Učiň mne, Pane, nástrojem abych přinášel jednotu, kde je nesvornost. - archív citátů

Sekce: Knihovna

Raniero Cantalamessa

Pomazání Duchem svatým

z knihy Víra, která přemáhá svět , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Toto živé a osobní poznání Krista nepochází z nás samých, nelze si ho žádným způsobem vydobýt, ale je výhradně darem Ducha svatého. „Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: ‘Ježíš je Pán’“ (1 Kor 12,3). Až poté, co byl v den Letnic „naplněn Duchem svatým“, může Petr s nečekanou otevřeností prohlásit: „Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali“ (Sk 2,36).

Mezi darem Ducha a zmíněným živým poznáním Ježíše tedy existuje podstatné spojení. Nikdo nemůže prohlásit „Ježíš je Pán“, pokud ho k tomu nepohne Duch svatý, a v nikom nemůže Duch svatý působit, pokud člověk nevyzná, že Ježíš je Pán. Tuto pravdu potvrzuje i zkušenost: „síla Ducha“ je dána pouze těm, kdo Ježíše prohlásí za Pána stejně přesvědčivě a bezvýhradně, jak to učinil svatý Pavel v 1 Kor 8,5-6. Všechno, doslova a úplně všechno musíme podřídit Ježíši Kristu jako „jedinému Pánu“ a teprve tehdy, až se rozhodneme to učinit, zakusíme ve svém životě novou jistotu a pocítíme novou sílu ke službě.

Na začátku jsem hovořil o tom, jak malý význam má osoba Krista pro víru lidí okolo nás. Týká se ale tento problém skutečně jen ostatních lidí, anebo má – přinejmenším do jisté míry – co do činění i s námi, věřícími a hlasateli evangelia? Vzpomeňme si na rozhovor, který vedl Ježíš s apoštoly u Césareje Filipovy, a na jeho dvě rozdílné otázky: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ – „A za koho mě pokládáte vy?“ (Mt 16,13-15). Pro Ježíše není nejdůležitější to, co si o něm myslí ostatní lidé, ale to, co si o něm myslí apoštolové.

Musíme opakovat modlitbu apoštolů „Dej nám více víry!“ (Lk 17,5) nebo modlitbu, s níž se na Ježíše obrátil otec nemocného chlapce: „Pane, věřím! Pomoz mé slabé víře!“ (srov. Mk 9,24).

Potřebujeme tedy „charismatickou víru“ v Krista. Jak ale může svatý Pavel zahrnout „dar víry“ mezi charismata (srov. 1 Kor 12,9), když je víra božskou (teologální) ctností a stejně jako bez naděje a lásky se bez ní nikdo neobejde? Svatý Cyril Jeruzalémský podává toto vysvětlení:

„Víra je pouze jedna, má však dvě stránky. Jedna její stránka se týká pravd víry … a tato je nezbytná pro spásu … Existuje ale i druhá stránka víry, a ta je darovaná Kristem. Je totiž psáno … ‘jinému se opět dostává víry od téhož Ducha’ (1 Kor 12,8-9). Tato víra, svobodně darovaná Duchem jako dar, se netýká pouze pravd víry, nýbrž je také důvodem činů, které přesahují lidské možnosti. Ten, kdo má takovou víru, může říci této hoře: ‘Přesuň se odtud tam,’ a přesune se (Mt 17,20).“[1]

Tento druh víry je plodem zvláštního pomazání Duchem. Někteří biblisté se domnívají, že právě to je hlavní význam slova „pomazání“ v Novém zákoně i u otců prvotní církve: být pomazán olejem víry a tak moci poznat pravdivost Ježíše i jeho slov.[2]

Dostane-li se člověku tohoto zvláštního pomazání, může společně s Janem prohlásit: „My jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“ (Jan 6,69), „my jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa“ (1 Jan 4,14). Víra se stává jakýmsi druhem poznání a vidění, vnitřním osvícením. Slyšíte Ježíše, jak říká: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne,“ „já jsem světlo světa“ a celou svou bytostí (nejen rozumem) vnímáte, že to je pravda.

Pomazaná víra dodává řeči prorockou moc. Dovolte mi, abych vysvětlil, jak k tomu dochází, když kážeme o ukřižovaném a zmrtvýchvstalém Pánu. Během promluvy si kazatel v jisté chvíli a zcela nezávisle na svém rozhodnutí uvědomí, že v něm začíná cosi působit – jako by skrze jeho hlas přicházel signál na jiné vlnové délce. Uvědomuje si ho proto, že začíná cítit hluboké pohnutí a vnímá, že je nadán mocí a promlouvá mimořádně přesvědčivě. Přitom si je však zcela jasně vědom, že nic z toho není jeho zásluha. Vycházejí z něj pronikavá a sebejistá slova a on zakouší dotyk oné „moci“, kterou vnímali také všichni Ježíšovi posluchači. Ten, kdo takové řeči naslouchá, je uveden do stavu absolutního soustředění, do něhož ho nemůže přivést žádný jiný hlas: i on se cítí být zasažen a často vnímá zvláštní chvění po celém těle.

