Předmluva

Začíst se do každého textu pana profesora Jana Hellera je pro zainteresovaného čtenáře vždycky velikým dobrodružstvím, které připomíná objevnou cestu. Nejen proto, že vzhledem ke své opravdu úctyhodné vědecké erudici prof. Heller čtenáře obohacuje množstvím cenných informací k jakémukoli tématu ze svého oboru, ale i proto, že hovoří ze zkušenosti zralého, hluboce věřícího člověka, která mu dává moudrý nadhled a schopnost naznačit někdy originální, překvapivé řešení problému, otevřít tvůrčím způsobem novou perspektivu, která není bez významu i pro zásadní životní orientaci.

Taková je i jeho práce o symbolice čísel a jejím původu, ve které shrnul své poznatky z nejrůznějších oblastí starověké kultury, samozřejmě se zvláštním zřetelem ke Starému a Novému zákonu. Při procházce symbolickými významy jednotlivých čísel si čtenář uvědomí nejednu zajímavou souvislost, která mu dosud unikala, a ovšem také hranice, na něž naše poznání naráží a které prof. Heller poctivě přiznává.

Symbolika čísel je tématem v dnešní době velmi diskutovaným, a to z různých, někdy značně problematických pozic. Předkládaná práce prof. Hellera je bezesporu kvalitním odborným příspěvkem do této diskuse, umožňujícím českému čtenáři udělat si ucelenou představu o tom, jakou roli hrála čísla v myšlení a životě starověkých lidí, na jejichž odkaz v mnoha ohledech navazujeme. Za to se pochopitelně sluší vyslovit autorovi upřímný dík a rovněž přání, aby jeho knížka našla co nejvíc takových vnímavých čtenářů.

Josef Hřebík,
vedoucí katedry biblických věd
Katolické teologické fakulty UK

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jan Heller

Témata: Bible, Boží slovo, Písmo svaté

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.