V příběhu o Ježíšově pokušení na poušti (Lk 4,1-13) vyvstávají tři falešné identity či masky, které Satan nabízí každému z nás. A také nám ukazuje, jaká rozhodnutí musíme udělat, abychom zůstali věrní svému jedinečnému životu a identitě Božích synů a dcer.

Druhé pokušení: Jsem tím, co mám (důraz na vlastnictví)

Ježíš byl vzat na vysokou horu, aby viděl veškerou slávu a moc, kterou zem skýtá. Ďábel mu prostě řekl: „Rozhlédni se a pohleď, co mají všichni ostatní. Ty nemáš nic. Jak si jen můžeš myslet, že jsi někdo? Jak chceš vůbec přežít? Jsi úplná nula!“ Zlý duch zde zaútočil pomocí strachu: jde o to, kde člověk hledá pramen svého zajištění a bezpečí.

Naše kultura poměřuje úspěch člověka na základě toho, co vlastní. Marketéři dnes utrácejí miliardy dolarů ročně ve snaze přesvědčit děti a adolescenty, že musí mít takové a takové hračky, oblečení, elektronická zařízení atd.; že na tom závisí jejich hodnota a identita. My dospělí rovněž zjišťujeme svou hodnotu pomocí srovnávání: Kdo z nás má nejvíc peněz? Kdo má nejkrásnější tělo? Kdo vede nejpohodlnější život? Naše vnímání hodnoty je často spjato i s postavením v práci – kolik dostáváme peněz a jaké máme benefity. Kdo má nejlepší vzdělání a na které škole studoval, kdo má víc titulů, kdo má jaké schopnosti a dary a kdo posbíral nejvíc ocenění. Dokonce se díváme, kdo z nás má nejpozornějšího a nejpřitažlivějšího partnera či partnerku.

Silný příklad tohoto přístupu vidíme ve filmu Amadeus. Antonio Salieri je dvorním skladatelem, jehož duše je stravována závistí a žárlivostí. Touží tvořit hudbu pro Boha a být slavný. A je skutečně dobrý. Jediná potíž tkví v tom, že není tak dobrý jako Mozart, který je prostě génius. Mozart má schopnost zkomponovat symfonii přímo ve své hlavě, což dokázalo jen pár lidí v celé historii lidstva.

Místo toho, aby uznal Mozartova génia a představil ho světu, Salieri se hněvá na Boha za jeho nespravedlnost. Bohužel uvěří tomu, že Mozarta Bůh miluje, zatímco jeho ne. Vlastně mu rozumím! Je nezvyklé vnímat se jako Bohem milovaný, nacházet svou hodnotu v Otci, který o mně říká: „Jsi můj milovaný syn, v tobě mám zalíbení“ – a to bez ohledu na to, co dělám a co vlastním.

Okolní společnost, má původní rodina i mé světské smýšlení mi neustále tvrdí, že své zajištění a bezpečí najdu jen v majetku, nadání, úspěchu a potlesku druhých.

Oproti tomu na Ježíšovi vidím, že svou hodnotu mohu pevně ukotvit pouze v podřízení své vůle Otcově lásce.

Třetí pokušení: Jsem tím, co si myslí druzí (důraz na popularitu a slávu)

Někteří z nás jsou velmi závislí na tom, co si o nich myslí druzí.

Satan ponoukal Ježíše, aby se vrhl z nejvyššího místa chrámu, aby v něj lidé uvěřili. V tu dobu lidé o Ježíšovi ještě nevěděli. Byl de facto neviditelný. Jak by si jen mohl myslet, že má nějakou hodnotu a cenu?

Většina z nás přikládá tomu, co si o nás druzí myslí, mnohem větší význam, než si uvědomujeme. Co říct, či neříct? Na kterou školu budou chodit naše děti? S kým budu chodit? Mám mu říct, že mi něčím ubližuje? O jakou kariéru budu usilovat? Komplimenty a ocenění nám dávají křídla, posilují naši image, zatímco kritika ji sráží do prachu.

Pravá svoboda nastává tehdy, kdy už nepotřebujeme být někým zvláštním v očích druhých, protože víme, že jsme milováníhodní a dobří takoví, jací jsme.

První den v léčebně se mě psychiatr zeptal: „Kdo jste?“

Existuje tolik lidí, kteří se považují za křesťany, ale zůstávají lapeni v nánosech falešného já.

Sheila Walshová, křesťanská zpěvačka, spisovatelka a bývalá televizní moderátorka  vypráví o tom, jak ji v roce 1992 její „odpojená“ spiritualita přivedla ke zhroucení:

„Ráno jsem ještě seděla ve slušivém oblečku s nadýchaným účesem v celostátním vysílání a v noci jsem se ocitla na uzavřeném oddělení psychiatrické kliniky. Byla to ta nejlaskavější věc, kterou pro mě mohl Bůh udělat.

Hned první den v léčebně se mě psychiatr zeptal: „Kdo jste?“

‚Jsem moderátorka programu The 700 Club.‘

‚Na to jsem se neptal,‘ odvětil.

‚Tak tedy, jsem spisovatelka. A taky zpěvačka.‘

‚Na to jsem se ale neptal. Kdo jste?‘

‚Nemám nejmenší tušení,‘ řekla jsem.

A on odpověděl: ‚To je správná odpověď. A proto jste tady.‘“

Sheila pokračuje:

„Posuzovala jsem se podle toho, co si o mně mysleli druzí lidé. A pomalu mě to zabíjelo.

Než jsem odešla na léčení, někteří lidé z prostředí The 700 Club mi říkali: ‚Nedělej to. Už nikdy nedostaneš žádný prostor v médiích. Když se lidé dozvědí, že jsi byla v psychiatrické léčebně nebo žes brala prášky, tak končíš.‘

Odpověděla jsem jim: ‚Víte co? Končím v každém případě. A tak o tom nemusím přemýšlet.‘

Opravdu jsem si myslela, že jsem přišla o všechno – o svůj dům, o dobrý příjem, o svou práci. Ztratila jsem všechno…, ale našla jsem svůj život. V té nejhorší chvíli svého života jsem objevila, že Bůh o mně ví úplně všechno.“

Odlišit své pravé já od požadavků a hlasů okolního světa

Může se stát, že naše falešné já okupuje tak velkou část toho, kým jsme, že si to ani neuvědomujeme. Ovšem následky toho už tak snadno zakrýt nelze: jsou jimi stálý strach, nedůtklivost (potřeba neustále se bránit), sobectví, manipulace, sebeničivé sklony, sebechvála a kariérismus, požitkářství a potřeba vyčnívat, být jiný než ostatní.

Žít novým životem zahrnuje m.j. věrnost svému pravému já. Znamená to rozpoznat své pravé já od požadavků a hlasů okolního světa a objevit své jedinečné povolání a poslání, které nám Otec dal.  Vyžaduje to naslouchat Bohu, jak promlouvá z našeho nitra, a pochopit, jak podivuhodně nás utvořil. K tomuto objevu patří, když poznáme vlastní osobnost, svůj temperament, myšlenky a pocity, co máme a nemáme rádi atp.

Slovutný kazatel Jan Zlatoústý popsal náš úkol následovně:

„Najdi dveře svého srdce
a objevíš, že jsou to dveře
Božího království.“