Sekce: Knihovna

Jan Heller

2. Symbolika čísel 1, 2, 3

z knihy Symbolika čísel v Bibli

1

Na počátku číselné řady stojí jednička. Lze vést rozhovor o tom, zdali i jednička je už číslo. V každém případě však má svou symboliku. Je znamením nerozdělenosti, jednoty, sjednocení, a tak i Boha, ať už osobního jediného Boha v křesťanství či v islámu, nebo jediné všeobjímající božské prapodstaty v některých systémech panteistických. "Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jeden jest" (Dt 6,4) bylo základní vyznání Božího lidu staré smlouvy a ozývá se znovu v řadě míst Starého (Mal 2,10) i Nového zákona (M 12,32). Jediný Bůh pak znamenal i jediný chrám a jediný oltář (2Pa 32,12), jak se to prosadilo v Ezechiášově a zvláště pak v Joziášově reformě (2Kr 23). V Novém zákoně pak proti jednomu Otci (Mt 23,9) stojí jeden mistr a jeden vůdce - Kristus (Mt 23,8.10), a proto i jedna víra a jeden křest (Ef 4,4-6) a tedy i jediná církev, i když se projevuje v mnohosti mnoha sborů. Boží jedinost v bibli je ovšem výrazem pro Boží jedinečnost a je tedy spíše záležitostí úrovně nežli počtu, kvality nežli kvantity. - Poněkud jiného druhu je vše pronikající jedinost božství, o které se mluví v mystice. V indické i novoplatónské, řecké mystice je ústředním pojmem "to Jedno" - řecky to hen, latinsky unum, jediný božský princip, který je základem všeho jsoucna. Pro to mají mystikové - od Valentina Weigela (1533 - 1588) po Angela Silesia (1624 - 1677) - názorný obraz, převzatý z počtů: Jako je jednička obsažena a skryta ve všech vyšších číslech, tak je Bůh skrytě obsažen a přítomen ve všem stvoření, ve všem jsoucnu.





2

Dvojka je číslo protikladu, polarity, alternativy. Nejzávažnější úlohu má v náboženství staročínském, kde je všechno jsoucno ovládáno dvěma principy: jang je princip mužský, tvrdý, světlý, aktivní, kdežto jin je princip ženský, měkký, temný, pasivní. Celý vesmír je rozdělen do dvojic jang a jin: slunce a měsíc, nebe a země, muž a žena, vládce a poddaný, den a noc, léto a zima - to vše jsou jevové formy tohoto podvojného principu. Poněkud jiného druhu jsou dvojiny čili dyady bohů, známé z indického a staroíránského náboženství. V Indii to jsou Mithra - Varuna, Agni - Soma a Višnu - Šiva; v Íránu Ahura Mazda, doslova bílý pán, tedy bůh dobra, a proti němu Angra Mainju, doslova zlý duch, tedy bůh zla. Takto pojatý protiklad dobra a zla ovšem na biblické půdě nemá místo. Biblické dvojiny mají proto jiný ráz: buďto prostorový, totiž nebe a země, anebo časový, totiž tento věk a budoucí věk. Křesťanské bohosloví zná ovšem také dvojí smlouvu, starou a novou, a apoštol Pavel mluví o dvojím člověku, starém Adamu a novém Kristu (1Kor 15,45-49). Stará dogmatika mluvila o dvojí přirozenosti Kristově, božské a lidské. Mystika rozeznávala dvojí způsob života, jeden zaměřený dovnitř a druhý navenek, latinsky vita contemplativa et vita activa, který viděla ve dvojicích sester Líe a Ráchel či Marii a Martě. Souhrnem však lze říci, že se ve všech těchto uvedených dvojicích vždycky objevuje nějak myšlenka protikladu, polarity. A to je hlavní náplní symboliky čísla dvě.





3

Trojka je první skutečné číslo - proti jedničce jako jednotě a dvojce jako protikladu. Někteří badatelé se domnívali, že její zvláštní význam v dějinách náboženství pochází z toho, že prý primitivní člověk uměl počítat jen do tří (tak Usener). To je ovšem sotva pravděpodobné. Spíše jde o to, že číslo tři má v sobě jakoby počátek, průběh a závěr nebo zrození, život a smrt. Tak odpovídá základnímu indoevropskému třídění času na minulost, přítomnost a budoucnost. Také označuje rodinu: otec, matka, dítě. Pro filozofy od časů Hegelových je trojka šifrou tří základních stadií dialektického vývoje: these, antithese, synthese.

Staré náboženské systémy byly plné božských trojic. Staří Babyloňané rozeznávali dokonce několik trojic: Kosmickou Anu (pán nebe) - Enlil (pán země) a Ea (pán vod); a astrální Sin (měsíc) - Šamaš (slunce) - Ištar (Venuše). V Egyptě zase měli trojice Amon - Chonsu - Nut nebo Osiris - Isis - Horus. A když se jim to zdálo málo, vyspekulovali si v Onu dokonce ztrojenou trojici čili devítici hlavních božstev. Podobné božské trojice máme doloženy i ve staré Indii (Brahma - Višnu - Šiva), v Římě i v Řecku a dokonce i v Číně a Japonsku. Není divu, že právě v protikladu k takovým trojicím a mnohobožství vůbec přichází Starý zákon s vyznáním jediného Boha. - Od božských trojic se zvláště v hinduismu a novoplatonismu odvozovaly trojice metafyzické a psychologické (duch - duše - tělo nebo Augustinova trojice: paměť - chápání - láska nebo modernější trojice: vůle - rozum - cit). K nim přistupují trojice etické, třeba tři známé ctnosti: víra - naděje - láska nebo tři stupně mystické: očištění - osvícení - sjednocení.

Zvláštní je křesťanská svatá Trojice Otec - Syn a Duch svatý. V ní souvisí trojka se třemi svědky. Staří bohoslovci ji viděli předobrazenu na mnoha biblických místech, třeba tam, kde Bůh mluví v množném čísle (Gn 1,26: učiňme člověka, Gn 11,7: sestupme, Iz 6,8: Kdo nám půjde?) nebo kde je zastoupen třemi anděly (Gn 18,2). V NZ se pak uvádí především Mt 28,19: křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a zvláště 1Jan 5,7: Tři jsou, kteří svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo a Duch, a ti tři jedno jsou. Toto poslední místo je ovšem pozdější vsuvka do řeckého textu. Celkem lze říci, že biblické doklady pro Trojici jsou slabé, že v bibli ještě ucelené učení o Trojici není. A přece toto učení mělo ve staré době, kdy je církev prohlásila za věroučný článek, důležitou funkci: zdůrazněním Boží nevystižitelnosti a nevypočitatelnosti, ba paradoxu, že tři jsou jeden, se zabránilo tomu, aby křesťanství nebylo zaměněno s filozofickým monoteismem (jednobožstvím) nebo dokonce s přírodním panteismem (všebožstvím), který také hlásal jediný božský princip. Ale co s Trojicí dnes? Musíme si ji nově vyložit. Nejlepší výklad, který znám, pochází od prof. Daňka. Ten říkával: Trojice nám chce říci: Bůh nade mnou (Otec), Bůh v bratru (Syn) a Bůh ve mně (Duch sv.) je tentýž Bůh.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Předmluva
• 1. Symbolika čísel a její původ
• 3. Symbolika čísel 4, 5, 6, 7
• 4. Symbolika čísel 8, 9, 10, 11
• 5. Symbolika čísel v intervalu 12-1001
• 6. K problémům velkých čísel v SZ
• 7. Ještě k velkým číslům
• Bibliografie