Rok milosrdenství je svého druhu kampaní, která by nám měla pomoci k hlubšímu pochopení úžasné skutečnosti, kterou je milosrdenství jako neodlučitelná a zásadní charakteristika Boha, ve kterého jako křesťané věříme. 

Rok milosrdenství ovšem skončí a přijdou do popředí opět jiná témata. Neztratí se přínos tohoto mimořádného roku, roku milosrdenství? Může se to stát, jestliže jej prožijeme jen jako kampaň, která v nás nedosáhne patřičné hloubky. A ta se dosahuje spíš dlouhodobým úsilím, než jen velkolepou slavností. Proto zde předkládáme sérii podnětů k zamyšlení. Procházení těchto témat den po dni by mohlo napomoci k upevňování a rozšiřování víry v Boží milosrdenství v každodenním životě i k větší schopnosti milosrdenství prokazovat.  

Text je rozdělen do tří částí: 
1. Milosrdný Bůh a nemilosrdní my sami 
2. Skutky milosrdenství dnes 
3. Bůh vychovává k milosrdenství

Autorem textu je Aleš Opatrný.

 

"Všechny úvahy o milosrdenství, mají začínat poznáním milosrdného Boha, 
v něhož věří křesťané. A Bůh sám nás k milosrdenství vychovává. Je totiž úkolem křesťanů zpřítomňovat Boží milosrdenství a to tím, že je s důvěrou přijímají a sami pak milosrdenství prokazují." /.../

"Konat skutky milosrdenství neznamená „sbírat body“
dobrých skutků pro sebe sama, ale dělit se o to, co díky Bohu máme a odpovídat tak na nouzi druhých. Milosrdné skutky tedy může konat člověk, který si je vědom svých obdarování a chce se o ně podělit. Základem všeho křesťanského milosrdenství je milosrdný a obdarovávající Bůh." /.../

"Boha si můžeme všelijak představovat 
a vkládat mu do mysli naše lidské myšlení. Protože je neviditelný a nepopsatelný, není to tak těžké a mnohdy se to stává. Ale Ježíšovo smýšlení, hodnocení lidí a přístup k lidem hříšným si jen tak vymýšlet nemůžeme. Evangelia nám to ukazují důkladně a to na jeho lidském žití. Tedy na něčem, s čím máme vlastní zkušenost. Celá Ježíšova mise je nejen zobrazením, ale přímo zpřítomněním Božího milosrdenství uprostřed lidských dějin a to způsobem značně srozumitelným. K nepochopení mohou vést nejspíš předsudky v rádoby zbožném hávu nebo tvrdá lidská zkušenost s neodpuštěním od druhých lidí." /.../

(Z textu)

 

Redakčně upraveno