Předmluva

DUABUS HONESTIS DOMNIS ECCLESIAE BOHEMICAE: SORORI ILLUMINATAE NERUŠILOVÁ ET DOCTRICI MARGARETAE KORONTHÁLYOVÁ QUAE MIHI, UNAQUISQUE, MODO STATUI SUO PROPRIO, EXEMPLUM VITAE CHRISTIANAE MONSTRAVERUNT

Předmluva

Tato práce vznikla na konci mého studia teologie na KTF UK. Původně se mělo jednat o seminární práci, jíž jsem měl uzavřít sérii neobyčejně zajímavých a pro mne přínosných setkání na vědeckém semináři z kanonického práva. Původně plánovaný rozsah práce, 10 až 20 stran, se mi bohužel nepodařilo zachovat. Když jsem viděl, že stanovené pensum přesáhnu, rozhodl jsem se, že tuto práci pojmu jako jistý druh dobrovolné závěrečné práce k ukončení magisterského studia teologie na KTF UK.

Vzniklo tedy cosi, co svým rozsahem a komplexností přesahuje běžnou seminární práci a co si zároveň svým rozsahem, ani svou úrovní nemůže a nechce dělat nárok práce diplomové.

Všechny její čtenáře a hodnotitele tedy prosím o shovívavost s nezkušeností a nedisciplinovaností začínajícího „vědátora“, který si dovoluje předložit práci, jež poměrem využitých pramenů a primární literatury a literatury sekundární, ale i úrovní zpracování skutečně odpovídá práci seminární, i když svým rozsahem, seminární práci značně hypertrofní.

Přesto si poněkud neskromně dovoluji poděkovat prostřednictvím této práce Hospodinu a svým rodičům za to, že jsem, všem kněžím a laikům, kteří mne, ať tak či onak, naučili poznávat a milovat Hospodina a jeho církev, a všem pedagogům KTF UK za vše, čemu jsem se pod jejich vedením naučil.

Zvláštní dík patří váženému panu profesorovi JUDr. ThDr. Miroslavu Zedníčkovi za jeho výtečné přednášky z Kanonického práva a za tutor classes Vědeckého semináře, který, i přes svou vytíženost, vedl pro jediného zájemce, totiž mou maličkost.

Velký dík patří také PhDr. Ivaně Albrechtové za jazykovou korekturu této práce.

V Praze dne 18. 6. LP 1997
Libor Holý

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Libor Holý

Témata: Církev

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

16. 11. 2025, 9. 11. 2025

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.