Připrav se i na pokušení

Již jste slyšeli, co špatní pastýři s oblibou dělávají. A teď se podívejte, nač nedbají: Neposílili jste, co bylo slabé, neuzdravili jste nemocné, zraněné – to jest zlomené – jste neobvázali. Nepřivedli jste zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené, i co bylo silné, jste zahubili, zničili, zabili. Neduživost ovce znamená, že člověk je vnitřně slabý a mohl by podlehnout pokušení, kdyby na něho nenadále a nečekaně dolehlo. 

     Když takový člověk věří, nedbalý pastýř mu neřekne: Synu, když přicházíš sloužit Bohu, stůj pevně ve spravedlnosti a bázni a připrav svou duši na pokušení. Neboť kdo takto mluví, ten slabého posiluje a ze slabého dělá silného, takže jakmile uvěří, nespoléhá už na přízeň tohoto světa. Kdyby byl totiž naučený spoléhat na přízeň světa, dosažené štěstí by ho zkazilo, a až by na něho přišla protivenství, bolestně by ho to ranilo nebo snad úplně zničilo. 

     Ten, kdo ho tak špatně vede, ho přirozeně staví na písek místo na skálu. A tou skálou je Kristus. Křesťané mají Krista napodobovat v jeho utrpení, ne od něho žádat příjemný život. Slabému dodáme sílu, když mu řekneme: »Musíš od tohoto světa samozřejmě čekat pokušení; ale Pán tě ze všech bezpečně vyvede, pokud tvé srdce od něho neodpadne. Neboť on přišel trpět, aby tvé srdce posílil, přišel zemřít, přišel se dát poplivat a korunovat trním, přišel se dát zasypat urážkami a nakonec se dal přibít na kříž. To všechno učinil pro tebe, ty pro něho nic. Nic nebylo pro něho, ale všechno pro tebe.« 

     Jací jsou to však pastýři, když se bojí urazit své posluchače, a tak je nejen nepřipravují na hrozící pokušení, ale dokonce jim slibují štěstí tohoto světa, které přece Bůh tomuto světu neslíbil? On předpověděl, že na tento svět bude přicházet až do konce trápení za trápením, a ty bys chtěl, aby křesťan byl z tohoto trápení vyňat? Právě proto, že je křesťan, bude naopak muset na tomto světě vytrpět víc. 

     Však apoštol říká: Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, budou pronásledováni. Poslouchej dobře, pastýři, který myslíš jen na sebe, a ne na to, co patří Ježíši Kristu. Apoštol praví:Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, budou pronásledováni; ale ty říkáš: »Budeš-li v Kristu zbožně žít, budeš mít hojnost všeho dobrého. A nemáš-li děti, dostaneš je a všechny vychováš, žádné ti nezemře.« Takhle tedy vypadá to tvoje stavění? Dej pozor, co děláš a na čem stavíš. Vždyť buduješ na písku. Přijde déšť, přiženou se vody, zvedne se vichřice a oboří se na takový dům, a on spadne a jeho pád bude veliký. 

     Opusť písčinu a stavěj na skále: neboť chceš-li, aby někdo byl křesťan, musí být v Kristu. Ať uváží Kristovo nezasloužené utrpení, ať uváží, že ten, který byl bez jediného hříchu, vrací, co neuchvátil, a ať uváží, co mu říká Písmo: Pán šlehá každého, koho uznává za svého syna. Buď ať se tedy připraví na rány, anebo ať si nepřeje být přijat za syna.

Z kázání svatého Augustina, biskupa

Se svolením převzato z Denní modlitby církve - breviáře