Aneb Mane nobiscum Domine – Apoštolský list Jana Pavla II. k roku eucharistie

Vatikán. „Nežádám mimořádné věci, ale hluboký vnitřní rozměr“ (MND 29) – píše Jan Pavel II. v apoštolském listu k roku eucharistie, nazvaném Mane nobiscum Domine – Pane, zůstaň s námi. Text zarámovaný příběhem učedníků mířících do Emauz ukazuje eucharistii jako „tajemství světla“, „zdroj společenství“ a „plán poslání“. Zveřejněný dokument má zhruba 30 stran a kromě úvodu a závěru je rozčleněn do čtyř kapitol.
 
Stejně jako učedníci v Emauzích i člověk dnešní doby má možnost poznat Krista při lámání chleba. Evangelijní obraz má provázet slavení roku Eucharistie. Jan Pavel II. se odvolává na učení otců, II. vatikánského koncilu i na nedávnou encykliku Ecclesia de eucharistia. Hned v úvodu ohlašuje, že list nebude rozšířením již známého učení, ale reflexí nad některými jeho aspekty.

Zatímco první kapitola se hlásí k odkazu koncilu a Jubilea a připomíná dokumenty, které osvětlují místo eucharistie v životě církve a křesťanů, druhá kapitola rozvíjí téma eucharistie jako tajemství světla. Kristus o sobě mluví jako o „Světle světa“. V temnotách víry, je eucharistie pro věřícího tajemstvím světla, které jej uvádí do hloubky Božího tajemství. Když je mysl osvícena a srdce jsou zapálena, znamení promlouvají. V eucharistických znameních je tajemství jakýmsi způsobem otevřeno očím věřících. Slavení mše svaté se proto má odehrávat tak, aby posilovalo vědomí reální přítomnosti Krista. K tomu slouží například chvíle ticha při bohoslužbách. List dále povzbuzuje k eucharistické adoraci i mimo mši svatou. Právě tam se mají farní a řeholní společenství během příštího roku angažovat. Slavnost Těla a Krve Páně ať je oslavena také procesím, hlásajícím v ulicích měst víru ve vtěleného Boha – vybízí ve svém listu Svatý otec.

Učedníci z Emauz prosili Pána, aby zůstal „s nimi“ (srv. Lk 24,29). Ježíš činí ještě víc. Dává sám sebe v eucharistii, aby zůstal „v nich“: „Zůstanete ve mně a já ve vás“ (Jan 15,4) – čteme ve III. kapitole papežského listu, nadepsané „Eucharistie, pramen a projev společenství“. Zatímco předešlá kapitola předkládala obětní charakter eucharistie, tato klade důraz na eucharistické společenství, Jednotu každého přijímajícího s Kristem i všech přijímajících navzájem. Vrcholným výrazem společenství je nedělní mše svatá. I té má být v příštím roce věnována náležitá pozornost.

Když učedníci v Emauzích poznali Pána, bez váhání se vydali hlásat zprávu o radostném shledání. IV. kapitola „Eucharistie, princip a plán poslání“, vybízí křesťany ke svědectví a díkuvzdání. Eucharistie povzbuzuje k solidaritě s druhými, učí harmonii, pokoji a novému pohledu na potřebné. Další výzvou roku eucharistie je proto zvýšená pozornost k chudým a trpícím dnešního světa.
V závěru Svatý otec připomíná, že do rámce roku eucharistie zapadá také téma Světového dne mládeže: „Přišli jsme se mu poklonit.“

Papežský ceremoniář, mons. Piero Marini, během prezentace listu „Mane nobiscum Domine“ novinářům, shrnul některé pastorační akcenty: patří mezi ně katecheze o tajemství eucharistie, zaměření na strukturu a průběh bohoslužby, příprava na eucharistii a její pokračování v liturgii hodin, ale také současné problémy kolem nedělní mše svaté.

Rok eucharistie ohlásil Jan Pavel II. 10. června 2004, při slavnosti Corpus Domini. Začne na eucharistickém kongresu v mexické Guadalajaře, který se koná ve dnech 10. – 17. října 2004, a skončí na příštím Řádném shromáždění biskupského synodu, naplánovaném na 2. – 29 října 2005 ve Vatikánu.

***

Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu
Další texty k tématu eucharistie naleznete zde