Práce je činem lásky k druhým
Práce je tím nejjednodušším, nejstálejším a nejreálnějším činem lásky k druhým. Kristus prací nepohrdal, věnoval jí nejdelší část svého života. Jestliže ale nevykonáváme práci jako službu, ale jako otročinu, ztrácíme smysl tohoto projevu lásky.
Lidé navzájem potřebují svou práci
Nemůžeme pracovat, aniž bychom tím někomu neprospívali: ten, kdo těží uhlí v dole, slouží tomu, který se ohřeje; úředník na radnici, který od rána do večera spisuje něco v kanceláři, slouží těm, kteří díky těmto papírům dostanou nějaké peníze nebo pomůcky; prodavač v obchodě slouží tomu, kdo chce nakoupit; automechanik slouží tomu, kdo potřebuje auto. Ne každá služba znamená přímý kontakt s lidmi. Jak zdravotní sestra, tak i sekretářka slouží ostatním, protože lidé potřebují k životu práci jedné i druhé.
Ne vždy jsou výsledky práce hned viditelné
Často bychom rádi odešli ze své práce a působili tam, kde jsou výsledky naší práce více viditelné a hmatatelné. A tak se vydáváme za dobrodružstvím, které po nás Bůh nežádá, a necháváme jako řešetem unikat vzácné minuty služby, kterou nám Bůh nabídl a která se skrývá v naší práci. Neboť právě tuto práci jsme dostali od Boha, i když jsme si ji sami zvolili. Dovedly nás k ní naše životní okolnosti, naše schopnosti a vlohy. Okolnosti naší práce Bůh dobře zná.
Království Boží se nachází tam, kde se právě nacházím, kde žiji
Konat svou práci a všechny povinnosti svého životního stavu znamená přijmout to místo, kde jsem, a věrně tam setrvávat, aby království Boží mohlo přijít a šířit se právě tam, kde se nacházím. Začít jednat v souladu s povinnostmi svého životního stavu znamená velkoryse přijmout to, co nás utváří — rodinu, jejímiž jsme členy; profesi, v níž pracujeme; lidi, kteří tvoří náš národ; světadíl, který nás obklopuje; svět, jehož jsme součástí; ale i dobu, ve které žijeme.