V takový okamžik pak lidský řečník a lidský hlas zcela umlká a ustupuje stranou, aby dal volný průchod zcela jinému hlasu. Kdosi řekl: „Když pravý prorok hovoří, mlčí.“[3] Neboť tehdy, když hovoří pravý prorok, má mluvit někdo úplně jiný. Bůh říká svým prorokům, ubohým a hříšným lidským tvorům: „Budeš zase mými ústy“ (Jer 15,19), a pouhá myšlenka na toto ujištění způsobí, že se Boží posel zachvěje.

Samozřejmě že k tomu nedochází po celou dobu se stejnou intenzitou. Některé okamžiky jsou výjimečné. Bohu stačí jen jediná věta, jediné slovo. Řečník i posluchači mají pocit, že v určité chvíli se s kazatelovými slovy mísí ohnivé jiskry a tato slova se pak žhaví do běla a září. Ze všech možných obrazů je představa ohně k popisu tohoto působení Ducha nejméně nepřiměřená. Proto se také o Letnicích Duch svatý ukázal v podobě „jazyků jako z ohně“ (Sk 2,3). O Eliášovi čteme, že „povstal jak oheň a jeho slovo plálo jak pochodeň“ (Sir 48,1), a v knize proroka Jeremiáše prohlašuje sám Bůh: „Copak mé slovo nepálí jak oheň … není jako kladivo, které roztlouká skálu?“ (Jer 23,29). (Dva způsoby, jak připravit řeč…)

To nejlepší, co můžeme dělat v okamžicích, jako je tento, je prosit Boha o nové pomazání jeho Duchem, aby každý, kdo bude z tohoto shromáždění odcházet, dokázal v důvěře a společně s Ježíšem prohlásit: „Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst“ (Lk 4,18).

Předtím než se vydáme konat dílo evangelizace, nám tedy zbývá udělat jediné: jednoduše poprosit o pomazání. Mnoho mých modliteb zůstalo bez odpovědi, ale jen zřídkakdy to byly prosby o pomazání, a to zvláště v situacích, kdy jsem se cítil slabý, unavený a naprosto neschopný cokoliv říct. Pak se jednoduše modlím: „Nebeský Otče, ve jménu tvého Syna Ježíše a pro jeho slávu tě prosím, uděl mi pomazání Duchem, abych mohl přesvědčivě a přitom laskavě hlásat evangelium.“ Pojďme se těmito slovy, všichni společně a právě teď, pomodlit! Všichni potřebujeme být pomazáni…

Byly chvíle, kdy jsem téměř fyzicky vnímal, jak na mě pomazání sestupuje. Cítil jsem hluboké pohnutí, duše prožívala vědomí jasu a jistoty a všechny stopy nervozity, strachu a bázlivosti zmizely.



[1] Sv. Cyril Jeruzalémský, Katecheze, V, 10-11.

[2] Srov. Ignace de la Potterie, „L’unzione del cristiano con la fede“, In: Biblica 40 (1959), str. 12–69.

[3] Filón Alexandrijský, Quis rerum, 266, In: Les oeuvres de Philon d’Alexandre, sv. 15, Paris 1966, str. 300. 


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Jon 3,1-5.10 ; Žalm 25 ; 1 Kor 7,29-31
Mk 1,14-20

Boží království není žádný politický systém. Je to označení všeho, kde vládne Bůh – času, prostoru, událostí a především lidských srdcí. Blízkost jeho království platí stále. Stačí se jen obrátit za ním. I dnes říká Pán: „Pojď za mnou!“ To není jen pokyn mladým, kteří hledají, co se životem. To je výzva každému člověku, tedy dnes i nám.

Zdroj: Nedělní liturgie

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2021) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…

František Saleský (svátek 24.1)

(23. 1. 2021) Učitel duchovního života pro všední život, Učitel církve, patron novinářů a spisovatelů.

21.1.2014 zemřel P. Karel Fořt - ´Otec Karel z RFE´

(21. 1. 2021) Dlouholetý oblíbený redaktor náboženského vysílání Radia Svobodná Evropa.

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí
(16. 1. 2021) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Týden modliteb za jednotu křesťanů - smíření křesťanů přesahuje lidské síly...

(14. 1. 2021) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem…

Etty Hillesum - výročí narození (15. 1. 1914)

(13. 1. 2021) Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v židovské rodině…

15.1.2008 zemřel jeden z českých předních biblistů Profesor Jan Heller

(12. 1. 2021) Když se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude dál? Někdo ulpí na tom, co uplývá. To rozmnožuje bolest. Někomu je však dáno…

Nechte se očkovat, vybízí papež František

Nechte se očkovat, vybízí papež František
(12. 1. 2021) Lhostejnost je ničivá...

Marie Elekta od Ježíše (1605–1663), svátek 11.1.

(10. 1. 2021) V roce 1656 se konečně přes různé překážky podařilo realizovat založení pražského Karmelu. Zakladatelkou byla matka…