13. 3. 2018 , (Foto: ima)

Byl jsem podrážděný, že zrušili „mou“ mši

mše v poušti, poušť, hory, holy mass, desert

Bylo to minulou neděli. Šinu si to tak na dovolené na „svou“ obvyklou mši, ve „svém“ obvyklém čase a ve „svém“ obvyklém kostele. S překvapením však naleznu kostelní dveře zamčené. Dneska tu není žádná mše, leda o hodně později.

Na oplátku mě ale vývěska informuje o jiné mši, která za dvacet minut začíná v nějakém parku, který vůbec neznám…

Zavolal jsem na opodál stojícího muže ve svátečním oblečení, s béžovým svetrem přehozeným přes ramena. Vypadal stejně zmateně jako já. Když jsem se ho zeptal, jestli ví, kde se nachází ten park, pokrčil rameny a lehce podrážděně odpověděl: „Někde v háji!“ A odešel směrem, odkud přišel.

Já jsem byl taky podrážděný. Proč musíme pokaždé měnit svoje návyky? Už tak je těžké mezi rodinné povinnosti vměstnat mši! Váhal jsem, jestli se nemám vrátit domů. Ale pak jsem se rozhodl, že ten jejich pitomý park zkusím najít. Nasedl jsem znovu na kolo a vyjel. Neodbytná chuť vrátit se radši domů přišla ještě několikrát. Nakonec jsem onen park našel a zamířil směrem k místu konání mše pod širým nebem, odkud se už zdálky linul bečivý nářek dud.

Byla to obrovská mše, v přírodním amfiteátru, s orchestrem a lidovými kroji.

Posadil jsem se do trávy, jednak zaskočený tím davem, ale i lehce rozčilený tím, kde jsem se to vlastně ocitl.

Pomalinku jsem se nechal unášet průběhem a pozoroval množství lidí v kruhovém hledišti, zpívající pod nebem, pokrytým nádhernými obrovskými mraky. Najednou jsem vše viděl nově, teď když jsem neseděl, ve „své“ obvyklé prázdninové farnosti na „svém“ obvyklém místě úplně vlevo. A před mýma očima se objevila pravda o církvi tak jasně jako nikdy: církev není žádná dogmatická instituce, ale spíš klub věrných, zamilovaných do Ježíše, kteří se už dva tisíce let scházejí na jeho památku, stejně jako dnes, stejně jako všude jinde na světě.

Najednou jsem byl šťastný, že do téhle legrační rodiny patřím.

Někdy je třeba změnit svůj úhel pohledu, třeba jen o několik metrů, aby člověk znovu objevil radost.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Thierry Bizot, Křesťan v záběhu
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.czwww.ikarmel.cz
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Středa 24.4.

Sk 3,1-10; Lk 24,13-35

Komentář k Lk 24,13-35: Ježíš odhaluje Písmo tak, že jim hoří srdce. Pane, zůstávej se svou církví i dnes, aby podobně odpovídala na současné palčivé problémy, a tak Tě zpřítomňovala ve světě!

Zdroj: Nedělní liturgie

Den Země - 22. dubna

Den Země - 22. dubna
(22. 4. 2019) 22. dubna si celosvětově připomínáme Den Země. Nejde o svátek, kdy bychom se měli stát nějakými pohanskými uctívači...

Proč se Velikonoce nazývají Velikonoce?

Proč se Velikonoce nazývají Velikonoce?
(22. 4. 2019) Proč neříkáme třeba Vajíčkonoce? Nebo Jaronoce?

Svatý Vojtěch (23. duben)

(22. 4. 2019) Dvakrát z Čech odešel a dvakrát se vrátil. Svůj život završil mučednickou smrtí při hlásání evangelia pohanům v...

Velikonoční "Pokoj vám", neboli šalóm

(21. 4. 2019) Výraz "pokoj vám", v hebrejštině "shalom", shrnuje celé velikonoční poselství....

Velikonoční aleluja

(21. 4. 2019) Co znamená výraz Aleluja + Aleluja od Georga Friedricha Händela

Velikonoce - svátky jara?

(21. 4. 2019) Velikonoce jsou svým původem svátkem jara. Již ale Židé dali kananejskému pohanskému svátku jara zcela nový význam...

Velikonoce

Velikonoce
(21. 4. 2019) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční noc (vigilie), příběh Velikonoc

Celosvětový den skautů - 24. duben

Celosvětový den skautů - 24. duben
(21. 4. 2019) Na svátek sv. Jiří se po celém světě připomíná Den skautů.

P. Emil Kapaun - výročí narození 20. 4. 1916

P. Emil Kapaun - výročí narození 20. 4. 1916
(19. 4. 2019) Emil Kapaun byl Americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce...