Každý ať Krista následuje podle své životní situace a tomu odpovídající formou. - archív citátů

Sekce: Knihovna

Bruno Forte

Námaha lásky je stejná jako námaha dialogu

z knihy Barvy lásky , vydal(o): Paulínky

Popírání individuality vylučuje jakoukoli možnost dialogické existence. Podstatou dialogu je uznání, že druhý člověk je darem, jejž mám přijmout, nikoli hrozbou, před níž se mám bránit. Iniciativa a pohostinnost by však neměly zůstat v kruhu pouhých dvou osob – jen tak se může jednat o skutečnou lásku. K tomu, aby se dalo účinně dospět k dialogu, je také třeba osvobodit se od veškeré panovačnosti. Tam, kde se vytváří závislost nebo sektářská podřízenost, nelze mluvit o dialogu. Dialog je autentický nejen tehdy, když se rodí ve svobodě, ale také tehdy, když je osvobozující a neustále otevřený druhým, když bere ohled na jejich potřeby a otázky a nesnaží se je popřít. „Setkání ve slovu“ musí otevírat cestu k dalším setkáním. Vede dva partnery dál, vstříc horizontům solidarity a vzájemnosti. Zde vidíme, že dialog a poslání si neodporují. Naopak, vzájemně se posilují a dodávají si na autenticitě. 

To, co člověk v dialogu lásky zdarma dává a přijímá, chce být opět zdarma nabídnuto ve stále nových dialozích. V dialogu se uvolňují skryté síly lásky. Existence pak nezůstává neautenticky uzavřena sama do sebe, ale směřuje ven ze sebe a stává se službou a darem. Taková otevřenost navenek společenství účastníků nejen nenarušuje, ale naopak mu dodává na opravdovosti a radosti.

Námaha lásky je tedy stejná jako námaha dialogu. Takovou námahu můžeme podstoupit a přivést ke skutečně dialogické existenci pouze tehdy, uvědomíme-li si, že nás v dialogu lásky, jak říká sv. Augustin, nejprve oslovil někdo Jiný: Nulla maior est ad amorem invitatio, quam praevenire amando („Neexistuje nic většího, co zve k lásce, než vyjít s láskou vstříc“). Místem, kde křesťanská víra shledává příležitost uvědomit si, že Bůh nás miloval jako první a zapojil nás do věčného dialogu božské lásky, je ta událost, kdy Bůh, „projevil svou lásku až do krajnosti“ (srov. Jan 13,1). Víra v trojiční dialog Boha – Lásky představuje nejradikálnější teologický základ životního stylu inspirovaného dialogem a postaveného na dialogu. V dialogu odpovídáme na první lásku v Duchu, který nám byl darován. Dialogem vydáváme druhým svědectví o tom, že jsme uvěřili lásce: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem“ (Jan 13,35). Bez vzájemného dialogu se křesťanský pár nikdy nemůže stát „ikonou Trojice“, pokorným, ale intenzivním odleskem, jímž se do času odráží věčný dialog tří Božských osob. Bez dialogu, který starostlivě a přátelsky navazuje vztah k lidské společnosti, nebudou moci křesťanští manželé hlásat to, co jim bylo zdarma zjeveno a darováno. I za rodinu − „malou církev“ − se Ježíš modlil v závěti své lásky:

„Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. […] Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě. […] Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.“

(Jan 17,11.17–19.21–23)


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 17,8-13; Žalm 121; 2 Tim 3,14 – 4,2
Lk 18,1-8

Ježíš velmi okatým způsobem ukazuje, že Bohu na člověku záleží. Když už i nespravedlivý soudce se nechá pohnout ke zjednání spravedlnosti, oč více Bůh. Snad každý přitaká logickému důsledku vyprávěného podobenství. Ale Ježíš míří jinam. Svatý Lukáš na začátku poznamenal: „Ježíš vypravoval… podobenství, že je třeba stále se mod-lit a neochabovat.“ Neochabovat, být mdlého ducha či ztratit odvahu jsou docela běžné nemoci křesťanů. Po čase nadšení se modlitbě a rozhovoru s Bohem vzdalujeme. Proto na konci úryvku Ježíš poznamenává, zda nalezne víru, až přijde. Ochablost je protikladem vytrvalosti, kterou naznačilo první čtení. Jsou tací, kteří by podle Ježíšova podobenství nedošli ani ke dveřím soudce, natož aby zabušili. Ježíš je povzbuzuje k odvaze. Pak jsou ale ti, kteří vědí jak „zabušit“ na dveře. Ale po prvním pokusu to vzdají. Bůh však čeká, že ho oslovíme a budeme ho zvát do událostí svého života. Jestliže jsme ochabli, pak právě dnes můžeme povstat a znovu se o modlitbu opřít.

Zdroj: Nedělní liturgie

Blahoslavený Karel Habsburský (21.10.)

(20. 10. 2019) Poslední císař rakouský, král český a uherský. Světlo ke všem důležitým rozhodnutím hledal v modlitbě... (odkaz na web…

Proč misie? Videoseriál "Víra do kapsy"

Proč misie? Videoseriál "Víra do kapsy"
(18. 10. 2019) V říjnu 2019 zve papež František všechny pokřtěné křesťany ke slavení Mimořádného misijního měsíce. Více o našem…

Oblíbené rekolekce s J. Augystynem

Oblíbené rekolekce s J. Augystynem
(17. 10. 2019) 8.–9. listopadu 2019 rekolekce na téma Eucharistie – zdroj lásky, odvahy a radosti života pořádá Pastorační…

Jerzy Popiełuszko († 19.10.1984)

Jerzy Popiełuszko († 19.10.1984)
(17. 10. 2019) V období výjimečného stavu dodával polský kněz Jerzy Popiełuszko svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše se sjížděli…

Doporučujeme ke zhlédnutí animovaný film o papeži Janu Pavlu II. na DVD

(16. 10. 2019) Při příležitosti zvolení Jana Pavla II. papežem (16.10.1978) doporučujeme animovaný film: Karol, Odvaha otce Karola

Jan Pavel II. - výročí zvolení papežem

(15. 10. 2019) 16.10. 1978 byl zvolen papežem Karol Wojtyla. V papežském úřadě byl do své smrti 2. dubna 2005. Papež Jan Pavel II.…

Terezie z Avily - Svatý, který je smutný, je smutný svatý...

(14. 10. 2019) Opravdová svatost s sebou nese radost.

Doporučujeme k přečtení: O nesnázích v manželství - Aleš Opatrný

Doporučujeme k přečtení: O nesnázích v manželství - Aleš Opatrný
(10. 10. 2019) Vyvarovat se je třeba dvou extrémů: vědomé lehkomyslnosti a přehnané ustaranosti. Hrozby a problémy nemusí znamenat…

Sv. Vintíř - společný světec Čechů a Němců (svátek 9.10.)

(7. 10. 2019) dne 9.10.1045 zemřel v šumavských lesích za přítomnosti knížete Břetislava a biskupa Severia (Šebíře). Následně byl…