nejsvětější Trojice

(14. 6. 2019) Svátek připomíná ústřední křesťanskou nauku o Bohu, který je Láska, a který existuje ve společenství tří osob: Bůh -...

Výběr z letáčků Brněnské tiskové misie k využití např. v kostelích

Výběr z letáčků Brněnské tiskové misie k využití např. v kostelích
(13. 6. 2019) Brzy budou prázdniny a kostely budou otevřeny i pro náhodné kolemjdoucí, trávící v našem okolí třeba dovolenou....

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)
(13. 6. 2019) "Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha. Není to hezký...

Duchovní odkaz Tomáše kardinála Špidlíka - 21. října 2019

Duchovní odkaz Tomáše kardinála Špidlíka - 21. října 2019
(12. 6. 2019) Pozvání na mezinárodní konferenci ke 100. výročí narození kardinála Tomáše Špidlíka, kterou bude pořádat Výbor pro...

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

(11. 6. 2019) Ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (latinsky festum...

Letnice, Svatodušní svátky...

(9. 6. 2019) O Letnicích křesťané slaví slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes)...

Aleš Opatrný oceněn Universitou Karlovou

Aleš Opatrný oceněn Universitou Karlovou
(7. 6. 2019) Dne 23. května předal prorektor prof. Jan Royt doc. Aleši Opatrnému během slavnostního zakončení akademického roku Te...

YOUCAT Vzpomínkové album: Moje první svaté přijímání

YOUCAT Vzpomínkové album: Moje první svaté přijímání
(7. 6. 2019) Seznamuje malé čtenáře a čtenářky s tím, kdo je Ježíš, co je na jeho příběhu nejdůležitější a jak z toho žije...